Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 349/2023-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupené advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno,
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0,
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0,
o zaplacení 46 570,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 662 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 39 662 Kč od 22.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše 2 714 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 603,33 Kč a úrokem 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 16.8.2023 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 338 Kč od 22.6.2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 194,79 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 4.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se dále zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 300,63 Kč a úroku 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 16.8.2023 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 26.2.2023 do 3.8.2023.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 382 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 662 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 39 662 Kč od 22.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do výše 2 714 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 603,33 Kč a úrokem 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 16.8.2023 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 338 Kč od 22.6.2023 do zaplacení.III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 194,79 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 4.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žaloba se dále zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 300,63 Kč a úroku 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 16.8.2023 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 194,79 Kč od 26.2.2023 do 3.8.2023.V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 382 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek, a to 1) z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne datum ve výši 40 000 Kč, a ten se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem 15 % ročně. Jelikož žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobce úvěr zesplatnil dne datum a žádal uhradit celý zůstatek. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum. Zůstatek se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatků 2 376 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 603,33 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 980,28 Kč; a 2) z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o povoleném debetu či dodatkem ke smlouvě o bankovních službách ze dne datum, kterým umožnil žalovanému čerpat úvěr na svém běžném účtu č. tel. číslo/Anonymizováno. Jelikož žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu a prostředky řádně neuhradil, ač byl k tomu žalobkyní vyzván, žalobce odstoupil od smlouvy a běžný účet dne datum zrušil a pohledávka byla převedena na účet pohledávek z tzv. nepovoleného debetu. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum. Zůstatek se skládá z jistiny ve výši 4 194,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 300,63 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 293,81 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila schopnost žalovaného řádně splácet na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný čestně uvedl svůj příjem a výdaje, přičemž žalobkyně vycházela nejen z údajů uvedených žalovaným, ale ty dále porovnávala s informacemi v interních i externích databázích (SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík ad.), a rozsáhlou interní databází, jakož i se statistickými daty a právními instituty státní sociální politiky. Dále uvedla, že je přesvědčena, že žalobkyně svým skóringovým modelem a komplexním přístupem značně převyšuje kusou zákonnou úpravu kontroly úvěruschopnost, zákonné povinnosti i standardy trhu. Uvedla, že vyšla z čestného prohlášení žalovaného o svém příjmu z žádosti ze dne datum, v němž žalovaný čestně prohlásil, že má čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč, dále z výdajů na bydlení ve výši 10 000 Kč a ostatních výdajů a pojištění ve výši 300 Kč, dalších výdajů na závazky u žalobkyně ve výši 2 594 Kč a částky životního minima ve výši 4 620 Kč. Dále odkázala na několik rozhodnutí soudů, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření. Nakonec poukázala na skutečnost, že pokud nesdělí žadatel o spotřebitelský úvěr řádně veškeré skutečnosti, dopouští se tím trestného činu úvěrového podvodu, a úprava spotřebitelského úvěru nemá chránit nedbalost nebo lhostejnost žadatele při uzavírání smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě věcně nevyjádřil. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalobce nedostavil (omluva bez žádosti o odročení) a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli má předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. Z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a reportu průběhu schválení (nedatováno) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěrový rámec 40 000 Kč bez účelu. Uvedl, že je svobodný, nemá děti, má střední vzdělání bez maturity, žije v nájemním bytě. Jako svůj příjem měl uvést částku ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně ze závislé činnosti (čestným prohlášením), tzn. žalobkyně neměla žádné indicie o tom, z jakého zdroje jsou uvedené příjmy žalovaného. Jako své výdaje uvedl žalovaný 10 000 Kč na bydlení 100 Kč pojištění a 200 Kč ostatní výdaje měsíčně, a dále uvedl, že nemá žádné jiné závazky z půjček a úvěrů, nicméně žalobkyně zjistila lustrací registrů, že má povolený debet 3 000 Kč (srov. níže) a úvěr u žalobkyně v celkové výši 122 415,75 Kč s měsíční splátkovou povinností 1 714,36 Kč. Žalobkyně uvedla, že nebyly zjištěny negativní záznamy v registrech.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že obsahem smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč bez účelu s termínem čerpání do datum. Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 767 Kč, a to vždy ke 25. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 16,9 % ročně.
5. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu ze dne datum bylo zjištěno, že tento den byla žalovanému vyplacena částka ve výši 40 000 Kč.
6. Z historického výpisu z účtu tel. číslo bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 40 00 Kč, a naopak mezi datum a datum zaplatil celkově žalobkyni částku ve výši 338 Kč.
7. Z výzvy k zaplacení ze dne datum vč. dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do dne datum.
8. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný měl u žalobkyně zřízen běžný účet č. č. účtu.
9. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne datum bylo zjištěno, že ve stejný den, kdy byla se žalovaným sjednávána smlouva o úvěru (srov. shora) byla rovněž sjednávána smlouva o spotřebitelském úvěru spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu („povolený debet“) až do úvěrového rámce 3 000 Kč.
10. Z historického výpisu z účtu tel. číslo bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 4 194,79 Kč, a nezaplatil žalobkyni žádnou částku.
12. Z odstoupení od smlouvy ze dne datum a oznámení o zrušení účtu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně na stav „debetu“ na běžném účtu reagovala oznámeními o odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a jeho zrušení, nicméně tyto výzvy neobsahovaly výzvy k zaplacení..
13. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek (za „debet“) zástupcem žalobkyně se lhůtou k zaplacení stanovenou dne datum.
14. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému u žalobkyně zřízen dne datum běžný účet. Dále byla dne datum 1) sepsána listin listina s názvem smlouva o úvěru, a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s termínem čerpání do datum. Žalovaný se zavázal splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 727 Kč, a to vždy ke 25. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 16,9 % ročně, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému celkem částka ve výši 40 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 338 Kč. Jelikož splácení nebylo v souladu se smlouvou, žalobkyně žádala uhradit celý dluh, a to nejméně výzvou ze dne datum se stanovenou lhůtou splatnosti do dne datum; a za 2) byla sepsána listin listina s názvem smlouva o povoleném debetu, a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 3 000 Kč, o který může přečerpat množství finančních prostředků na běžném účtu. Celkem takto žalovaný čerpal částku ve výši 4 194,79 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 0 Kč. Žalobkyně následně činila úkony směřující k odstoupení od smlouvy o běžném účtu a jeho zrušení, nicméně žádala uhradit celý dluh z „debetu“ až výzvou ze dne datum se stanovenou lhůtou splatnosti do dne datum. Žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného především dotazy (vyplněnou žádostí o poskytnutí úvěru – kterou sice nepředložil, ale předložil jím vyplněný „návrh“ ze kterého byly skutečnosti zjištěny). Údaje uvedené žalovaným fakticky neověřoval (jakýmkoli potvrzením o příjmu či výdajích), neboť lustrací interních i externích databází a vlastním skóringem měl úvěruschopnost se sdělenými údaji za ověřenou. Především sdělený čistý měsíční příjem žalovaného v uvedené výši částka bez toho, aby žalovaný uvedl jakékoli další detaily o zaměstnavateli nebo vůbec druhu příjmu nemohl ověřit nijak. Současně žalobkyně zjistila, že má žalovaný další úvěry, ačkoli je v žádosti neuvedl. Z dalších důkazů soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti.
