Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 258/2023-110
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 48 152 Kč s příslušenstvím
takto:
Rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2024, č. j. 4 C 258/2023 -104 se v části odůvodnění co do odstavce 3 až 26 opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění těchto odstavců se nahrazuje takto:
1. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že namítl nedostatek v prověření úvěruschopnosti žalovaného, nepřípustné zohlednění životního minima, které nevyjadřuje reálné výdaje konkrétního spotřebitele, rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy co do výše RPSN a výše úrokové sazby, a navrhl, že zaplatí zbývající jistinu ve splátkách.
2. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 4 C 258/2023 -82 bylo řízení částečně zastaveno a žalobou bylo nadále požadováno zaplacení částky 36 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 450 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.
3. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.
4. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
5. Účastníci podepsali dne 22. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 74,03 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 550 Kč. (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 5. 2023 byla zaslána žalovanému (přípis ze dne 22. 5. 2023). V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalovaného, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalovanému byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru.
6. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 39 000 Kč vyplacen dne 22. 5. 2023. Dle karty klienta žalovaný na úvěr uhradil 2 550 Kč.
7. Dopisem ze dne 14. 8. 2023 a ze dne 12. 9. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 17. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila mu zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky.
8. Předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).
9. Z potvrzení o příjmu ze dne 19. 5. 2023 byl prokázán příjem žalovaného ve výši 25 217 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za duben 2023 byl kromě příjmu žalovaného prokázáno, že žalovaný měl mnoho úvěrů a zápůjček, neboť mu na účet přišla dne 7. 4. 2023 částka 1 000 Kč od právnická osoba., téhož dne částka 500 Kč od Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., 17. 4. 2023 částka 15 000 Kč od právnická osoba, 18. 4. 2023 částka 20 000 Kč od Anonymizováno téhož dne částka 5 000 Kč od právnická osoba., 19. 4. 2023 částka 15 000 Kč od právnická osoba, téhož dne částka 22 000 Kč od právnická osoba., 20. 4. 2023 částka 8 500 Kč od právnická osoba a dne 21. 4. 2023 částka 1 013 Kč od právnická osoba téhož výpisu je zřejmé, že žalovaný splácel mnoho půjček, tak např. dne 13. 4. 2023 uhradil částku 13 308,75 Kč Anonymizováno, dne 18. 4. 2023 uhradil částku 6 695 Kč právnická osoba., 20. 4. 2023 částku 2 200 Kč právnická osoba, téhož dne částku 1 900 Kč právnická osoba., dne 24. 4. 2023 částku 7 065,10 Kč právnická osoba., téhož dne částku 1 050 Kč právnická osoba Je tak zřejmé, že žalovaný měl mnoho jiných závazků ke splácení a jeho výdaje přesahovaly příjmy.
10. Dále byl doložen výpis žalovaného z NRKI s vyšším rizikem, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaný neprocházel a občanský průkaz žalovaného.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 22. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 74,03 % ročně.
16. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.
17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy sice předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalovaného žádný záznam, ale z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) je zřejmé, že je u něho vyšší riziko. U žalobkyně však měl vzbudit pozornost výpis z účtu žalovaného, který měla k dispozici, neboť z něho je zřejmý enormní počet úvěrů a zápůjček jak nových, tak splácených. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
19. Dále je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami, což neučinila.
20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradil 2 550 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 36 450 Kč.
21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021 ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.
22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit: „…za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení nárok platně nevznikl. Soud nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalovanému rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému stanovil splátky v souladu s jeho návrhem a prokázanými majetkovými poměry, když žalovaný prokázal příjem 20 980 Kč měsíčně, z majetku pouze osobní vůz Škoda Fabia a vícero závazků, k nimž předložil i dohody o narovnání.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl stejný, resp. úspěšnější žalobkyně měla úspěch jen v nepatrné části. Pokud jde o částečné zastavení řízení, je zavinění na straně žalobkyně, která žalobu vzala v části zpět aniž by došlo ze strany žalovaného k jejímu uspokojení. Žalobkyně žalobou žádala 47 416 Kč + 736,32 Kč + úrok z prodlení ke dni vyhlášení 2 377,29 Kč + úrok 9 614,61 Kč, celkem 60 144,22 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 36 450 Kč, tj. co do 60 %.
