Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 248/2024 - 41

[29] Dále žalovaný a městský soud zhodnotili i to, že se stěžovatel po propuštění z výkonu trestu vrátil do prostředí, ve kterém předchozí trestnou činnost páchal. Byť je tento návrat logický, neboť spolupachatelkou byla jeho družka (matka osob zúčastněných na řízení), přihlédli žalovaný i městský soud přiléhavě k tomu, v jakých společenských podmínkách se stěžovatel po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nacházel (rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2022, čj. -26). I to lze totiž podle rozhodovací praxe soudu považovat za informaci o aktuálnosti hrozby narušení veřejného pořádku (usnesení NSS ze dne 23. 5. 2024. čj. -22, bod 18).

[30] Byť žalovaný v nyní projednávané věci nevycházel například z odůvodnění usnesení o podmíněném propuštění nebo z chování stěžovatele ve výkonu trestu odnětí svobody, nelze dospět k závěru, že by rezignoval na zjištění aktuálního chování stěžovatele po propuštění z výkonu trestu. Nejedná se proto o obdobnou situaci, jako ve věci řešené nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. , na který odkazuje stěžovatel, protože v ní aktuální chování cizince správní orgány dostatečně nezvažovaly. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný vycházel ze závěru, že stěžovatel i po podmíněném propuštění dále pokračuje v porušování právního řádu. V kontextu jím dříve páchané trestné činnosti proto uzavřel, že se u něj jedná o opakující se vzorec a je proto dána důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat i do budoucna.

[31] Rozhodnutí žalovaného, kterému městský soud přisvědčil, tedy splňuje judikaturou stanovené požadavky na posouzení aktuálnosti hrozby nebezpečí narušení veřejného pořádku, tj. na výklad a aplikaci § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Tato námitka proto nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

III. B. 2 Nedostatečné vypořádání žalobních námitek

[32] Další námitkou, která by mohla založit přijatelnosti kasační stížnosti, je namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatečné vypořádání žalobních námitek. K tomu by byl NSS ostatně povinen přihlédnout i z úřední povinnosti.

[33] Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, č. NSS, ze dne 31. 1. 2008, čj. -107, ze dne 21. 8. 2008, čj. -76, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 2. 2008, čj. -74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Lze doplnit, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak měl soud rozhodnout, resp. jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která znemožňuje jeho přezkum (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. -24, a ze dne 27. 9. 2017, čj. -35, bod 18). Pokud městský soud vyšel ze závěrů, které učinil žalovaný, jak namítá stěžovatel, nelze takové odůvodnění bez dalšího považovat za nepřezkoumatelné (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. -130). Pouze pokud by městský soud přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného správního orgánu, zatížil by tím sám svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti (rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007, čj. -91, či ze dne 26. 9. 2024, čj. -145, bod 44).

[34] Z tohoto pohledu Nejvyšší správní soud v odpovědi na obecnou námitku nepřezkoumatelnosti konstatuje, že neshledal žádné hrubé pochybení městského soudu, které by svědčilo přijatelnosti kasační stížnosti.

[35] Co se týče konkrétních dílčích námitek nepřezkoumatelnosti, ani v jejich případě NSS neshledal, že by mohly založit přijatelnost kasační stížnosti.

[36] Ve vztahu k námitce nesprávnosti závěru městského soudu o tom, že výroba a distribuce drog je v obecné rovině okolností, která vylučuje další pobytu cizince na území České republiky, lze stěžovateli přisvědčit, že pokud by městský soud ustal na takovém odůvodnění, byl by napadený rozsudek v rozporu s ustálenou judikaturou NSS i Soudního dvora. Městský soud tak však neučinil a v jiných částech napadeného rozsudku se důkladně zabýval individuálními okolnostmi případu stěžovatele a stejně jako žalovaný vysvětlil, proč právě v jeho případě zakládá povaha páchané trestné činnosti spolu s dalšími okolnosti důvodné nebezpečí, že představuje aktuální hrozbu pro veřejný pořádek. Lze proto shrnout, že v tomto bodě citovaný závěr vyslovil městský soud toliko nad rámec rozhodovacích důvodů. Proto by ani jeho případná dílčí nesprávnost nemohla mít vliv na přijatelnost kasační stížnosti.

[37] Totéž platí v případě dílčích námitek nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu. Zaprvé, k otázce historie otcovství stěžovatele sám městský soud v bodě 31 napadeného rozsudku uvedl, že ji dodává pouze pro kontext a že nemůže mít vliv na výsledek řízení. V případě závěru o účelovosti argumentace stěžovatele a o zájmu ČR ukončit jakýkoliv jeho pobyt na území pak platí, že se jedná o úvahy vyslovené toliko nad rámec rozhodovacích důvodů. Jejich případná nepřezkoumatelnost by proto nemohla mít vliv na přijatelnost kasační stížnosti.

[38] Dále se podle stěžovatele se městský soud nevypořádal s námitkou, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s právem jeho a jeho rodinných příslušníků – občanů Evropské unie – na volný pohyb a pobyt. Omezení svobody volného pohybu je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně, což žalovaný neučinil a ani nepostupoval v souladu s čl. 28 odst. 1 směrnice 2004/38/ES.

