Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 C 139/2024-38

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 21 655,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 105,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 6. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 105,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 6. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla k tomu, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne datum Smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. č. účtu (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí byly též právnická osoba podmínky a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen „Podmínky“) a Sazebník poplatků. Na základě Smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 20 000 Kč (dále jen „Úvěr“). Žalovaný se ve Smlouvě zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 21,99 % ročně postupně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši poměrné části vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný však neplnil svůj závazek řádně a včas, pročež došlo v souladu s čl. 5.1 písm. a) Podmínek k zesplatnění smlouvy a následně žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil, přičemž dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 19 996,41 Kč, z jistiny ve výši 19 394,26 Kč, poplatků úvěru ve výši 2 203 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 2 598,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 310,69 Kč. Dále žalobkyně požaduje obchodní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 19 394,26 Kč ode dne 30.01.2024 do zaplacení, a (zákonný) úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 394,26 Kč ode dne 30.01.2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 1. 2024, ale žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Dále žalobkyně podáním ze dne 17. 6. 2024 soudu sdělila, že celkem za dobu trvání Smlouvy žalovaný vyčerpal 177.114,50 Kč, a že za celou dobu trvání Smlouvy žalovaný uhradil na jistině částku ve výši 157.720,24 Kč, na úroku částku ve výši 9.416,49 Kč, na poplatcích částku ve výši 1.863 Kč na úroku z prodlení částku ve výši 9,55 Kč. Ke dni podání žaloby tak na podle sdělení žalobkyně jistině zbývala částka ve výši 19.394,26 Kč. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 31. 5. 2024, že před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: A. bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, když zde o žalovaném nezjistili žádné negativní informace, B. příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model), když přitom vycházel z prohlášení o příjmu v Žádosti o osobní kreditní kartu ze dne datum, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 45.000, - Kč. K výdajům na bydlení žalobce uvádí, že žalovaným uvedenou částku porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaný uvedl vyšší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka uvedená žalovaným. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je vlastníkem domu/bytu. Dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté jí žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobkyně tak byla podle svého názoru, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. K tomu dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. . Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr hradil řádně a včas, tj. v tomto konkrétním případě uhradil 41 splátek, čímž potvrdil přímo v praxi, že byl schopen úvěr splácet, čili vyhodnocení úvěruschopnosti žalobcem bylo provedeno řádně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byla k jednání řádně předvolán. Soud tak podle , (dále jen „ “), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu, a zároveň mu poskytnout úvěr ke kreditní kartě s limitem 20 000 Kč na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 21,99 % ročně. Celková splatná částka činila podle vzorového příkladu 23 498 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru s datem splatnosti ke každému 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy byl i Sazební poplatků spojených s úvěrem, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné úvěrové podmínky, Oznámení o provádění platebního styku, podmínky osobních kreditních karet, a pravidla časového pořadí úhrad pohledávek.

5. Z podmínek k osobním kreditním kartám, účinných od 31. 10. 2018, z čl. 5 odst. 1 písm. a) vyplývá, že za případ porušení se považuje, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku vzniklého na základě Smlouvy. Z č. 5 odst. 2 písm. a) pak vyplývá právo žalobkyně v případě porušení dle odst. 1 odstoupit od Smlouvy.

6. Z oznámení o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 18. 12. 2023 včetně kopie doručenky prokazující doručení tohoto oznámení dne 19. 12. 2023 žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně informován o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě pro porušení povinností žalovanou, s tím že smlouva zaniká dnem doručení oznámení.

7. Z historického výpisu z účtu bylo prokázáno, že zůstatek úvěru ke dni 2. 9. 2024 činil 19 394,26 Kč, pokuta (poplatek) z prodlení 310,69 Kč, úvěrové poplatky 2 203 Kč, splatné úroky činily částku 2 598,01 Kč.

