Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 23/2024-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem adresa, IČO: IČO, zastoupený tituly před jménem. jméno FO, advokátem, AK adresa, proti žalované: jméno FO, narozená datum, hlášena k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 46.073,02 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39.990,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 28.3.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 6.083,02 Kč a pro částku 217,- Kč, pro úrok ve výši 2.497,33 Kč a ve výši 8,89% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do zaplacení a ve výši 15% ročně z částky 6.083,02 kč od 23.10.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.608,80 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39.990,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 28.3.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Pro částku 6.083,02 Kč a pro částku 217,- Kč, pro úrok ve výši 2.497,33 Kč a ve výši 8,89% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do zaplacení a ve výši 15% ročně z částky 6.083,02 kč od 23.10.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.608,80 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 39.990,- Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 39.990,- Kč, s úrokem ve výši 2.497,33 Kč, s úrokem ve výši 8,89% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217,- Kč a částky 6.083,02 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 15.12.2022 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota. Dne 15. 12. 2022 uzavřela žalovaná s právní předchůdcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č.hodnota. Žalovaná podepsala žádost o úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Po akceptaci žádosti a po potvrzení dodání zboží zprostředkovatelem úvěru právní předchůdce žalobce převedl na bankovní účet zprostředkovatele úvěru finanční prostředky ve výši kupní ceny dodaného zboží. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru na jeho bankovní účet uhrazena kupní cena zboží ve výši 39.990,- Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Platba pojistného byla hrazena pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Úvěr včetně pojištění se žalovaná zavázala uhradit formou 24 pravidelných měsíčních anuitních splátek, se splatností 1. splátky ke dni 17.1.2023 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka byla dohodnuta na částku 1.970,- Kč (1.825,- Kč anuitní splátky, 145,- Kč pojistné). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,89 %. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit činila 47.280,- Kč. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce na úvěr neuhradila ničeho. Právní předchůdce využil svého práva ze smlouvy a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásil ke dni 31.5.2023 za splatný. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn ode dne následujícího po zesplatnění úvěru požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Celková dlužná částka 42.851,78 Kč se skládá z jistiny ve výši 39.990,- Kč, smluvního úroku ve výši 1.117,33 Kč, poplatků za pojištění ve výši 580,- Kč, smluvní pokuty ve výši 364,45 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 800,- Kč. Dopisem ze dne 23.6.2023 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu. Žalovaná byla opětovně vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 5.10.2023.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 s účinností ke dni 20.6.2023 převedl právní předchůdce žalobce pohledávky včetně pohledávky za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23.6.2023.

V podání ze dne 19.3.2024 žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy na základě údajů, které žalovaná uvedla ve formuláři žádosti o úvěr, šetřením v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS. Žalovaná uvedla, že pobírala mzdu ve výši 22.192,- Kč, příjem celé domácnosti činil 54.192,- Kč, měsíční výdaje celé domácnosti činily 11.000,- Kč (8.000,- Kč náklady na domácnost, 3.000,- Kč další finanční závazky). Při sjednané měsíční splátce úvěru tak disponibilní měsíční zůstatek žalované činil 9.222,- Kč (celé domácnosti 41.222,- Kč). Právní zástupce žalobce tak v rámci ověřování úvěruschopnosti žalované zjišťoval finanční poměry žalované a tyto vyhodnotil pozitivně. Právní předchůdce žalobce aktivně prověřoval finanční situaci žalované v bankovních i nebankovních registrech, a i v insolvenčním rejstříku. Dalšími podklady prokazující ověření úvěruschopnosti žalované žalobce nedisponuje. Dne 19.12.2022 byla právním předchůdcem žalobce na účet č. č. účtu odeslána částka ve výši 81.626,- Kč, kdy tato zahrnovala jiný úvěr ve výši 41.636,- Kč (č. smlouvy hodnota) a předmětný úvěr poskytnutý žalované ve výši 39.990,- Kč (č. smlouvy hodnota).

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Výpisem z účtu bylo zjištěno, že dne 15.12.2022 bylo na účet č. č. účtu poukázána částka v celkové výši 81.626,- Kč (č. smlouvy hodnota částka 41.636,- Kč a č. smlouvy hodnota částka ve výši 39.990,- Kč).

Dle výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná není v tomto rejstříku vedena.

Z y nazvané Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota, soud zjistil, že tuto dne 15. 12. 2022 uzavřeli právní předchůdce žalobce a žalovaná s tím, že si zde účastníci sjednali způsob sjednávání smluv (v listinné nebo elektronické podobě), zřízení internetového bankovnictví, a nabídku bankovních produktů a služeb.

Ze Žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. hodnota, Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru, Přihlášky k pojištění pro klasický/revolvingový úvěr, soud zjistil, že tuto dne 15. 12. 2022 uzavřeli právní předchůdce žalobce a žalovaná s tím, že se zde žalobce zavázal poskytnout žalované klasický úvěr na částku 39.990,- Kč (za účelem koupě TV) tak, že tuto částku převede na účet prodejce (zprostředkovatele úvěru) a žalovaná se naproti tomu zavázala takto poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s úroky ve výši 8,89 % ročně v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1.970,- Kč vč. pojištění. Dále se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnou žalované pojištění schopnosti úvěr splácet. Ke svým poměrům žalovaná v žádosti uvedla, že žije s druhem v nájmu, nemá žádné vyživované děti, čistý měsíční příjem žalované činí 22.192,- Kč (zaměstnána je od 7/2020 jako specialista u společnosti právnická osoba), celkový příjem domácnosti činí 54.192,- Kč, celkové náklady domácnosti činí 8.000,- Kč, finanční závazky žalované činí 3.000,- Kč.

Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce měl žalované poskytnout klasický úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, v celkové výši 39.990,- Kč, který bude poskytnut jednorázově, převodem na bankovní účet zprostředkovatele. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou 8,89 % ročně. Celková částka k uhrazení 43.800,- Kč. Zprostředkovatelem úvěru byla společnost právnická osoba., kdy zprostředkovatel úvěru zastupuje poskytovatele úvěru.

Z y ze dne 16.12.2022 soud zjistil tímto byla schválena žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši 39.990,- Kč, kdy úvěr č. hodnota bylo možné čerpat od 15.12.2022, s roční úrokovou sazbou 8,89%, úvěr měl být uhrazen ve 24 splátkách, při výši splátky 1.970,- Kč s první měsíční splátkou splatnou k 17.1.2023.

Z y k úvěrovému účtu č. hodnota (výpis z účtu úvěru) soud zjistil, že se jedná o interní dokument představující výpis vyhotovený právním předchůdcem žalobce a je zde evidováno saldo ve výši 42.851,78 Kč s tím, že dne 15. 12. 2022 je zde evidována transakce ve výši 39.990,- Kč, představující čerpání úvěru prostřednictvím bankomatu, v prodejním místě nebo v pobočkách právnická osoba.

Z dopisu ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že jím právní předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaná dostala se splácením úvěru do prodlení. Právní předchůdce žalobce prohlásil veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 31. 5. 2023 a žalovanou tak vyzval k zaplacení částky v celkové výši 42.852,- Kč.

Z dopisu ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že jím žalobce sděloval žalované, že se stal věřitelem její pohledávky u jeho právního předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 a vyzýval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 42.884,65 Kč.

Z dopisu ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že jím právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávka za ní uplatněná v tomto řízení (č. smlouvy hodnota) byla postoupena na žalobce. Dopis byl podle přiloženého podacího archu žalované odeslán 27.6.2023.

Z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 10. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobce vyzývá žalovanou k úhradě celkem 42.851,78 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 19.10.2023, informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 15.12.2022 smlouvu o klasickém úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě bylo zprostředkovateli úvěru poskytnuto 39.990,- Kč za účelem úhrady kupní ceny zboží, jak vyplývá z doloženého výpisu právního předchůdce žalobce. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,89 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních po 1.970,- Kč. Celková částka úvěru, kterou byla žalovaná povinna uhradit činila 43.800,- Kč. Dopisem ze dne 25.10.2022 pak právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že jelikož je v prodlení, odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy ve výši 42.852,- Kč splatnými ke dni 31.5. 2023. Žalovaná na úvěrovou smlouvu neuhradila ničeho. Žalovaná byla vyzývána k uhrazení dlužné částky, a to jak žalobcem výzvou ze dne 23.6.2023 tak i jeho zástupcem výzvou ze dne 5.10.2023.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008/48/ES neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované z údajů uvedených žalovanou v žádosti/smlouvě ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládala). Žalovaná uváděla příjem svůj (ze zaměstnání) a dále příjem domácnosti, kdy příjem domácnosti nelze zohledňovat, a to především z toho důvodu, že její druh nebyl spoludlužníkem poskytnutého úvěru. Žalobce blíže nezkoumal příjmovou stránku žalované, tedy na základě jaké smlouvy je zaměstnána (zda na dobu určitou či neurčitou), dále také podrobněji nezkoumal výdajovou stránku žalované tj. jaké výdaje jsou vynakládány na bydlení (dle informací žalované bydlela tato v nájmu, nebylo zkoumáno, zda se jedná o nájem na dobu určitou či neurčitou), jaké výdaje žalovaná vynakládala na energie či další výdaje související z bydlení a jaké jsou další výdaje žalované (výdaje související s uspokojováním ostatních životních potřeb tj. společenské, kulturní atd.). Jak je uvedeno výše: „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Žalobce poskytl žalované finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Pokud žalobce uvádí, že zkoumal schopnost žalované úvěr splácet na základě informací sdělených žalovanou, pak je třeba, aby tyto informace byly poskytovatelem úvěru ověřeny na základě předložených dokladů. Žádné takové doklady však soudu předloženy nebyly. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z . je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu úvěru a tvrzením žalobce), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované (resp. zprostředkovateli úvěru) částku 39.990,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované (resp. zprostředkovateli úvěru) částku 39.990,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce a jím předloženým výpisem z úvěru vyplývá, že žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 39.990,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 26.3.2024. Nárok se stal splatným 27.3.2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 28.3.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 28.3.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 58.157,35 Kč (částku 39.990 Kč + 3.282,30 Kč – úrok z prodlení 8,89% ročně z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do 17.5.2024 + 2.497,33 Kč – úrok, 5.784,80 Kč – úrok zpodlení 15% z částky 39.990,- Kč od 1.6.2023 do 17.5.2024 + částku 6.083,02 Kč + 519,90 Kč – úrok z prodlení 15% z částky 6.083,02 Kč od 23.10.2023 do 17.5.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 40.814,10 Kč (jistina – 39.990,- Kč + 824,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 14,75% z 39.990,- Kč od 28.3.2024 do 17.5.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 30 %. Poměr úspěchu tedy činí 40 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.844,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 500,- Kč ( advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100,- Kč ( advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč ( ). Celkem částku 4.022,- Kč, z toho 40% činí částka 1.608,80 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.