Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 51/2024-74

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 4

zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno25, Anonymizováno Anonymizováno anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne AnonymizovánoAnonymizováno

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 124 796,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 109 335,17 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 605,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 109 335,17 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 461,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 082,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 417,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 044,32 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 249 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 109 335,17 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 605,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 109 335,17 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 461,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 082,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 417,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 044,32 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 249 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 796,59 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným dne 18. 3. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. 246300468, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 135 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 027,14 Kč počínaje dnem 18. 4. 2022. Úroková sazba činila 9,7 % p.a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Za celou dobu žalovaný vrátil na úvěr částku celkem pouze 25 664,83 Kč. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne 21. 8. 2023. Žalovaná částka se sestává z jistiny 123 296,59 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 5 082,90 Kč (výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných anuitních splátkách), smluvních poplatků 1 500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 31. 1. 2024 ve výši 8 022,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 128 379,49 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ve smlouvě o úvěru „Expres půjčka“ ze dne 18. 3. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 135 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet 96 měsíčními splátkami ve výši po 2 027,14 Kč (s výjimkou poslední splátky, jejíž výše by při řádném splácení činila 2 027,82 Kč), a to počínaje dnem 18. 4. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,7 % p. a., RPSN činila 10,13 %. Smluvní strany si dále sjednaly i poplatky a možnost žalobkyně prohlásit kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné v případě porušení smlouvy žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu plyne, že žalovaný částku 135 000 Kč čerpal dne 18. 3. 2022.

5. V potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 3. 2022 je uvedeno, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 19 500 Kč. Čistý příjem za posledních 12 měsíců činí 219 400 Kč.

6. V údajích o žalovaném je uvedeno, že jeho zjištěný čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti dosahuje 52 000 Kč. Žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 37,5 %. Dosavadní interní splátky činí 8 722,63 Kč, dosavadní externí splátky činí 0 Kč, ostatní výdaje činí 0 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2022 bylo zjištěno, že dne 15. 3. 2022 byly žalovanému strhnuty platby úvěrů u žalobkyně v celkové výši 8 809,97 Kč. Dne 17. 3. 2022 je uvedena příchozí platba 1 105,14 Kč s poznámkou „Čerpání úvěru – Upsell 246272372“. Z výpisu je patrných mnoho pohybů na účtu, není z něj však jasné, jaké měl žalovaný výdaje, a to ani výdaje na bydlení.

8. Z platební historie žalovaného plyne, že žalovaný dne 18. 3. 2022 čerpal úvěr 135 000 Kč. Za období 19. 4. 2022 – 20. 3. 2023 žalobkyni vrátil celkem 25 664,83 Kč.

9. Dopisem ze dne 23. 8. 2023, jenž byl dle poštovního podacího archu odeslaný dne 24. 8. 2023, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky do 6. 9. 2023.

10. Z dopisu ze dne 31. 1. 2024 a poštovního podacího archu z následujícího dne se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

11. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení věci.

12. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne 18. 3. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 135 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet 96 měsíčními splátkami ve výši po 2 027,14 Kč (s výjimkou poslední splátky, jejíž výše by při řádném splácení činila 2 027,82 Kč), a to počínaje dnem 18. 4. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,7 % p. a., RPSN činila 10,13 %. Smluvní strany si dále sjednaly i poplatky a možnost žalobkyně prohlásit kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné v případě porušení smlouvy žalovaným. Žalovaný čerpal částku 135 000 Kč dne 18. 3. 2022, v období 19. 4. 2022 – 20. 3. 2023 žalobkyni vrátil celkem 25 664,83 Kč. Žalovaný měl u žalobkyně další úvěry se splátkami cca 8 800 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu je však zřejmé, že žalovaný měl v době čerpání předmětného úvěru u žalobkyně (ze dne 18. 3. 2022) minimálně jeden další úvěr (dne 17. 3. 2022 žalovaný čerpal částku 1 105,14 Kč). V údajích o žalovaném, jež měla žalobkyně k dispozici, je uvedeno, že jeho zjištěný čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti dosahuje 52 000 Kč (tento údaj však nebyl nijak ověřen, nelze proto vycházet z jeho pravdivosti). Žalovaný má dle tohoto výpisu bydlet ve vlastním domě/bytě (tento údaj však žalobkyně neověřovala), jeho podíl na nákladech na bydlení má činit 37,5 % (tento údaj včetně výše nákladů na bydlení žalobkyně rovněž neověřovala). Dosavadní interní splátky mají činit 8 722,63 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Žalobkyně žalovaného poprvé prokazatelně vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne 24. 8. 2023, v němž ho vyzvala k zaplacení dlužné částky do 6. 9. 2023. Dne 1. 2. 2024 pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný však přes výzvy již dále neplnil ničeho.

13. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

17. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená v březnu 2022 trpěla sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

18. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

20. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

21. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

22. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. -57, a v něm odkazovanou judikaturu, podobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. ). Již s ohledem na tyto závěry, které zdejší soud považuje za přesvědčivé a plně odpovídající principům, na nichž je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany založena, nemohou obstát odkazy žalobkyně na judikaturu, z níž má plynout, že poskytovatel úvěru se může spokojit pouze s prohlášeními spotřebitele, interními informacemi, externími databázemi a zpracovaným ekonomickým modelem. Dle závěru okresního soudu je třeba především spolehlivě ověřit spotřebitelem tvrzené příjmy a výdaje.

23. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

24. Z tvrzení žalobkyně i jí předložených dokumentů je zřejmé, že ověřila toliko příjem uvedený žalovaným (necelých 20 000 Kč měsíčně; žalobkyně ovšem nikterak neověřovala žalovaným tvrzenou výši celkových příjmů domácnosti ve výši 52 000 Kč). Z tvrzení i dokladů předložených žalobkyní je však patrné, že žalobkyně se nikterak nezabývala výdaji žalovaného, to už je zřejmé z nulových „ostatních“ výdajů žalovaného uvedených ve shrnujícím dokumentu obsahujícím informace o žalovaném. Žalobkyně znala pouze výši dosavadních splátek žalovaného u ní samotné (cca 8 800 Kč měsíčně), ta však o jeho schopnosti splácet nově sjednaný úvěr nevypovídala ničeho. Naopak žalobkyně se tím spíše měla zaměřit na ověřování schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr, když po sjednání dalšího úvěru by celková výše jeho splátek jen u žalobkyně dosahovala téměř 11 000 Kč (tj. více než 55 % jeho měsíčních příjmů). Žalobkyně rovněž měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož vyplývalo čerpání dalšího úvěru u třetí osoby (viz příchozí částka 1 105,14 Kč ze dne 17. 3. 2022). Tím spíše měla být žalobkyně ostražitá a zaměřit se na důkladné zjištění majetkových poměrů žalovaného, zejména jeho výdajů, např. výdajů na bydlení (žalobkyně se kupříkladu spokojila s tvrzením, že žalovaný bydlí „ve svém“, aniž by tuto informaci jakkoliv ověřovala). I kdyby soud přisvědčil žalobkyni, že statistické modely a dostupné databáze mohou být spolehlivější než ověřování žalovaným uvedených výdajů, dle závěru soudu nelze abstrahovat od povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit, resp. ověřit alespoň ty výdaje, jež bez větších komplikací ověřit lze. Na shora vyslovených závěrech nic nemění ani výše spotřebitelského úvěru, jak namítala žalobkyně. Zákonodárce totiž nerozlišuje míru povinnosti poskytovatele úvěru k posuzování úvěruschopnosti dle výše poskytovaného úvěru. Nadto v nyní posuzovaném případě výše úvěru činila 135 000 Kč, tedy cca 7násobek měsíčního čistého příjmu žalovaného. Úvěr tedy rozhodně nebyl čerpán v zanedbatelné výši.

25. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , nemůže obstát. Nejvyšší soud zde zastává právní názor, že pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru poruší svou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, ale ten následně je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, nelze smlouvu bez dalšího označit za neplatnou. Okresní soud však konstatuje, že porušením povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nastává ve smyslu shora odkazované právní úpravy včetně judikatury (např. Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu či Soudního dvora) absolutní neplatnost smlouvy. Smlouva tedy už od svého počátku absolutně neplatná buď je, nebo není. Počáteční absolutní neplatnost pak nemůže být jaksi „zhojena“ případným řádným splácením úvěru spotřebitelem. Navíc spotřebitel v rámci snahy o splacení úvěru na sebe může přijímat další závazky (např. spotřebitelské úvěry, zápůjčky od rodinných příslušníků či blízkých apod.) a dostávat se tak do tzv. dluhové pasti, což zjevně není cíl zamýšlený zákonodárcem, resp. unijním normotvůrcem. Shora odkazované právní úpravě a judikatuře tak dle závěru okresního soudu nejlépe odpovídá ten závěr, že poruší-li poskytovatel spotřebitelského úvěru svou povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr, pak je smlouva absolutně neplatná od samého počátku a nic na tom nemění případné řádné splácení úvěru spotřebitelem.

26. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně nebylo dostatečné. Z toho důvodu smlouvu nelze než posoudit jako absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ).

27. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyni nelze přiznat žádné plnění ze smlouvy (smluvní úrok, poplatky) a má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 135 000 Kč. Žalovaný již vrátil žalobkyni celkem 25 664,83 Kč. Žalobkyně tak má nárok na nesplacený zbytek jistiny ve výši 109 335,17 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

28. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 24. 8. 2023, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 6. 9. 2023. Z toho je zřejmé, že žalovaný je v prodlení až ode dne 7. 9. 2023. Teprve od tohoto dne lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené části jistiny ve výši 109 335,17 Kč, a to ve výši 15 % ročně ( o. z., ). Tento zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný za období od 7. 9. 2023 do 31. 1. 2024, činí 6 605,04 Kč a dále soud žalobkyni přiznal tento zákonný úrok z prodlení (již v nekapitalizované podobě) od 1. 2. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části (za období před 7. 9. 2023 a rovněž z částky přesahující částku 109 335,17 Kč) soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal.

29. Ve zbývající části (část shora odkazovaného zákonného úroku z prodlení, smluvní úrok, poplatky) soud žalobu ze shora vyložených důvodů výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Jednalo se totiž o bezdůvodné obohacení z absolutně neplatné smlouvy, přiznání jakéhokoliv smluvního plnění tedy nepřicházelo v úvahu.

30. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. , (dále též „ “). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. . Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. .

31. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tak žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky celkem 124 028,02 Kč (84,1 %) a procesně neúspěšná co do částky celkem 23 370,19 Kč (15,9 %). Žalobkyni náleží dle , právo na náhradu 68,2 % nákladů řízení (84,1 % minus 15,9 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 4 992 Kč a náklady zastoupení advokátem podle , advokátního tarifu, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé) po 6 100 Kč ( , ), 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč ( , 4) a částka 4 032 Kč odpovídající 21% DPH (z částky 19 200 Kč) dle Plná náhrada nákladů řízení by činila 28 224 Kč. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů (po zaokrouhlení) 19 249 Kč (68,2 % z částky 28 224 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi ( ).

32. Lhůty k plnění byly stanoveny podle v obvyklé délce 3 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.