Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 258/2023-104

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 48 152 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 450 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně vždy do každého posledního dne v měsíci, pod ztrátou výhody povolených splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 450 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 450 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně vždy do každého posledního dne v měsíci, pod ztrátou výhody povolených splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 450 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 416 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 736,32 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 22. 5. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 5. 2023 finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 74,03 % ročně, a to v celkem 48měsíčních splátkách po 2 550 Kč, splatných vždy k 12. dni měsíce. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze částku 2 550 Kč dne 21. 6. 2023, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 17. 9. 2023. Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 46 018,05 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 38 855,90 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 7 162,15 Kč), smluvních pokut ve výši 998 Kč (za 2. a 3. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), náhradu nákladů ve výši 400 Kč a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 46 018,05 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kterou žalobce požaduje datu vyhotovení žaloby v celkové výši 736,32 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 74,03 % ročně z částky 38 855,90 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 9. 2023 dosáhne částky 146 880 Kč.

2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Při určení výdajů žalovaného přitom žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 860 Kč měsíčně, která postačuje k obživě.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.

5. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Účastníci podepsali dne 25. 2. 2021 návrh smlouvy o úvěru č. hodnota, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 109,94 % ročně v 9 pravidelných měsíčních splátkách po 3 827 Kč. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit 34 443 Kč (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 3. 2021 byla zaslána žalované a dle dodejky žalované doručena dne právnická osoba. 2021. V bodě 6 smlouvy byly ujednány sankce pro případ prodlení žalované, a to smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní (smlouva o úvěru). Žalované byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Smlouva byla podepsána žalovanou SMS kódem (splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, smlouva o úvěru).

7. Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru upravoval způsob uzavření smlouvy účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo ujednáno, že žalovaná dokumenty týkající se úvěru, které budou zaslány elektronicky na její e-mailovou adresu, podepíše tak, že zašle na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která bude obsahovat její jméno a příjmení, jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Dokument byl žalovanou podepsán dne 25. 2. 2021 jedinečným kódem 1109386524. Další informace byly popsány v dokumentu s názvem „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (dodatek č. 1 a dokument). Žalovaná se dále přihlásila do pojištění dne 25. 2. 2021 s měsíční úhradou za pojištění ve výši 469 Kč (přihláška do pojištění, informační dokument o pojistném produktů).

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 20 000 Kč vyplacen dne 26. 2. 2021 na účet č. č. účtu, vedený u Anonymizováno s.a., jehož majitelem byla dle výpisu z tohoto účtu ze dne 31. 8. 2020 žalovaná. Dle karty klienta žalovaná na úvěr neuhradila nic.

9. Dopisem ze dne 22. 4. 2021 a ze dne 24. 5. 2021 žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 26. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila jí zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky.

10. Předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).

11. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je zaměstnána s čistým příjmem 30 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 3 384 Kč měsíčně. Forma bydlení – pronájem. Jiné výdaje žalovaná netvrdila. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu, vedeného u mBank s.a., ze dne 31. 8. 2021, soud zjistil, že žalované byla dne 7. 8. 2020 poukázána na účet žalované mzda ve výši 22 300 Kč, dne 7. 8. 2020 je evidována odchozí platba ve výši 3 000 Kč, označená jako výživné a dne 7. 8. 2020 je evidována odchozí platba ve výši 1 317 Kč, označená jako plyn nedoplatek.

12. Dále byl doložen výpis žalované z NRKI bez uvedení kódu příznaku, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaná neprocházela a občanský průkaz žalované.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 109,95 % ročně. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, když žalovaná po zaslání smlouvy a souvisejících dokumentů na e-mailovou adresu zaslala na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, která obsahovala její jméno a příjmení, a jedinečný verifikační kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované. Tento podpis byl připojen na smlouvu o úvěru uchovávanou elektronicky a související dokumenty. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ).

18. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.

19. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 30 000 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z účtu žalované prokazující vyplácení mzdy. Žalobkyni však byl předloženým výpis z účtu nikoliv aktuální, ale z data předcházejícího šest měsíců před uzavřením smlouvy o úvěr. Soud dále nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovanou ohledně jejich nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

21. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 3 384 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd. Považovat částku 3 384 Kč měsíčně jako náklad na bydlení státní či obecní, včetně nákladů s bydlením spojených je zcela nereálné a nepředstavitelné, zejména v situaci, kdy žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že nežije s žádným partnerem v domácnosti. Navíc z předloženého výpisu z účtu žalované je zřejmá platba žalované na výživném, když ani tuto skutečnost žalobkyně žádným způsobem před uzavřením smlouvy neověřila.

22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 9 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně neuhradila ničeho. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 20 000 Kč.

23. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn ). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

24. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit: „…za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

25. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a kterou vrátila ve výši 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení, poplatků za odeslání upomínek a smluvní pokuty, poplatku za pojištění mu uplatněné nároky platně nevznikly. Soud nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalované rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Neboť žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a nebylo tak možné zjistit její aktuální poměry a možnosti splácení, stanovil žalované soud povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru v obecné lhůtě k plnění dle ustanovení

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.