Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 65/2024-64

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 101 244,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 63 006 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 006 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 500 Kč měsíčně splatných vždy k 28. dni v měsíci, za který se splátka platí, počínaje první splátkou za měsíc následující po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:

- 38 238,86 Kč,

- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 543,61 Kč,

- zákonný úrok z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení podle výroku I. tohoto rozsudku,

- úrok 15,99 % ročně z částky 95 558,96 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a

- úrok 15,99 % ročně z částky 3 585,9 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 63 006 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 006 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 500 Kč měsíčně splatných vždy k 28. dni v měsíci, za který se splátka platí, počínaje první splátkou za měsíc následující po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:- 38 238,86 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 543,61 Kč,- zákonný úrok z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení podle výroku I. tohoto rozsudku,- úrok 15,99 % ročně z částky 95 558,96 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a- úrok 15,99 % ročně z částky 3 585,9 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení,se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 101 244,86 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu byl poskytnut.

2. Žalovaný uvedl, že půjčku si vzal a že chce dluh uhradit formou splátek.

3. Při jednání učinily strany nesporným, že na základě úvěrové smlouvy z 11. 5. 2021 byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru 100 000 Kč a žalovaný na daný dluh uhradil 36 994 Kč.

4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 11. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytnul žalovanému úvěr 100 000 Kč. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly obchodní podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, výpis z úvěrového účtu). Z interního výpisu je zřejmý průběh úvěrového vztahu, přičemž strany učinily nesporným, že žalovaný uhradil celkem 36 994 Kč (interní přehled původního věřitele). Pohledávka byla následně postoupena ve prospěch žalobkyně, o čemž byl žalovaný postupitelem vyrozuměn (postupní smlouva a přílohy, oznámení o postoupení a podací lístek). Žalovaný byl k plnění vyzýván původním věřitelem a následně i zástupcem žalobkyně (výzvy původního věřitele, předžalobní výzva a podací lístek).

5. Při zkoumání úvěruschopnosti původní věřitel vycházel z příjmu 15 625 Kč, přičemž žalovaný uvedl v žádosti výdaje 0 Kč, a proto tyto byly stanoveny na 5 938 Kč. Žalovaný měl další úvěr se splátkou 300 Kč (posouzení úvěruschopnosti). Z výpisů z účtu plyne, že příjem žalovaného sestával z invalidního důchodu a plateb od jméno FO představujících odměnu za práci. Konečné zůstatky za jednotlivé měsíce byly buď záporné nebo v podstatě nulové (výpisy z účtu).

6. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. ).

7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu ( o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a (dále také jen „ZSÚ“).

8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. ).

9. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmů, tak ty měl věřitel doložen výpisy z účtu, z nichž plyne, že žalovaný pobíral invalidní důchod a k tomu měl přivýdělek u jméno FO; v průměru šlo dohromady o cca 17 000 Kč měsíčně. Doložení příjmu však samo o sobě není dostačující (srov. výše). Co se týče výdajů, věřitel vyšel z životního minima, což je však pouze úředně stanovená částka, která nic nevypovídá o konkrétních skutečných výdajích žadatele o úvěr, které má poskytovatel úvěru zkoumat a od spotřebitele vyžadovat nejen jejich sdělení, ale také jejich doložení. Věřitel dále uvádí, že výdaje odhadl na základě dat sdělených žalovaným, nicméně žádná taková data soudu předložena nebyla (žádost o úvěr ani další informace ohledně typu bydlení žalovaného, rodinných poměrů, vyživovacích povinností apod.). Nebylo proto prokázáno, že by se věřitel zabýval reálnou výdajovou stránkou majetkových poměrů žalovaného, tj. že by si vyžádal od žalovaného alespoň doklady o jeho pravidelných výdajích, např. doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje. Nemohl mít proto k dispozici takové vstupní údaje, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalovaného. Výše odhadnutých výdajů vychází z toho, že by žalovaný musel žít s částkou cca 200 Kč na den, což je částka nereálně nízká. Takto věřitel navíc postupoval v situaci, kdy již doložený příjem žalovaného byl velmi nízký a jistina úvěru naopak velmi vysoká. Jako nepřípadný hodnotí soud odkaz na rozhodnutí sp. zn. vycházející z toho, že schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet byla prověřena i z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu. Z doložených výpisů totiž věřitel pro kladný závěr o schopnosti úvěr splatit nic podstatného zjistit ani nemohl. Naopak z nich plyne, že žalovaný již před uzavřením smlouvy své finance zvládal velmi obtížně, pokud vůbec, přičemž nezanedbatelnou část žalovaný použil mj. na hazard (v březnu 2021 např. 5 600 Kč u Sazky, což bylo 30 % jeho měsíčního příjmu). Žalovaný každý měsíc skončil buď „na nule“, nebo přímo v mínusu. To, že věřitel měl výpisy k dispozici, ještě neznamená, že zohlednil jejich obsah. Poskytnutá částka představovala navíc cca 50 % ročního příjmu žalovaného, a proto bylo na místě věnovat této otázce mnohem větší pozornost a důslednost. Jestliže se tedy věřitel dostatečně nezabýval především výdajovou stránkou žalovaného, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměl tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit.

10. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

11. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

12. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 63 006 Kč (byla předána částka 100 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 36 994 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.

13. S ohledem na současné poměry žalovaného (výkon trestu odnětí svobody), jeho žádost o splátky ve výši do 4 000 Kč a souhlasné stanovisko žalobkyně dospěl soud k závěru, že možnosti žalovaného (§ 87 ZSÚ) odůvodňují vrácení nesplacené jistiny úvěru právě formou splátek, a to ve výši 3 500 Kč (s ponecháním určité rezervy do částky 4 000 Kč). Co se týče počátku prodlení soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z. z toho, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou odeslanou 12. 9. 2023 k plnění celého dluhu v přiměřené lhůtě do 27. 9. 2023. První den prodlení žalovaného tak připadá na 28. 9. 2023. Úrok z prodlení pak byl přiznán pouze z částky, s jejímž vrácením je žalovaný v prodlení.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle , neboť při přihlédnutí i k výši příslušenství, ve které žalobkyně nebyla úspěšná (zejména 15,99% úrok), je procesní úspěch obou stran v zásadě shodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.