Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 249/2023-66
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 15 343 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 843 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 659,21 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem z částky 6 159,21 Kč ve výši 35% ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 284,90 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 843 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 659,21 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem z částky 6 159,21 Kč ve výši 35% ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 284,90 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 343 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo s produktovým názvem „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno“ uzavřené dne 13. 12. 2019, se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit poplatek ve výši 2 943 Kč, s tím, že celou částku bude hradit ve splátkách po 829 Kč měsíčně. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 1 500 Kč, a proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, vzniklo právo na zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 6 159,21 Kč, poplatek ve výši 2 283,79 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč a sankční poplatky ve výši 3 400 Kč včetně příslušenství (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 284,90 Kč – výpočet k 1. 2. 2022; úrok ve výši 35% ročně z jistiny od 18. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 18. 3. 2022). Předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splatit zápůjčku, a to na základě informací a dokladů od žalované. Jejich pravdivost žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalovaná byla lustrována v registrech a databázích BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, interní databázi předchůdkyně žalobkyně, CEE atd. Její občanský průkaz byl lustrován v evidenci neplatných dokladů, adresa byla lustrována v evidenci adres obecních úřadů. Skutečnosti doložené žalovanou byly porovnávány se statistickými, demografickými, behaviorálními a historickými daty dle ekonomických (statistických) modelů. Příjmy žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila i statisticky, tj. porovnáním deklarovaných příjmů s příjmy jiných spotřebitelů s podobným profilem. U výdajové i příjmové stránky žalované se lze spolehnout na statistická data a statistický model. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti (příjmů a výdajů) využila statistický model, který vychází ze statistických dat a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost předchůdkyně žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání.
3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 13. 12. 2019 podepsána smlouva o zápůjčce č. tel. číslo, na základě, které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 2 943 Kč, splatit v pravidelných 12 měsíčních splátkách ve výši 829 Kč (poslední splátka činila 824 Kč). Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že částku 7 000 Kč obdržela v hotovosti. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně sdělila, že má dosažené učňovské vzdělání, pracuje jako Anonymizováno a měla předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. Současně uvedla, že žije s rodiči, má účet u banky, její příjem činí 19 200 Kč a její výdaje činí 4 600 Kč.
5. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 13. 12. 2019 nebyla v exekuci.
6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022, když současně žalovaná byla vyzvána výzvou ze dne 10. 2. 2022 k úhradě dlužné částky. Dále byl doložen výpočet smluvní pokuty a kapitalizovaný úrok z prodlení do 1. 2. 2022. Předžalobní upomínka ze dne 20. 5. 2022 byla žalované odeslána dne 24. 5. 2022.
7. Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Soud vzal po hodnocení provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná podepsaly dne 13. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 7 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).
13. Povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí je otázkou naplnění obsahu neurčitého právního pojmu. Nejde o situaci v právním řádu jakkoli výjimečnou a závěr o tom, zda poskytovatel úvěru postupoval v konkrétním případě s odbornou péčí, bude vždy výsledkem posouzení konkrétních podmínek, za nichž bylo o úvěr žádáno a konkrétních opatření, která poskytovatel směrem k ověření úvěruschopnosti v takovém případě přijal. Nelze však z absence taxativního výčtu kritérií aprobovat přístup, že je vždy toliko na zvážení poskytovatele úvěru, jak proces ověřování nastaví a jaké konkrétní úkony provede. Respektive je sice posouzení na zvážení poskytovatele, ale soud jej může vyhodnotit jako nedostatečné. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
14. K povinnosti spoléhat se na poctivost spotřebitele soud uvádí, že povinnost prověřit úvěruschopnost je veřejnoprávní povinnost poskytovatele úvěru upravená v zákoně o spotřebitelském úvěru a nelze proto spoléhat na poctivost spotřebitele. Z interpretace rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Consumer Finance (C-449/13), ze dne 18. 12. 2014, rovněž vyplývá, že je nutno prohlášení spotřebitele podepřít doklady.