[39] Tematice svobody volného pobytu a pohybu v kontextu směrnice 2004/38/ES se městský soud věnoval v bodě 39 napadeného rozsudku. Uvedl, že právo na volný pohyb cizinců na území členských států není nijak nadřazeno právu osob zde žijících na ochranu jejich života, zdraví a majetku a může být omezeno pouze na základě zákona. Stěžovatel v kasační stížnosti tento závěr nesporuje. Pouze namítá, že městský soud téměř nereagoval na uplatněnou žalobní námitku. S ohledem na obecnost řečené žalobní námitky však Nejvyšší správní soud v obecném vypořádání městského soudu neshledal takovou vadu napadeného rozsudku, která by mohla založit přijatelnost kasační stížnosti. Podle ustálené judikatury se totiž soudy mohou uplatněnými námitkami zabývat toliko v mezích jejich obecnosti (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2019, čj. -39, a rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

[40] Judikatura nadto dovodila, že povinnost řádného odůvodnění (soudního) rozhodnutí nelze ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý žalobcem uplatněný argument. V určitých případech lze akceptovat i odpovědi implicitní (rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2013, čj. -50, bod 21, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ). To je právě případ souzené věci. Z kontextu žaloby i kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel námitku restriktivního výkladu omezení svobody volného pohybu namítá v souvislosti se zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Při vypořádání žalobních námitek týkajících se této otázky však městský soud předložil ucelený právní názor, ze kterého plyne implicitní odpověď na výslovně nevypořádanou žalobní námitku. Tedy, že městský soud omezení svobody volného pohybu stěžovatele, případně jeho dětí, shledal proporcionálním ve vztahu k závažnosti trestné činnosti, kterou páchal, ve spojení s hrozbou jejího opakování.

[41] Obdobné platí i ve vztahu k námitce, že žalovaný ani městský soud nepostupovali v souladu s čl. 28 odst. 1 směrnice 2004/38/ES, podle kterého před přijetím rozhodnutí o vyhoštění z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti vezme hostitelský členský stát v úvahu skutečnosti, jako je délka pobytu dotyčné osoby na jeho území, věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry, společenská a kulturní integrace v hostitelském členském státě a intenzita vazeb na zemi původu. Byť žalovaný ani městský soud formálně na citovaný článek neodkázali, z jejich rozhodnutí je patrné, že vzali v potaz většinu zde vymezených parametrů, jako je délka pobytu stěžovatele na území, jeho rodinné poměry, společenská a kulturní integrace a intenzita vazeb v zemi původu.

III. B. 3. Posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života

[42] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nedostatečně posoudil přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele, jeho družky a dětí (osob zúčastněných na řízení). Otázkou přiměřenosti takového zásahu se Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně zabýval ve své judikatuře, na kterou pro účely tohoto usnesení odkazuje (například rozsudek ze dne 19. 1. 2024, čj. -32, ze dne 19. 10. 2016, čj. -30, či ze dne 12. 1. 2017, čj. -59).

[43] Městský soud se přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků podrobně a přezkoumatelně zabýval v bodech 37 až 41 napadeného rozsudku v souladu s výše citovanou judikaturou. Za podstatné považoval, že z ničeho nevyplývá, že by děti stěžovatele či jeho družka na něm byli zásadně závislí. Vyšel ze závěru žalovaného, že rodinu financuje výhradně družka a stěžovatel doma pouze vypomáhá. Děti byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí již zletilé a syn se živí sám. Stěžovatel se navíc po značnou dobu nacházel ve výkonu trestu, kdy s rodinou taktéž nesdílel společnou domácnost a družka uvedla, že jí tehdy s dětmi vypomáhala její rodina. Osobní přítomnost stěžovatele na území ČR tak není pro jeho rodinné příslušníky nezbytná. Stěžovatel také neovládá ani základy českého jazyka a jeho vazby v ČR jsou zjevně omezeny na vietnamskou komunitu, v čemž může pokračovat i v zemi původu. Dodal, že se ostatně na území ČR může opět vrátit, pakliže si vyřídí příslušné pobytové oprávnění.

[44] V neposlední řadě městský soud zohlednil také vyjádření osob zúčastněných na řízení. Uzavřel, že z nich plyne silný vztah ke stěžovateli, který však lze obecně předpokládat u všech rodin. Nejedná se proto o nijak mimořádnou okolnost. S ohledem na rozsah trestné činnosti stěžovatele tak shledal přiměřený zásah nejen do práv stěžovatele, ale i osob zúčastněných na řízení. Městský soud uzavřel, že ačkoliv zamítnutí žádosti stěžovatele o přechodný pobyt představuje zásah do rodinného a soukromého života, spočívající v dočasném odloučení od rodiny, nelze jej považovat vzhledem k okolnostem za nepřiměřený. Nejvyšší správní soud na uvedeném posouzení neshledal žádné pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[45] Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti, a podle ji odmítl pro nepřijatelnost.

[46] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle věty první ve spojení s (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. -28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

[47] Osoby zúčastněné na řízení mají podle právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním soudem uložené povinnosti. V tomto řízení však osobám zúčastněným na řízení žádná povinnost uložena nebyla. Nejvyšší správní soud neshledal ani jinou okolnost zvláštního zřetele hodnou, a proto osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. února 2025

Petr Mikeš

předseda senátu