Details
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
28 C 191/2016-40
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci
žalobce : Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno
Adresa zainteresované osoby 0/1
proti
žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0
o náhradu škody ve výši 51.000 Kč s přísl. a přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000 Kč s přísl.,
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s přísl., se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s přísl., se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalovaného.
1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhal po žalovaném jednak náhrady škody ve výši 51.000 Kč a jednak nemajetkové újmy ve výši částka v souvislosti s nesprávným úředním postupem a rozhodnutím ve věcech vedených u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, a to konkrétně tím, že soud přiznal v rozporu se zákonem a judikaturou žalované – České republice paušální náhradu hotových výdajů, a to v řízení o odvolání žalobce proti rozsudkům soudu prvního stupně vydaných v řízení o jeho žalobách vedených u Obvodního soudu pro adresa, pod sp. zn. spisová značka a spisová značka. V této souvislosti žalobce odkázal na některé rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu ČR.
2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval, že žalobce u něj předběžně uplatil nárok na náhradu škody ve výši 1.200 Kč (kdy touto žalobou požaduje 51.000 Kč) a nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč, dne 15. 2. 2016). Podle názoru žalovaného z podané žaloby nárok žalobce nevyplývá, ani co do základu ani co do výše. Žalobce nijak netvrdí ani nedokládá kauzální souvislost mezi uvedenou částkou a předmětnými soudními rozhodnutími a rovněž, že by snad šlo o částku představující náhradu škody za náklady, které žalobce vynaložil v souvislosti se zrušením nebo změnou nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Vzhledem k tomu, že není zřejmá souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou, nebylo možné tento jeho nárok mimosoudně vypořádat. Toto pak žalobci sdělil stanoviskem ze dne 9. 8. 2016.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalobce za použití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rovněž, postupoval soud podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se se svým nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč a náhradu škody ve výši 1.200 Kč předběžně obrátil na žalovaného dne 15. 2. 2016, kdy žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že ve věci nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu a za nemajetkovou újmu, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 9. 8. 2016.
5. Soud provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2015, č. j. spisová značka, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, č. j. spisová značka, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 3. 2015, č. j. spisová značka a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. spisová značka. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce podal žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 7, které byly vedeny pod sp. zn. spisová značka a spisová značka. V obou případech byly jeho žaloby na zaplacení peněžité částky ve výši 120.000 Kč s přísl. a 150.000 přísl. zamítnuty (výrok I.) a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobce do obou rozhodnutí, byly rozsudky soudu prvního stupně Městským soudem v Praze potvrzeny (výrok I.) s tím, že žalobci byla v obou případech uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II.).
6. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
7. Po provedeném dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně. Zákon číslo 82/1998 Sb. rozeznává dva odpovědnostní tituly uvedené v ust. § 8 odst. 1 a ust. § 13 odst. 1 zákona, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonů při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samostatně však odpovědnostní titul představovat nemohou. Z provedeného dokazování a již ze samotných skutkových tvrzení žalobce vyplývá jediný závěr, a to neexistence odpovědnostního titulu. Vzhledem k tomu, že žalobce ve svých tvrzeních brojí proti správnosti shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze (byť o nich hovoří jako o nesprávném úředním postupu), je zřejmé, že je nutné jeho nárok posuzovat z hlediska náhrady škody (nemajetkové újmy) způsobené nezákonným rozhodnutím. Uvedená rozhodnutí však nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna, což je jednou z podmínek ust. § 8 odst. 1 zákona pro odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu) a nemůže se proto jednat o rozhodnutí nezákonná. Jelikož nebyla podmínka odpovědnostního titulu podle ust. § 8 odst. 1 zákona splněna, když zde neexistují nezákonná rozhodnutí, nemohl soud žalobě vyhovět, a proto ji zamítl jako nedůvodnou výrokem I. rozsudku.
8. Pro úplnost soud dodává, že byť žalovaný namítal, že žalobce u něj uplatil toliko nárok na náhradu škody ve výši 1.200 Kč, přičemž předmětem žaloby pak byla částka ve výši 51.000 Kč, tzn., že v rozdílu těchto částek předběžně nárok u žalovaného neuplatil, z judikatury Nejvyššího soudu ČR se podává, že pokud z postoje žalovaného vyplývá, že plnit nehodlá, což je možné dovodit jak ze stanoviska žalovaného, tak z vyjádření k žalobě, bylo by zbytečným formalismem žalobce vyzývat, aby zbytek částky u žalovaného předběžně uplatil.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300,- Kč – vyjádření ve věci samé).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.