8. Z legendy k historickému výpisu, která je součástí podání žalobkyně ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný za dobu trvání smlouvy čerpal úvěr v celkové výši 177 114,50 Kč. Za celou dobu trvání Smlouvy žalovaný uhradil na jistině částku ve výši 157 720,24 Kč, na úroku částku ve výši 9 416,49 Kč, na poplatcích částku ve výši 1 863,- Kč na úroku z prodlení částku ve výši 9,55 Kč.

9. Z tabulky o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru žalobkyní již další úvěry, a to úvěr se zůstatkem 39 964 Kč s měsíční splátkou 2 499 Kč, dále úvěr se zůstatkem 379 200 Kč s měsíční splátkou 4 800 Kč.

10. Ze žádosti o osobní kreditní kartu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 45 000 Kč, dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení, ve výši 296 Kč na pojištění, ostatní výdaje 500 Kč, že nemá žádné děti, a je vlastníkem bytu/domu v němž bydlí.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2024 včetně potvrzení o jejím odeslání ze dne 29. 1. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Dle sdělení žalobkyně a legendy k historickému výpisu z úvěrového účtu došlo k čerpání úvěru za celkovou dobu trvání smlouvy ve výši 177 114,50 Kč (úvěr čerpal vždy do výše 20 000 Kč, který následně postupně splatil, a dále jej znovu čerpal až do sjednané výše). Za celou dobu trvání Smlouvy žalovaný uhradil na jistině částku ve výši 157 720,24 Kč, na úroku částku ve výši 9 416,49 Kč, na poplatcích částku ve výši 1 863 Kč na úroku z prodlení částku ve výši 9,55 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy porušil, když nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostala se tak s jejich úhradou do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 4. 1. 2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 5 Podmínek. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela a z údajů poskytnutých žalovaným, a z registrů SOLUS, z bankovních a nebankovních registrů.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

14. Podle , (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

24. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

25. Žalobkyně v projednávané věci netvrdila ani neprokazovala, že by úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

26. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni soud při soudním jednání konaném dne 20. června 2024 poučil ve smyslu ustanovení , avšak žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrh na doplnění dokazování. Když pouze dodala, že poukazuje na to, že žalovaný hradil úvěr až do jeho zesplatnění.

27. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

28. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

29. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena 12. 6. 2019. V daném případě žalobkyně nijak neprokázala, že by ověřovala údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nepředložila soudu například kopie bankovních výpisů žalovaného prokazující výši jeho příjmů a výdajů, nepředložila ani výplatní pásky žalovaného prokazující jeho příjem v době žádosti o úvěr. Žalobkyně ani neprokázala, že by sám žalovaný své příjmy a výdaje před uzavřením Smlouvy žalobkyni jakýmkoliv způsobem doložil.

30. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Pokud žalobkyně argumentovala usnesením Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 18. 1.2022, sp. zn. XY , tak je třeba uvést, že v tam projednávaném případě se tamní žalobkyně nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila také z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice (tedy žadatelka o úvěr). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně v této věci nepředložila žádné výpisy z účtu žalovaného, které by prokazovaly, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla interní informaci (doklad) o výši měsíčních příjmů a výdajů žalovaného.

31. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 8 105,22 Kč (zapůjčených 177 114,50 Kč – vrácených 169 009,28 Kč).

32. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzvána k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu částky 8 105,22 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně ze dne 26. 1. 2024, odeslanou žalovanému dne 29. 1. 2024. Touto výzvou byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení pohledávky žalobkyně (bezdůvodného obohacení) do 7 dnů od odeslání této výzvy, a to do 5. 2. 2024. Následujícího dne 6. 2. 2024 byl žalovaný již v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (výzva mu byla doručena v souladu s ustanovením § 573 odst. 1 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy 1. 2. 2024). Žalovyný tak byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až ode dne, následujícím po dni, který mu stanovila žalobkyně v předžalobní výzvě, nikoliv ode dne splatnosti pohledávky, která vyplývala z ujednání obsaženém v absolutně neplatné (viz výše) smlouvě o spotřebitelském úvěru, jak tvrdí ve své žalobě žalobkyně.

33. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 8 105,22 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 6. 2. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.

35. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s část věty před středníkem , neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.