Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 106/2018 - 30

- 31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: H. K., zast. JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2017, čj. OAM-7/ZA-ZA11-ZA17-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2018, čj. -50,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2017 žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a písm. e) zákona o azylu nepřípustná a řízení o této žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.

[2] Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou u krajského soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítl, že krajský soud zamítl důkazy navržené stěžovatelem, resp. mu neumožnil takové důkazy označit a ani jej nepoučil o jeho povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Další pochybení krajského soudu stěžovatel spatřuje v tom, že k tvrzením stěžovatele neprovedl žádné důkazy, čímž měl krajský soud porušit zásadu volného hodnocení důkazů; krajský soud předem hodnotil důkazy, aniž by je provedl. Stěžovatel má také za to, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť v něm není zmínka o posouzení důkazů či hodnocení právního a skutkového stavu věci.

[4] Podle stěžovatele žalovaný neshromáždil dostatek objektivních důkazů prokazujících situaci v zemi původu stěžovatele a provedl pouze formální „sadu důkazů“, které provádí v obdobných případech. S tím souvisí také nesprávné právní posouzení věci krajským soudem, který se dostatečně nezabýval argumentací stěžovatele, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav věci. Dle stěžovatele jsou dokumenty, z nichž vycházel žalovaný, s ohledem na překotně se měnící situaci v Turecku, zastaralé a neodrážejí situaci kurdské menšiny, a to zejména v souvislosti s pokusem o státní převrat. Stěžovatel proto nesouhlasí se závěrem, že mu jako Kurdovi nehrozí při návratu do Turecka žádná vážná újma, neboť v Turecku byl několikrát napaden a státní orgány jej nejsou schopny chránit před dalšími útoky. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu a uvedl, že ve svém postupu ani v postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení. Žalovaný se zabýval všemi skutečnostmi, které stěžovatel v průběhu řízení uvedl, a zjistil, že stěžovatel nesdělil skutečnosti, které by odporovaly použití § 25 písm. i) zákona o azylu ve spojení s § 10a písm. e) téhož zákona, neboť stěžovatel uváděl shodné skutečnosti jako v řízení o předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný připomněl, že stěžovatel podal již druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž řízení o první z nich bylo ukončeno zamítavým rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016. Dle žalovaného je dostatečný použitý dokument Informace MZV ČR z listopadu 2016. Změna vnitropolitické situace v Turecku neměla žádný vliv na případ stěžovatele. Takto použité informace nepovažuje žalovaný za zastaralé, neboť správní rozhodnutí bylo vydáno v lednu 2017. Obstarávání dalších informaci by bylo nadbytečné a neekonomické. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. -39).

[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[8] K prvnímu okruhu kasačních námitek NSS poznamenává, že tyto námitky byly formulovány zcela obecně, a proto se s nimi NSS mohl vypořádat rovněž pouze v obecné rovině. NSS uvádí, že úkolem správních soudů není provádět složité dokazování a nahrazovat tak činnost správních orgánů, což vyplývá ze samotné podstaty správního soudnictví, které je přezkumným řízením správního řízení. Žalobce v soudním řízení nese břemeno tvrzení i důkazní, a je tedy povinen v žalobě označit důkazy k prokázání svých tvrzení [srov. ]. Krajský soud v nyní projednávané věci vycházel z podkladů obsažených ve správním spise, přičemž skutečnosti obsažené ve správním spise není nutné dokazovat při jednání (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, čj. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Z napadeného rozsudku vyplývá, jakým způsobem krajský soud podklady pro rozhodnutí hodnotil a proč považoval důkazy provedené žalovaným za dostatečné a neprováděl další důkazy. Dle krajského soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu stěžovatele a zohlednil také situaci kurdské menšiny v Turecku. V postupu krajského soudu nelze shledat žádné pochybení.

[9] Dle konstantní judikatury je v režimu zákona o azylu důkazní břemeno rozděleno mezi žadatele a stát tím způsobem, že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu, ale žadatel musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005, čj. -58 ). Informace o zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu musí být mj. aktuální (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. -81, č. 1825/2009 Sb. NSS). V předcházejícím řízení stěžovatel tvrdil, že místo svého původního bydliště (Mardin Derik) opustil z důvodu vojenských střetů (byl zničen jejich dům), jichž se však nijak neúčastnil, a s celou rodinou odjeli do Izmiru, kde však byly špatné bytové poměry, proto se rozhodl odjet do Istanbulu, kde si chtěl najít práci. Na jedné straně přitom stěžovatel tvrdil, že z důvodu svého kurdského původu mu nebylo umožněno si najít v Istanbulu práci, ale na straně druhé uvedl, že 2 000 Euro na „převoz“ do ČR získal za 8 měsíců práce v Istanbulu, kde pracoval na stavbách. Všichni jeho sourozenci jsou v Turecku (protokol o pohovoru ze dne 14. 4. 2016, protokol o doplňujícím pohovoru ze dne 26. 4. 2016). Stěžovatel v opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se situace v Turecku po jeho odjezdu zhoršila a upozornil na události v souvislosti s pokusem o státní převrat ze dne 15. 7. 2016. NSS v této souvislosti konstatuje, že žalovaný vycházel z Informace MZV ČR ze dne 7. 11. 2016, kterou nelze s ohledem na to, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v lednu 2017, považovat za zastaralou. Z tohoto dokumentu vyplynulo, že čistky v turecké státní správě se týkají zejména podporovatelů a členů hnutí Fethulaha Gülena, resp. dalších osob, které jsou postihovány spíše z hlediska svých disentujících názorů. Stěžovatel žádné skutečnostnosti, které by se týkaly toho, že by byl podporovatelem či členem uvedeného hnutí, neuváděl a netvrdil ani, že by se aktivně (s výjimkou výkonu volebního práva) účastnil politického života v zemi původu. Těmito otázkami se přitom žalovaný zabýval již v předcházejícím rozhodnutí ze dne 24. 11. 2016. Z uvedených důvodů žalovaný stěžovatelovu žádost správně vyhodnotil i ve světle aktuálních událostí v Turecku jako nepřípustnou.

[10] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

[11] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle

[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu