Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 61/2024-27
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno.
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 14 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 4 330 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 330 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 890,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 4 330 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 330 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 890,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 1. 2024 domáhá, aby jí žalovaná zaplatial 14 330 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným na 117,78 Kč (za období od 16. 12. 2023 do 4. 1. 2024) a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 330 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 9. 7. 2023 smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. 10 000 Kč žalobkyně zaslala dne 9. 7. 2023 na účet, který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy o úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání smlouvy o úvěru. Žalovaná za trvání smlouvy nehradila ničeho.
3. Žalovaná částka ve výši 14 330 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.
4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně hodnotí schopnost žadatele splácet. Společnost právnická osoba. v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného v důsledku, které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.
5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
6. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 9. 7. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které jí dne 9. 7. 2023 poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem činila 13 760 Kč. Výše měsíční splátky činila od 747 Kč (první) do 409 Kč (poslední) (prokázáno ze smlouvy o úvěru a opisu výpisu proplacení smlouvy).
ii. Žalobkyně dne 6. 11. 2023 zaslala žalované výzvu ke splacení celé půjčky ze dne 3. 11. 2023, kterou ji vyzvala k zaplacení dluhu 14 330 Kč vzniklého na základě smlouvy o úvěru, a to nejpozději do 14 dní od sepsání této výzvy. Výzva byla doručena žalované dne 10. 11. 2023 (prokázáno výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 3. 11. 2023 a poštovním podacím archem ze dne 6. 11. 2023 a výpisem ze sledování zásilek).
iii. Zástupce žalobkyně dne 4. 12. 2023 zaslal žalované výzvu k plnění ze dne 1. 12. 2023, kterou ji vyzval k zaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru (prokázáno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 12. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 4. 12. 2023).
iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
15. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru poskytla 10 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.
16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
17. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
18. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu účinného zákona o spotřebitelském úvěru (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
19. Žalobkyně jako jediný důkaz toho, že před poskytnutím úvěru řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, předložila dokument nazvaný „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik podepsané zaměstnancem žalobkyně“. Tento dokument není způsobilý prokázat skutečnost, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, neboť byl vytvořen žalobkyní, nebyl nikým podepsán, a důkazní hodnou tedy odpovídá toliko tvrzení žalobkyně. Jelikož jiné dokumenty žalobkyně nedoložila, má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposuzovala.
20. Jelikož žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má výhradně nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Jiné žalobkyní uplatněné nároky tak důvodné nejsou. Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.).
21. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 3. 11. 2023 doručenou dne 10. 11. 2023. Lhůta k plnění (14 dní od sepsání výzvy) marně uplynula dne 17. 11. 2023 a od 18. 11. 2023 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V projednávané se žalobkyně domáhá úroku z prodlení až od 16. 12. 2023, soud jí proto přiznal úrok od tohoto data. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.
23. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69,78 %, žalovaná v rozsahu 30,22 %, a žalobkyni tak přísluší 39,56 % (69,78-30,22) náhrada nákladů řízení, tedy 890,89 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
24. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z žalovaného nároku vyčísleného ke dni vydání tohoto rozsudku na 15 258,25 Kč sestávající z částky 14 330 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 14 330 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení vyčísleného ke dni vydání rozsudku, tj. k 21. 5. 2024, na 810,47 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného na 117,78 Kč, a části žalobního nároku ve výši 10 647,72 Kč, ohledně kterého byla žalobkyně úspěšná, sestávající z částky 10 000 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení vyčísleného ke dni vydání rozsudku, tj. k 21. 5. 2024, na 647,72 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).