Odůvodnění:
Rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2024, č. j. 4 C 258/2023 -104 se v části odůvodnění co do odstavce 3 až 26 opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění těchto odstavců se nahrazuje takto:1. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že namítl nedostatek v prověření úvěruschopnosti žalovaného, nepřípustné zohlednění životního minima, které nevyjadřuje reálné výdaje konkrétního spotřebitele, rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy co do výše RPSN a výše úrokové sazby, a navrhl, že zaplatí zbývající jistinu ve splátkách.2. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 4 C 258/2023 -82 bylo řízení částečně zastaveno a žalobou bylo nadále požadováno zaplacení částky 36 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 450 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.3. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.4. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.5. Účastníci podepsali dne 22. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 74,03 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 550 Kč. (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 5. 2023 byla zaslána žalovanému (přípis ze dne 22. 5. 2023). V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalovaného, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalovanému byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru.6. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 39 000 Kč vyplacen dne 22. 5. 2023. Dle karty klienta žalovaný na úvěr uhradil 2 550 Kč.7. Dopisem ze dne 14. 8. 2023 a ze dne 12. 9. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 17. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila mu zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky.8. Předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).9. Z potvrzení o příjmu ze dne 19. 5. 2023 byl prokázán příjem žalovaného ve výši 25 217 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za duben 2023 byl kromě příjmu žalovaného prokázáno, že žalovaný měl mnoho úvěrů a zápůjček, neboť mu na účet přišla dne 7. 4. 2023 částka 1 000 Kč od , právnická osoba, ., téhož dne částka 500 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o., 17. 4. 2023 částka 15 000 Kč od , právnická osoba, , 18. 4. 2023 částka 20 000 Kč od , Anonymizováno, téhož dne částka 5 000 Kč od , právnická osoba, ., 19. 4. 2023 částka 15 000 Kč od , právnická osoba, , téhož dne částka 22 000 Kč od , právnická osoba, ., 20. 4. 2023 částka 8 500 Kč od , právnická osoba, a dne 21. 4. 2023 částka 1 013 Kč od , právnická osoba, téhož výpisu je zřejmé, že žalovaný splácel mnoho půjček, tak např. dne 13. 4. 2023 uhradil částku 13 308,75 Kč , Anonymizováno, , dne 18. 4. 2023 uhradil částku 6 695 Kč , právnická osoba, ., 20. 4. 2023 částku 2 200 Kč , právnická osoba, , téhož dne částku 1 900 Kč , právnická osoba, ., dne 24. 4. 2023 částku 7 065,10 Kč , právnická osoba, ., téhož dne částku 1 050 Kč , právnická osoba, Je tak zřejmé, že žalovaný měl mnoho jiných závazků ke splácení a jeho výdaje přesahovaly příjmy.10. Dále byl doložen výpis žalovaného z NRKI s vyšším rizikem, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaný neprocházel a občanský průkaz žalovaného.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 22. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 74,03 % ročně.16. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy sice předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalovaného žádný záznam, ale z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) je zřejmé, že je u něho vyšší riziko. U žalobkyně však měl vzbudit pozornost výpis z účtu žalovaného, který měla k dispozici, neboť z něho je zřejmý enormní počet úvěrů a zápůjček jak nových, tak splácených. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.19. Dále je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami, což neučinila.20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradil 2 550 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 36 450 Kč.21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021 ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit: „…za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení nárok platně nevznikl. Soud nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalovanému rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému stanovil splátky v souladu s jeho návrhem a prokázanými majetkovými poměry, když žalovaný prokázal příjem 20 980 Kč měsíčně, z majetku pouze osobní vůz Škoda Fabia a vícero závazků, k nimž předložil i dohody o narovnání.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl stejný, resp. úspěšnější žalobkyně měla úspěch jen v nepatrné části. Pokud jde o částečné zastavení řízení, je zavinění na straně žalobkyně, která žalobu vzala v části zpět aniž by došlo ze strany žalovaného k jejímu uspokojení. Žalobkyně žalobou žádala 47 416 Kč + 736,32 Kč + úrok z prodlení ke dni vyhlášení 2 377,29 Kč + úrok 9 614,61 Kč, celkem 60 144,22 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 36 450 Kč, tj. co do 60 %.
Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, když od třetího odstavce nedošlo k řádnému uložení přepsaného textu v aktuální verzi, proto soudu nezbylo, než tyto odstavce v odůvodnění opravit shora uvedeným způsobem v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil. Na výroku samotném se nic nemění, stejně tak nedošlo k opravě odůvodnění v důsledku jinak zjištěného skutkového stavu.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.