Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 428/2023-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osobao., se sídlem adresa, IČO: IČO, zastoupený tituly před jménem. jméno FO, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: jméno FO, narozený datum, hlášen na adrese adresa, o zaplacení částky 13.050,- Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Pro kapitalizovaný úrok ve výši 11.835,77 Kč a pro částku 4.350,- Kč se řízení zastavuje.
II. Žalovaný jméno FO je povinen zaplatit žalobci částku 8.700,- Kč s úroky z prodlení ve výši 1.197,38 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 8.700,- Kč od 18.3.2023 do zaplacení a částku ve výši 48,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 8.700,- Kč s úrokem ve výši 1.197,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení od 18.3.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11.835,77 Kč, částky 48,- Kč a částky 4.350,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet č. č. účtu vedený u právnická osoba. finanční prostředky ve výši 8.700,- Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 9.501,27 Kč a smluvní úrok. Na internetových stránkách žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet. Následně vyplnil registrační formulář. Následně vyplnil údaje o svém zaměstnání, zaměstnavatele, jakož i výši svého příjmu, údaje o kontaktní osobě a číslo bankovního účtu. Po odsouhlasení dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem. Smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovaným podepsány pomocí verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena a byla mu odeslána na uvedený bankovní účet. Žalovaný své povinnosti nesplnil a ve sjednané době splatnosti nic neuhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2023 s účinností k 17.3.2023 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 26 578 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 8.700,- Kč, nesplaceného poplatku za poskytnut úvěru ve výši 9.501,27 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2.078,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.350,- Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.692,23 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 255,92 Kč. Nad rámec výše uvedených nároků požaduje žalobce i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 48,- Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku dne 28.6.2023. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
V podání ze dne 26.3.2024 žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Po revizi žalovaných částek bere žalobu částečně zpět co do částky 16.185,77 Kč představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok 11.835,77 Kč a smluvní pokutu 4.350,- Kč) a požaduje zaplatit dlužnou jistinu 8.700,- Kč, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 24.11.2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti právnická osoba. se společností právnická osoba. V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností i jejich vymáhané pohledávky na nástupnickou společnost právnická osoba. Dne 7.6.2022 byla uzavřena mezi společností právnická osoba. a žalobcem rámcová smlouva o postoupení pohledávek a dne 16.3.2023 dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kdy postupitel převádí s účinností k 17.3.2023 na postupníka (žalobce) pohledávky uvedené v Příloze 1, tj. i pohledávku za žalovaným, spolu se všemi souvisejícími poplatky a právy, které se k nim vztahují k datu postoupení. Dopisem ze dne 30.3.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 16.6.2021 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba., disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut úvěr celkem ve výši 8.700,- Kč převodem na bankovní účet č. č. účtu. Splatnost úvěru byla sjednána k 16.7.2021, s roční zápůjční úrokovou sazbou 40 %, celkové poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,71 Kč (po slevě), ve výši 9.501,27 (před slevou), úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů, celková částka k uhrazení 12.433,36 Kč (po slevě), částka 18.487,30 Kč (před slevou). Úvěr měl být uhrazen jednorázově k 16.7.2021. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného, pouze SMS kódem hodnota.
Ze scanu části výpisu z bankovního účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že dne 16.6.2021 byla na tento účet poukázána částka ve výši 8.700,- Kč s poznámkou zápůjčka hodnota.
Ze zprávy právnická osoba ze dne 4.4.2024 bylo zjištěno, že tato banka potvrdila, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. č. účtu v roce 2021 byl žalovaný a že na tento účet byla dne 16.6.2021 připsána platba ve výši 8.700,- Kč.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.3.2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo předchůdcem žalobce oznámeno postoupení pohledávky společnosti právnická osoba. za žalovaným ve výši 26.578,- Kč na žalobce a byl vyzván k uhrazení této částky.
Z upomínky žalobce ze dne 17.4.2023 bylo zjištěno, že touto žalobce upomínal žalovaného k uhrazení částky ve výši 25.755,42 Kč a vzniknuvších nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, a to nejpozději do 28.4.2023.
Z oznámení ze dne 4.5.2023 bylo zjištěno, že tímto právní zástupce žalobce žalovanému sděloval předání věci k vymáhání a vyzýval jej k uhrazení částky 25.789,86 Kč, a to nejpozději do 24.5.2023.
Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28.6.2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobce žalovaného vyzval, aby pohledávku ve výši 25.694,64 Kč spolu s příslušenstvím uhradil v dodatečné lhůtě, jinak se žalobce s nárokem obrátí na soud. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 30.6.2023.
Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 12.7.2023 bylo zjištěno, že tento obsahuje přehled úkonů realizovaných v rámci mimosmluvního vymáhání pohledávky žalovaného, a to obyčejný dopis ze dne 4.5.2023.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 16.6.2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8.700,- Kč splatných do 16.7.2021. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 16.6.2021 bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky do 16.7.2021. Žalovaný do sjednané doby splatnosti úvěr neuhradil. Žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužné částky, a to jak žalobcem výzvou ze dne 17.4.2023 tak i jeho zástupcem výzvou ze dne 4.5.2023 a dne 28.6.2023.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Obecně pro smlouvu o úvěru zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobcem) a spotřebitelem (žalovaným), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
Dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetových stránkách žalobce. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalobce nevěděl (nemohl vědět) kdo údaje o žalovaném vyplnil, ani kdo SMS kód odeslal. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval posouzením toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného tvrzený úvěr splácet, neboť žalobce uvedl, že žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje.
Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je co do zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení důvodná. V řízení bylo prokázáno, že z účtu právního předchůdce žalobce byla dne 16.6.2021 převedena částka 8.700,- Kč na účet, jehož majitelem je žalovaný (částečným výpisem z účtu žalovaného, zprávou právnická osoba a tvrzením žalobce). Soud tudíž tvrzení žalobce přisvědčil, tedy že uvedenou částku jeho právní předchůdkyně žalovanému skutečně předal, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a k věci se nevyjádřil. Na základě uvedených skutečností soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8.700,- Kč včetně úroků z prodlení ve výši podle ustanovení § 1970 o. z. tak jak je žalobce požadoval, tj. od 18.3.2023 a ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Pokud jde o žalobcem uplatněnou náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 48,- Kč, tak tuto soud žalobci také přiznal, neboť žalobce prokázal, že se snažil žalovaného kontaktovat a věc mimosoudně vyřešit, kdy žalovaný byl na výši nákladů mimosoudního vymáhání upozorněn, byla mu oznámena i jejich výše a k jejich úhradě byl vyzván.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v žalobě požadoval celkem částku 26.131,15 (částku 8.700,- Kč + úrok 1.197,38 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 11.835,- Kč + částku 4.350,- Kč a částku 48,- Kč). Žalobce vzal žalobu zpět pro částku 11.835,77 Kč a pro částku 4.350,- Kč, aniž by prokázal, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, tedy zpětvzetí žaloby zavinil žalobce. Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 9.945,38 Kč (jistina – 8.700,- Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1.197,38 Kč + částka 48,- Kč). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 38 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 62 %. Poměr úspěchu tedy činí 24 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Pro kapitalizovaný úrok ve výši 11.835,77 Kč a pro částku 4.350,- Kč se řízení zastavuje.II. Žalovaný , jméno FO, je povinen zaplatit žalobci částku 8.700,- Kč s úroky z prodlení ve výši 1.197,38 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 8.700,- Kč od 18.3.2023 do zaplacení a částku ve výši 48,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 8.700,- Kč s úrokem ve výši 1.197,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení od 18.3.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11.835,77 Kč, částky 48,- Kč a částky 4.350,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . finanční prostředky ve výši 8.700,- Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 9.501,27 Kč a smluvní úrok. Na internetových stránkách žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet. Následně vyplnil registrační formulář. Následně vyplnil údaje o svém zaměstnání, zaměstnavatele, jakož i výši svého příjmu, údaje o kontaktní osobě a číslo bankovního účtu. Po odsouhlasení dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem. Smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovaným podepsány pomocí verifikačního SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena a byla mu odeslána na uvedený bankovní účet. Žalovaný své povinnosti nesplnil a ve sjednané době splatnosti nic neuhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2023 s účinností k 17.3.2023 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 26 578 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 8.700,- Kč, nesplaceného poplatku za poskytnut úvěru ve výši 9.501,27 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2.078,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.350,- Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.692,23 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 255,92 Kč. Nad rámec výše uvedených nároků požaduje žalobce i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 48,- Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku dne 28.6.2023. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.V podání ze dne 26.3.2024 žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Po revizi žalovaných částek bere žalobu částečně zpět co do částky 16.185,77 Kč představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok 11.835,77 Kč a smluvní pokutu 4.350,- Kč) a požaduje zaplatit dlužnou jistinu 8.700,- Kč, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 24.11.2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností i jejich vymáhané pohledávky na nástupnickou společnost , právnická osoba, . Dne 7.6.2022 byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem rámcová smlouva o postoupení pohledávek a dne 16.3.2023 dílčí smlouva o postoupení pohledávek, kdy postupitel převádí s účinností k 17.3.2023 na postupníka (žalobce) pohledávky uvedené v Příloze 1, tj. i pohledávku za žalovaným, spolu se všemi souvisejícími poplatky a právy, které se k nim vztahují k datu postoupení. Dopisem ze dne 30.3.