15. Z předložených důkazů neplyne, že by žalovaná předala předchůdkyni žalobkyně právnická osoba jakékoliv dokumenty dokládající výdajovou stránku. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen poskytovatel úvěru, ale také sám soud k dispozici alespoň základní ověřené informace o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z údajů o příjmech a výdajích, které uvedla v zákaznické kartě s tím, že následně tyto příjmy a výdaje porovnávala s vytvořeným statistickým modelem. Poskytovatel úvěru přitom dle názoru soudu nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace o příjmech a výdajích jsou úplné a pravdivé. Je obecně známým faktem, že spotřebitelé jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své příjmy a výdaje zkreslují. Jestliže žalobkyně tvrdí, že její předchůdkyně využila ke stanovení příjmů a výdajů žalované statistické modely, nebylo objasněno, k jakým konkrétním výdajům žalované dospěla a jakým způsobem je model sestaven. Dle názoru zdejšího soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez alespoň částečně ověřených vstupních dat o žalované. Vždy je nutné trvat na tom, aby byly vstupní údaje žalovanou tvrzeny a v rámci možností předchůdkyně žalobkyně ověřeny, což se v daném případě nestalo. Dle názoru zdejšího soudu bylo povinností předchůdkyně žalobkyně předložit soudu výpis z účtu, popř. předložit nájemní smlouvu, když výdaje na bydlení nelze bez bližší znalosti a alespoň částečného ověření údajů o bydlení správně statisticky zjistit. Náklady spojené s bydlením nadto zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a z předložených důkazů nebylo možno zjistit, v jaké výši se na nich žalovaná podílí.
16. Soud dále uvádí, že nevylučuje použití statistického modelu u výdajů žalované, ale pouze za situace, kdy budou poskytovateli úvěru k dispozici dostatečné alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalované (způsob bydlení, počet spolubydlících atd.). Nepochybně klíčová je povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimum, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele alespoň částečně zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jestliže pak žalobkyně odkazuje na statistický model předchůdkyně žalobkyně, je nutno u soudu dotvrdit, jakým způsobem statistický model funguje a k jakým konkrétním částkám výdajů žalované předchůdkyně žalobkyně dospěla, což v daném případě nebylo soudu doloženo.
17. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nedostatečnými tvrzeními žalované o jejich výdajích. Skutečnost, že žalovaná po určitou dobu zápůjčku hradila, když nebylo ani prokázáno, kdy konkrétně a v jakých částkách částku 1 500 Kč hradila, není relevantní, neboť mohla dluh hradit z jinde zapůjčených prostředků. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy (zápůjčky) dostála své povinnosti řádně posoudit výdajovou stránku žalované.
18. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy měla žalovaná vrátit částku 7 000 Kč, přičemž uhradila 1 500 Kč, je proto povinna vrátit 5 500 Kč.
19. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 5 500 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 10. 2. 2022. Dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou možnostem žalované a v souladu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků (ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), proto se od 18. 3. 2022 žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
20. Soud neprovedl důkaz navrženou svědkyní paní Anonymizováno, když ta byla navržena k prokázání příjmové stránky žalované a k vyplněné zákaznické kartě a posouzení předložených dokladů, když je však zřejmé, že žalovaná žádné doklady, jako třeba výpisy z účtu, nepředložila, tedy tento důkaz byl v tomto případě nadbytečný.
21. Co se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 506/2020-63 a navazujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 33 ICDo 27/2021-82 je potřeba sdělit, že tato rozhodnutí nejsou přiléhavá, když situace účastníků v této věci byla odlišná. V tomto případě, žalobkyně netvrdila, a tedy ani nedoložila výpisy z účtu žalované, což ve výše zmíněném případě, měl poskytovatel úvěru k dispozici a vůbec neřešila výdajovou stránku, když se spokojila s tvrzením o výdajích ve výši 4 600 Kč měsíčně.
22. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, ze spisu se však nepodává, že by žalované náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.