Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 409/2023-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně:
Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátkou se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0,
proti žalovanému:
Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0, bytem Adresa zainteresované osoby 1/0,
o zaplacení 23 550 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 210 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 210 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 20 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 548 Kč od 22. 9. 2021 do 1. 2. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 338 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 750,96 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 10 840,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 210 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 210 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 20 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 548 Kč od 22. 9. 2021 do 1. 2. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 338 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 750,96 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 10 840,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 5.12.2023, doplněnou podáním ze dne 10.1.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 550 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 13.1.2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně úroku ve výši 109,95 % v 9měsíčních splátkách po 3 358 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únorem 2021. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu uhradil pouze částku 16 790 Kč, zbytek neuhradil. Žalobkyně se tak domáhala úhrady dlužné jistiny, úroku za poskytnutý úvěr, smluvní pokuty, náhrady nákladů na vymáhání. I přes výzvu nebylo ničeho ze strany žalovaného uhrazeno.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12.2.2024). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Z Předsmluvního formuláře ze dne 13.1.2021 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru. Listin Listina je opatřena podpisem žalovaného.
6. Z listin y ze dne 13.1.2021 na čl. 30 spisu plyne, že tohoto dne byla u žalovaného zjištěna hodnota skóre: 302, přičemž tento příznak je klasifikován jako Kategorie I. značící nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky.
7. Z Dokladu o platbě ze dne 13.1.2021 (ID Anonymizováno) plyne, že společnost právnická osoba. vyplatila dne 12.1.2021 na účet č. č. účtu, majitele Jméno zainteresované osoby 1/0, částku 47 570 Kč. Z Dokladu o platbě ze dne 13.1.2021 (ID tel. číslo) plyne, že společnost právnická osoba. vyplatila dne 12.12.2020 na účet č. č. účtu, majitele Jméno zainteresované osoby 1/0, částku 104 255 Kč.
8. Z kopie občanského průkazu žalovaného plynou osobní údaje o žalovaném.
9. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 13.1.2021 plyne, že u žalovaného nebyl shledán žádný negativní záznam.
10. Z hodnocení klienta ze dne 13.1.2021 plyne, že žalobkyně zjistila, že žalovaný měl pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 48 000 Kč. Výdaje žalovaného představovaly životní minimum ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení v pronájmu částku 3 000 Kč (nájem, inkaso) a ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.) 1 000 Kč. Splátky u žalobkyně měly činit 3 915 Kč. Žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání. Zaměstnavatelem žalovaného byla společnost právnická osoba., adresa, a to od ledna 2020.
11. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 13.1.2021 plyne, že tato listin listina je opatřena podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 109,94 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 30 222 Kč, a to v 9měsíčních splátkách po 3 358 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. č. účtu.
12. Z Dokladu o vyplacení úvěru (čl. 28 spisu) plyne, že dne 15.1.2021 byla z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu vyplacena částka 20 000 Kč.
13. Z Oznámení ze dne 18.1.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Toto oznámení bylo doručeno žalovanému dne 21.1.2021, jak plyne z dodejky.
14. Ze splátkového kalendáře ze dne 18.1.2021 plyne, že první splátka úvěru byla splatná dne 17.2.2021 a poslední 9. splátka byla splatná dne 17.10.2021. Výše splátek činila 3 358 Kč.
15. Z Oznámení ze dne 20.9.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 14 548 Kč.
16. Z výzvy ze dne 17.8.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy ze dne 17.9.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
17. Z Karty klienta plyne, že dne 15.1.2021 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 16 790 Kč.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 14.11.2023 plyne, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.11.2023, jak plyne z podacího archu.
19. Skutkový závěr: Dne 13.1.2021 žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku z úvěru formou splátek. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný dne 15.1.2021 obdržel od žalobkyně finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a vrátil žalobkyni celkem částku 16 790 Kč. Zbytek nevrátil ani po výzvě právní zástupkyně žalobkyně předané k poštovní přepravě dne 14.11.2023.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ObčZ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2991 odst. 1 , odst. 2 ObčZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části.
27. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13.1.2021 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou výše 9měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena podpisem žalovaného.
28. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
29. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán u společnosti právnická osoba., adresa, a tento zaměstnavatel mu vyplatil v měsíci lednu 2021 mzdu ve výši 47 570 Kč a v měsíci prosinci 2020 ve výši 104 255 Kč. Zaměstnavatele, výši mzdy žalobkyně ověřila z Dokladů o výplatě výše uvedených částek.
30. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (pozn.: splněno viz odstavec výše), dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemné, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně ověřila, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnán s dosahovaným průměrným výdělkem 75 912,50 Kč, což však nekoresponduje s výší dosahované příjmu deklarovanou v Hodnocení klienta ze dne 13.1.2021, kde je výše příjmu vyčíslena částkou 48 000 Kč. Bylo tak na žalobkyni, aby se tímto rozporem blíže zabývala a např. požadovala ještě další Doklady o mzdě žalovaného předcházející doloženým mzdám. Dále má soud za to, že žalobkyně neověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného (pronájem) a náklady spojené s bydlením (3 000 Kč), když ze žádného provedeného důkazu toto ověřování neplyne. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, NRKI, SOLUS…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do insolvenčního rejstříku před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale také jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z neověřených informací získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na ověřování jeho výdajových poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Je nepřípustné, aby se žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru této své povinnosti sama zprostila a přenášela jí na žalovaného. Prohlášení žalovaného v Hodnocení klienta ze dne 22.1.2019 o tom, že poskytl pravdivé a úplné informace, nemůže nahradit povinnost žalobkyně jím poskytnuté informace ověřit a odborně posoudit.
31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
32. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru ze dne 15.1.2021 ve spojení s Dokladem o výplatě mzdy ze dne 13.1.2021, z nichž má soud za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu zaslala částku 20 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyně celkem částku 16 790 Kč, jak plyne z Karty klienta. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 210 Kč, představující rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky. Co do částky 20 340 Kč s úrokem z úvěru pak nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout.
34. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.11.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 31.1.2024, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 1.2.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 2.2.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
35. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
36. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 3 210 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 20 340 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že by ve věci úspěšnějšímu žalovaného náleželo právo na náhradu řízení v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
37. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení splátek dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.