Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 118/2024-48
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou označení advokáta sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 413 499,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 354 379,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 379,29 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 59 120,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 151,4 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 226,63 Kč, úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 409 065,9 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 379,29 Kč od 2. 9. 2023 do 28. 9. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 686,61 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 601,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 354 379,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 379,29 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 59 120,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 151,4 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 226,63 Kč, úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 409 065,9 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 379,29 Kč od 2. 9. 2023 do 28. 9. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 686,61 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 601,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba.), uzavřeli dne 9. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 411 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou všeobecné podmínky a ceník. Před uzavřením smlouvy zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a dále lustrací žalovaného v interních, jakož i externích databázích. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 1. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2023 postoupena na společnost I-Xon a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 z tohoto věřitele na žalobce. Žalobce po žalovaném požaduje částku 409 065,90 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky ve výši 4 434 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 9. 3. 2022 do 1. 9. 2023 ve výši 9 151,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 9. 3. 2022 do 1. 9. 2023 ve výši 10 226,63 Kč, úrok ve výši 12,99 % ročně z částky 409 065,90 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 409 065,90 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), přičemž potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
Žalovaný a právnická osoba. uzavřeli dne 9. 3. 2022 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. č. účtu, sjednali si výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky. Účelem úvěru bylo splacení existujících závazků žalovaného v celkové výši 311 816 Kč, kdy na splacení těchto úvěrů měla být užita částka ve výši 311 500 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 3. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 9. 3. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, záznamem o úkonech internetového bankovnictví).
Před uzavřením smlouvy právnická osoba. zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu 22 447,10 Kč, výši výdajů 0 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou, bydlení u rodičů, žádnou vyživovací povinnost (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 3. 2022). Lustrací žalovaného v CCB bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr další závazky se splátkou v celkové výši 8 317 Kč měsíčně (prokázáno výpisem z CCB ze dne 7. 3. 2022). Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období březen 2021 – únor 2022 činil 26 154,21 Kč (prokázáno výpisem příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného č. č. účtu za období březen 2021 – březen 2022). Průměrný měsíční příjem žalovaného za období prosinec 2021 – únor 2022 činil 34 589,33 Kč, průměrné výdaje 36 787,02 Kč, z toho částka 8 317 Kč měsíčně byla pravidelně inkasována (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období prosinec 2021 – únor 2022). Právní předchůdce žalobce stanovil měsíční výdaje žalovaného na částku 6 898 Kč za užití údajů sdělených žalovaným, částky životního minima a normativních nákladů na bydlení (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti klienta).
Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 411 500 Kč, doposud uhradil 57 120,71 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu č. č. účtu za období březen – prosinec 2022). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil právní předchůdce žalobce celý úvěr dopisem ze dne 1. 7. 2023 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 7. 2023, upomínkou ze dne 1. 3. 2023, upomínkou ze dne 30. 5. 2023). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2023 s účinností k 1. 9. 2023 postoupena na společnost I-Xon a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2023 včetně přílohy č. 1 seznam pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 vč. přílohy č. 1 seznam pohledávek). Obě postoupení byla žalovanému oznámena (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2023 vč. podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 včetně podacího archu). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 9. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 20. 9. 2023 vč. podacího archu ze dne 21. 9. 2023).
4. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když další dokazování je nadbytečné, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Další důkazy (původní úvěrová smlouva) tak pro svou nadbytečnost prováděny nebyly.
5. Žalobce byl před jednáním vyzván usnesením ze dne 15. 4. 2024, č. j. 14 C 118/2024 -12, aby doplnil žalobu o veškerá tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 3. 5. 2024 (č. l. 18) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány, a veškeré listinné důkazy, které žalobce má k dispozici již byly předloženy spolu se žalobou. Žalovaný měl dosahovat příjmu 22 447 Kč. Jednalo se v daném případě o konsolidační úvěr, kdy původní splátky v celkové výši 8 317 Kč byly sníženy na částku 6 580 Kč.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 9. 3. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z čl. 1 .1 a 11.10 smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z., nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. K tomu rovněž srov. i aktuální znění § 87 z. s. ú.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto poskytovatel úvěru posuzoval zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným, dále lustrací žalovaného v CCB a insolvenčním rejstříku, příjem žalovaného ověřil z bankovního účtu žalovaného. Takto stanovil měsíční příjem žalovaného ve výši 22 447 Kč a splátkové výdaje 8 317 Kč, kdy po konsolidaci činilo nové splátkové zatížení 6 580 Kč.
