Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 236/2019 - 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: T. N., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. – 44, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] V řízení o kasační stížnosti proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) namítla žalobkyně v podání ze dne 29. 10. 2019 podjatost soudců zařazených do druhého senátu Nejvyššího správního soudu v řízení o nynější kasační stížnosti.

[2] Ve svém podání žalobkyně uvedla, že se domáhá toho, aby jí žalovaná vypočetla důchod podle pravomocného rozsudku městského soudu ze dne 22. 1. 2013, č. j. – 43, ve výši 7.580 Kč měsíčně. Žalovaná se však při výpočtu jejího důchodu dopustila několika zásadních chyb. Věc se poté dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde o ní rozhodoval druhý senát tohoto soudu, ve složení JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková, rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. – 45. S odkazem na tento rozsudek pak žalovaná snížila žalobkyni důchod na 2.340 Kč měsíčně.

[3] Uvedený rozsudek druhého senátu Nejvyššího správního soudu by dle žalobkyně každý důchodce pociťoval jako trest smrti; rozhodující soudci provedli čin, který se rovná sociální popravě odsouzeného. Jejich přístup k věci zničil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování ve věci žalobkyně. Soudci druhého senátu navíc v rozsudku naznačili, že by mohli v represích vůči žalobkyni pokračovat, a to například úplným odnětím důchodu nebo stanovením povinnosti vrátit dříve vyplacené dávky. Žalobkyně zdůraznila, že tento rozsudek zavázal žalovanou k výpočtu důchodu v rozporu s právem, resp. přiměl zaměstnance žalované k trestnému činu. Uvedené rozhodnutí druhého senátu je navíc neproveditelné; jeho vykonání by žalobkyni poškodilo snížením důchodu. Tento osmnáctistránkový rozsudek modelově ukazuje, že soudci uskutečnili svůj záměr jen za cenu porušení nejvýznamnějších zásad vedení řízení. Rozhodující soudci navíc veřejně komentovali a kritizovali mezinárodní smlouvu, podle níž žalovaná vypočítá důchod žalobkyně. Vztah žalované a žalobkyně považovali označení soudci za boj žalované o nejnižší výši důchodu, přičemž se postavili na stranu žalované. Podle žalobkyně nebyli označení soudci v dobré víře ohledně zákonnosti svého rozsudku. Z přepisu audiozáznamu soudního jednání u městského soudu ze dne 3. 9. 2019 v nyní posuzované věci přitom vyplývá, že městský soud i žalovaná jsou odhodlány plnit i neproveditelné rozsudky Nejvyššího správního soudu.

[4] K námitce se vyjádřili soudci zařazení do druhého senátu Nejvyššího správního soudu, přičemž uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci ani k účastníkům tohoto řízení a nepodíleli se na projednávání ani rozhodování věci u správního orgánu ani v předchozím soudním řízení ve smyslu , (dále jen „ “).

[5] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16).

[7] V projednávané věci založila žalobkyně námitku podjatosti na rozhodování soudců v předchozím řízení o její kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. , které žalobkyně považuje za nezákonné a porušující základní zásady vedení řízení.

[8] K tomuto důvodu podjatosti je třeba uvést, že je podřaditelný pod okolnosti, které podle poslední věty nejsou způsobilé založit vyloučení soudců. Postup soudců v předchozím řízení o kasační stížnosti žalobkyně, jakož i právní názor, který v rozsudku ze dne 15. 12. 2016, č. j. – 45, zaujali, nemohou založit pochybnost o jejich nestrannosti a být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování nynější věci, byť s předchozí věcí úzce souvisí. Skutečnost, že druhý senát založil předchozí rozsudek na určitém právním názoru na věc žalobkyně, nemůže vyvolat pochybnosti o nestrannosti rozhodujících soudců a být důvodem pro jejich vyloučení z nyní projednávané věci.

[9] S ohledem na výše uvedené dospěl první senát k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2020

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu