Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 73/2025 - 53

- 55

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: F. T., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2024, č. j. OAM763/ZAZA11ZA212024 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle až 14b , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “).

II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Uzavřel, že žalovaný řádně zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem shromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací o zemi původu. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu dle Měl za to, že se městský soud nedostatečně zabýval žalobními námitkami týkajícími se neaktuálnosti podkladového materiálu a chybného posouzení uplatněných azylových důvodů. Není možné, aby žalovaný, vzhledem k obsahu zajištěného podkladového materiálu, dospěl k závěru, že se stěžovatel v případě návratu do vlasti dočká spravedlivého zacházení. V zemi původu mu hrozí v souvislosti s vykonstruovaným trestním procesem trestní stíhání a trest odnětí svobody. Trval na tom, že doposud nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. V zemi původu mu také hrozí pronásledování z důvodu odlišné národnosti, neboť je Tádžik. Nelze vyloučit, že mu po návratu do vlasti hrozí vážná újma, ačkoliv ze strany soukromé osoby, přičemž v důsledku korupce v řadách státních orgánů se na ně nemůže obrátit se žádostí o pomoc. Nesouhlasil se závěry městského soudu, dle nichž je jeho příběh nevěrohodný. Žalovaný odmítl přispět svojí aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci a opomněl pravidlo, dle kterého je třeba v pochybnostech stranit účastníku řízení. Konstatoval, že městský soud pochybil, pokud nesprávný a nezákonný postup žalovaného aproboval, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Rozsudek městského soudu považoval za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení

IV.

[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Plně odkázal na správní spis, na své vyjádření k žalobě, na obsah napadeného rozhodnutí a vlastní podání a výpovědi stěžovatele. Úvahy městského soudu považoval jasné a srozumitelné a výrok rozsudku za řádně odůvodněný.

V.

[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[7] Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. , ze dne 1. 6. 2005, č. j. , a ze dne 21. 8. 2008, č. j. ). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. , či ze dne 29. 6. 2017, č. j. ).

[8] Stěžovatel námitku nepřezkoumatelnosti vznesl pouze v obecné rovině. Rozsudek městského soudu požadavkům přezkoumatelnosti dostál. Rozsudek je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na projednávanou věc aplikoval rozhodnou právní úpravu a ustálenou správní judikaturu. Nejvyšší správní soud si je vědom, že při soudním přezkumu vznikají situace, kdy se soud ztotožní s argumentací jedné ze stran sporu. V takovém případě jistě není jeho úkolem v odůvodnění svého rozhodnutí uměle konstruovat jinou formu pro sdělení téhož, aby se tak za každou cenu vyhnul přímé citaci vyčerpávajících souladných závěrů či odkazu na ně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. ).

[9] Stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, pokud se jedná o naplnění podmínek pro udělení některé formy azylu či doplňkové ochrany. Považoval informace a podklady zajištěné žalovaným za neaktuální, a proto nedostatečně přiléhavé. K tomu Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že žalovaný musí při posuzování žádostí vycházet z dostatečně aktuálních, důvěryhodných, objektivních a přesných (adresných) informací o zemi původu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2009 č. j. , č. 1825/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 25. dubna 2019 č. j. ). Městský soud shora uvedená východiska rozhodovací praxe zohlednil. Vycházel ze zpráv o zemi původu, z nichž vyšel i žalovaný (zahrnují také informace o činnosti policie), přičemž tyto lze považovat za dostatečné a přiměřeně aktuální (z let 2023 a 2024). Je třeba připomenout, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. , či ze dne 11. 12. 2015, č. j. ). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. ).

[10] Hrozba pronásledování či vážné újmy ze strany soukromých osob může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany pouze tehdy, pokud by bylo v řízení zjištěno, že státní orgány v zemi původu nejsou schopny nebo ochotny stěžovateli zajistit ochranu ve smyslu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003 č. j. , ze dne 22. 12. 2005, č. j. nebo ze dne 31. 10. 2008 č. j. ). V řízení nebylo zjištěno, že by státní orgány v zemi původu obecně nebyly schopny či ochotny zajistit ochranu před pronásledováním soukromými osobami. Obavy stěžovatele představují aktivity soukromých osob, jejichž motivace je rovněž soukromého charakteru, přičemž sám stěžovatel tyto výhrůžky nijak neřešil, natož, aby se obrátil na policejní orgán. Pokud jde o posouzení dostupnosti ochrany v takových případech, podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. , „jakkoliv je Uzbekistán obecně hodnocen jako nesvobodná země s výraznými nedostatky v oblasti politických práv a občanských svobod, po nástupu prezidenta Mirzijojeva k moci v září roku 2016 došlo v zemi k jistému uvolnění, a to i ve vztahu ke kritikům režimu a osobám podezřelým z extremismu. Uzbecké zákony poskytují svobodu vnitřního pohybu, zahraničního cestování, emigrace a repatriace, omezenou pouze požadavkem tzv. výjezdních víz pro vycestování mimo území Společenství nezávislých států“. Na tento rozsudek navázala řada usnesení Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 1. 9. 2020, č. j. , ze dne 26. 11. 2020, č. j. nebo nedávné usnesení ze dne 26. 9. 2024, č. j. ). Závěr žalovaného a městského soudu, že žalobci nelidské a ponižující zacházení bezprostředně nehrozí, a že stěžovatel mohl a může využít ochrany v zemi původu, se tedy opírá o již existující judikaturu.

[11] Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky, který nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. ). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. , ze dne 16. 2. 2005, č. j. , ze dne 24. 2. 2005, č. j. , nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. ), stejně jako ekonomické důvody (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. , ze dne 30. 10. 2003, č. j. , nebo ze dne 31. 10. 2003, č. j. ) nemohou být podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

[12] Stěžovatel v kasační stížnosti opakuje žalobní argumentaci a zpochybňuje dostatečné zjištění skutkového stavu věci. Je však vhodné zdůraznit, že judikaturou takto formulovaný důvod přijatelnosti kasační stížnosti byl koncipován toliko jako určitá pojistka vůči zjevně excesivním postupům či rozhodnutím správních orgánů při posuzování otázek mezinárodní ochrany (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. ). Žádný excesivně chybný postup žalovaného, resp. městského soudu, ovšem Nejvyšší správní soud neshledal.

[13] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s , větou první, ve spojení s (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. září 2025

David Hipšr

předseda senátu