15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobce neprokázal, že, postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 ZSÚ), když se spokojil s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ). Resp. soud neměl za dostatečně ověřené skutečnosti ohledně příjmu žalovaného, když k ověření tvrzení o příjmu ze závislé činnosti slouží především potvrzení zaměstnavatele, platební páska, výpis z běžného účtu apod. Nic takového ovšem žalobkyně nepředložila, a dle jejího vyjádření ani po žalovaném před poskytnutím spotřebitelského úvěru nežádala, neboť má za to, že to není její povinnost. Žalobkyně se na místo toho soustředila na právní argumentaci, dle které lze nahradit ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr skóringovým modelem a lustrací interních a externích databází, nebo dokonce důvěrou v to, že si žalovaný splnil své povinnosti sdělit veškeré údaje o svých poměrech řádně. Soud ovšem tento názor žalobkyně nesdílí, když nijak nezpochybňuje, že lustrace všech uvedených databází i sofistikované skóringové modely poskytovatelů úvěru jsou důležitou součástí ověření úvěruschopnosti, a souhlasí s tvrzením, že nemůže existovat jediný způsob, jakým má úvěrující své povinnosti splnit. Nicméně ověření tvrzení o příjmu je zcela základní a ve své podstatě nenahraditelnou proměnnou, která vstupuje do jakéhokoli skóringového modelu, a bez něho nelze spoléhat na jakýkoli výsledek, který poskytne. Nedůvěryhodným se jeví i tvrzení žalobkyně, že pravdivost tvrzení o příjmu byla posuzována dle demografických dat jako je typ zaměstnání, když žalovaný toto nesdělil, a žalobkyně ve svém rozhodování s touto informací nepracovala. Nad rámec uvedeného soud ještě uvádí, že obdobně je tomu u výdajů, když pokud žalovaný uvedl, že jeho výdaje jsou ve výši 10 000 Kč za bydlení (v nájemním bytě) a ostatní výdaje 200 Kč, pak takto vylíčené výdaje neodpovídají statisticky vykazovaným výdajům, bez bližšího vysvětlení či ověření s nimi nelze počítat a je třeba je nahradit např. průměrnými výdaji dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu. V každém případě soud vyzval žalobkyni písemně již před soudním jednáním, na kterém opětovně poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. , že nemá za prokázanou řádnou kontrolu úvěruschopnosti, a pokud by žalobkyně nedoplnila důkazy o tom, že ověřila tvrzené příjmy (např. výpisem z běžného účtu, jak je tomu v jiným řízeních, ve kterých banka poskytne spotřebitelský úvěr a současně vede běžný účet žalovaného), pak soud nebude mít za prokázanou řádné provedení kontroly úvěruschopnost. Žalobkyně se nicméně na jednání nedostavila, proto jí nemohlo být poučení poskytnuto. Proto ani návrh dále nedoplnila nad rámec shora uvedeného. Soud se dále nevyjadřuje k dalším odkazovaným rozhodnutím ve vyjádření žalobkyně, když s nimi není v rozporu, a znovu musí poukázat na základní podmínku posouzení úvěruschopnosti, ve které se s žalobkyní míjí, totiž, že bez řádného ověření tvrzené částky příjmů nelze řádně ověřit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž nejde o nijak nesplnitelnou dílčí povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně.
16. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
17. Smlouvu o úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobcem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobci také úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud měl za prokázané, že žalobkyně 1) vyplatila 40 000 Kč a žalovaný splatil celkem částku 338 Kč, tzn. bezdůvodné obohacení ve výši 39 662 Kč, resp. 2) vyplatila 4 194,79 Kč a žalovaný splatil celkem částku 0 Kč, tzn. bezdůvodné obohacení ve výši 4 194,79 Kč; tj. celkem ve výši 43 856,79 Kč. Soud proto žalovanému uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce žalobkyně. Naopak ve zbylých požadovaných částkách žalobu ze shora vylíčených důvodů zamítl.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , a vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.). Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 48 306,51 Kč (přiznané jistiny s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná byla úspěšná celkem v částce 12 486,70 Kč (zamítnutá část uplatněných jistin, poplatků, úroků a úroků z prodlení – kapitalizovaných vždy ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 79,46 %, a žalovaný v rozsahu cca 20,54 %. Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 382 Kč, které představují cca 58,92 % z částky 4 042 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Tyto náklady úspěšnějšího z účastníků tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 864 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva před podáním žaloby a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a.t.) ve výši 3 x 500 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), to vše navýšené o částku náhrady 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ). Soud nepřiznal odměnu za úkon doplnění žaloby, neboť v něm obsažené skutečnosti mohly a měly být součástí již samotné žaloby, tedy soud tento úkon hodnotil jako procesně neúčelný.
19. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 : „Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14 , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, resp. exekuce.