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16.6.2021 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut úvěr celkem ve výši 8.700,- Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána k 16.7.2021, s roční zápůjční úrokovou sazbou 40 %, celkové poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3 628,71 Kč (po slevě), ve výši 9.501,27 (před slevou), úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů, celková částka k uhrazení 12.433,36 Kč (po slevě), částka 18.487,30 Kč (před slevou). Úvěr měl být uhrazen jednorázově k 16.7.2021. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného, pouze SMS kódem , hodnota, .Ze scanu části výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 16.6.2021 byla na tento účet poukázána částka ve výši 8.700,- Kč s poznámkou zápůjčka , hodnota, .Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 4.4.2024 bylo zjištěno, že tato banka potvrdila, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. , č. účtu, v roce 2021 byl žalovaný a že na tento účet byla dne 16.6.2021 připsána platba ve výši 8.700,- Kč.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.3.2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo předchůdcem žalobce oznámeno postoupení pohledávky společnosti , právnická osoba, . za žalovaným ve výši 26.578,- Kč na žalobce a byl vyzván k uhrazení této částky.Z upomínky žalobce ze dne 17.4.2023 bylo zjištěno, že touto žalobce upomínal žalovaného k uhrazení částky ve výši 25.755,42 Kč a vzniknuvších nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, a to nejpozději do 28.4.2023.Z oznámení ze dne 4.5.2023 bylo zjištěno, že tímto právní zástupce žalobce žalovanému sděloval předání věci k vymáhání a vyzýval jej k uhrazení částky 25.789,86 Kč, a to nejpozději do 24.5.2023.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28.6.2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobce žalovaného vyzval, aby pohledávku ve výši 25.694,64 Kč spolu s příslušenstvím uhradil v dodatečné lhůtě, jinak se žalobce s nárokem obrátí na soud. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 30.6.2023.Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 12.7.2023 bylo zjištěno, že tento obsahuje přehled úkonů realizovaných v rámci mimosmluvního vymáhání pohledávky žalovaného, a to obyčejný dopis ze dne 4.5.2023.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 16.6.2021 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8.700,- Kč splatných do 16.7.2021. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 16.6.2021 bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky do 16.7.2021. Žalovaný do sjednané doby splatnosti úvěr neuhradil. Žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužné částky, a to jak žalobcem výzvou ze dne 17.4.2023 tak i jeho zástupcem výzvou ze dne 4.5.2023 a dne 28.6.2023.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Obecně pro smlouvu o úvěru zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobcem) a spotřebitelem (žalovaným), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).Dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1 , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetových stránkách žalobce. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalobce nevěděl (nemohl vědět) kdo údaje o žalovaném vyplnil, ani kdo SMS kód odeslal. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval posouzením toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného tvrzený úvěr splácet, neboť žalobce uvedl, že žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje.Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je co do zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení důvodná. V řízení bylo prokázáno, že z účtu právního předchůdce žalobce byla dne 16.6.2021 převedena částka 8.700,- Kč na účet, jehož majitelem je žalovaný (částečným výpisem z účtu žalovaného, zprávou , právnická osoba, a tvrzením žalobce). Soud tudíž tvrzení žalobce přisvědčil, tedy že uvedenou částku jeho právní předchůdkyně žalovanému skutečně předal, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a k věci se nevyjádřil. Na základě uvedených skutečností soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8.700,- Kč včetně úroků z prodlení ve výši podle ustanovení § 1970 o. z. tak jak je žalobce požadoval, tj. od 18.3.2023 a ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o žalobcem uplatněnou náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 48,- Kč, tak tuto soud žalobci také přiznal, neboť žalobce prokázal, že se snažil žalovaného kontaktovat a věc mimosoudně vyřešit, kdy žalovaný byl na výši nákladů mimosoudního vymáhání upozorněn, byla mu oznámena i jejich výše a k jejich úhradě byl vyzván.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v žalobě požadoval celkem částku 26.131,15 (částku 8.700,- Kč + úrok 1.197,38 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 11.835,- Kč + částku 4.350,- Kč a částku 48,- Kč). Žalobce vzal žalobu zpět pro částku 11.835,77 Kč a pro částku 4.350,- Kč, aniž by prokázal, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, tedy zpětvzetí žaloby zavinil žalobce. Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 9.945,38 Kč (jistina – 8.700,- Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1.197,38 Kč + částka 48,- Kč). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 38 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 62 %. Poměr úspěchu tedy činí 24 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.