9. Jelikož žalobce nepředestřel dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne 14. 8. 2024 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že podle jejího mínění bylo zkoumání úvěruschopnost dostatečné. Rovněž uvedl, že žalovaný téměř půl roku poskytnutý úvěr splácel.
10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Povinností poskytovatele úvěru je řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021 -73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Poskytovatel úvěru v posuzovaném případě prověřil příjmy žalovaného, a to prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného. Soud však nemá za dostatečně přezkoumané výdaje žalovaného, když poskytovatel úvěru dle svého vyjádření v tomto směru vyšel z částky 6 898 Kč, kterou stanovil na základě údajů o životním minimu a normativních nákladů na bydlení. Ve prospěch poskytovatele úvěru nepochybně svědčí skutečnost, že řádně zjistil splátkové výdaje žalovaného, které navíc v důsledku poskytnutí projednávaného úvěru, jímž byly již existující závazky žalovaného konsolidovány, poklesly cca o 2 000 Kč měsíčně. Z předložených výpisů z účtu žalovaného nicméně vyplývá, že jeho skutečné výdaje přesahovaly částku 30 000 Kč měsíčně, resp. i při odečtení splátkových výdajů se pohybovaly okolo částky 28 000 Kč měsíčně, tedy v přibližně čtyřnásobné výši, než z jaké vycházel poskytovatel úvěru. Závěru o nedostatečnosti přezkumu úvěruschopnosti žalovaného ostatně nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu od počátku nezvládal splácet poskytnutý úvěr, když již v rámci první splátky splatné v dubnu 2022 mu nabíhaly úroky z prodlení a dopisem ze dne 1. 7. 2023 byl úvěr zesplatněn. Pokud žalobce poukazoval na to, že se v daném případě jednalo o konsolidační úvěr, a že splátka byla pro žalovaného příznivější, soud uvádí, že mezi účastníky byla uzavřena nová smlouva o úvěru, žalovanému byly poskytnuty prostředky na úhradu dosud nesplacených úvěrů, avšak za nových podmínek a částka úvěru tak byla ještě navýšena. Soud má za to, že bylo povinností poskytovatele úvěru opětovně prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr s odbornou péčí, když mohlo dojít ke změně poměrů na straně žadatele. Soud zde odkazuje mimo jiné na rozhodnutí NSČR sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 , ze dne 2. 5. 2023, podle něhož: „…každá dohoda o změně závazku, která podstatným způsobem modifikuje jeho podmínky, musí respektovat ochranu spotřebitele vyjádřenou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nelze připustit, aby pod záminkou uznání dluhu vedla k výraznému prohloubení jeho dosavadního zadlužení…“.
11. Soud tak dospívá k závěru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s požadovanou odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného.
12. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Smluvní strany se musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaný žalobci uhradil částku 57 120,71 Kč, z jistiny 411 500 Kč tak zbývá uhradit částku 354 379,29 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši v návaznosti na prodlení (§ 573 , § 1958 odst. 2 , § 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ).
13. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024 -88) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v předžalobní upomínce zaslané právním zástupcem žalobce. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 21. 9. 2023, dle § 573 o. z. tak má soud za to, že byla žalovanému doručena dne 26. 9. 2023. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splacením po uplynutí žalobcem určené sedmidenní lhůty k plnění počítané ode dne odeslání výzvy, tedy dnem 29. 9. 2023.
14. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
15. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 363/2013 -97, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně částky jistiny 354 379,29 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 29. 9. 2023 do zaplacení. Neúspěch měl naopak ohledně částky 78 498,64 Kč (neúspěšně žalovaná jistina ve výši 59 120,61 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 226,63 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 9 151,4 Kč), úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 409 065,9 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 354 379,29 za dobu od 2. 9. 2023 do 28. 9. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 54 686,61 Kč za dobu od 2. 9. 2023 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 432 877,93 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 63,73 % (100 % * (354 379,29 Kč – 78 498,64 Kč)/432 877,93 Kč). Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně.
Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 63,73 % z částky:
- 16 540 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 9 980 Kč (§ 7 bod 6. adv. tarifu).
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu).
- Cestovné ve výši 257 Kč (cesta vlakem Praha – Kolín a zpět 124 Kč + 133 Kč, § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb),
- Náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč, za celkem 6 půlhodin za cesty na jednání soudu a zpět (dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. )
- 6 656,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 63,73 % z částky 54 293,40 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 34 601,20 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.