Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 255/2023-54
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 11 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky částka s příslušenstvím se zcela zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zcela zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky částka s úrokem a s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši částka. Výše měsíční splátky byla stanovena částkou částka. Úvěr byl úročen úrokem v pohyblivé výši odpovídající sazbě žalobkyně a s pevné odchylky ve výši 9,7 % p. a. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne datum. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobou je požadováno zaplacení částky částka, která přestavuje neuhrazené dlužné poplatky dle článku 6 smlouvy o úvěru, která odkazuje na sazebník žalobkyně. Za období od datum do datum požaduje žalobkyně zaplacení 30 neuhrazených měsíčních poplatků za spravování úvěru tj. částka. Dále žalobkyně uplatnila za období od datum do datum celkem hodnota poplatků za upomínku po částka a za období od datum do datum celkem hodnota poplatky za upomínku po částka. Poplatky byly účtovány dle sazebníku (položky uvedené na straně 7). Současně je pak požadován kapitalizovaný úrok z nesplacené jistiny za období od datum do datum ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. Dále pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně.
3. Žalobkyně podáním ze dne datum doplnila, že povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, vyhodnotila příjmy žalovaného, jeho výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovaného v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi SOLUS. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl dva další dluhy vyplývající ze smluv o kreditních kartách splátkových ze dne datum a datum. Příjem žalovaného byl zjištěn z čestného prohlášení žalovaného o příjmu ze dne datum, kdy žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti byl částka. Tento příjem byl ověřen z výpisů z běžného účtu žalovaného, dle kterých činila pravidlená mzda žalovaného za posledních 5 měsíců v průměru částka. Výdaje žalovaného byly stanoveny na základě prohlášení žalovaného a byly porovnány s údaji ČSÚ (z této částky ve výši částka pak žalobkyně vycházela, neboť žalovaný uvedl výdaje nižší). Ohledně výdajů žalobkyně vycházela z toho, že výdaje žalovaného na bydlení činily částka, závazky u jiných poskytovatelů úvěru částka, závazky u žalobce částka. Ostatní výdaje byly stanoveny ve výši životního minima tj. částka. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, žalovaný nebyl veden bydlištěm na ohlašovně. Úvěruschopnost žalovaného tak byla podle žalobkyně zjevně dána.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
6. Ze snímku insolvenčního rejstříku (č. l. 32) vyplývá, že žalovaný nebyl ke dni datum v insolvenci, resp. neběželo ohledně něj žádné insolvenční řízení.
7. Dle interní kreditní informace žalobkyně vyplývá, že ke dni datum měl žalovaný povolený debet ve výši částka, kreditní kartu s povoleným limitem částka a tzv. optimální nezajištěnou půjčku ve výši částka, celkem činila úvěrová angažovanost žalovaného částka.
8. Z žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne datum okresní soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši částka, který měl sloužit ke konsolidaci předchozích dluhů žalovaného u žalobkyně ve výši částka (kreditní karta) a částka (Optimální půjčka). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, vlastní byt, má středoškolské vzdělání a je zaměstnán u společnosti právnická osoba. s měsíčním příjmem částka. Žalovaný uvedl měsíční výdaje spojené s bydlením ve výši částka, výdaje na pojištění částka, na spoření částka a ostatní výdaje v částce částka.
9. Dle návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Optimální půjčky (č. l. 34) vyplývá, že žalobkyně učinila lustraci žalovaného v NRKI, BRKI a v SOLUSU bez zjištění negativních informací.
10. Žalovaný o sobě dne datum písemně prohlásil, ž jeho zdravotní stav je dobrý (č. l. 37).
11. Dle čestného prohlášení žalovaného ze dne datum činil jeho příjem částka měsíčně čistého.
12. Dle smlouvy o úvěru ze dne datum vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru „Optimální půjčka“, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr na konsolidaci předchozích dluhů ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po částka s pojištěním částka měsíčně.
13. Z historického výpisu vyplývá, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a v důsledku prodlení mu byly účtovány poplatky.
14. Předžalobní upomínka ze dne datum byla žalovanému zasílána s výzvou k zaplacení částky částka do datum. Dle podacího archu byla předžalobní výzva odeslána datum.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od datum do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od datum do datum, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).
20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).
21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
22. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
23. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
24. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.
25. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalobkyně příjmy, ale především výdaje žalovaného řádně nezkoumala a neprověřovala. Ohledně příjmů sice zjistila, že mu na účet pravidelně přichází platby, avšak neprověřovala, na jak dlouhou dobu je žalovaný zaměstnán či zda není ve výpovědní lhůtě. Bez dalšího se ve vztahu k výdajům spokojila s tvrzením žalovaného. Předepsaná metodika nebyla dodržena. Úvěrová smlouva je proto podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ze znění účinném do 30. 11. 2016 neplatná.
26. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál jen „o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi účastníky nebyla platně uzavřena, nelze přiznat ani nároky vyplývající z této smlouvy, případně ze Sazebníku poplatků, na který smlouva odkazuje. Jelikož předmětem řízení jsou již pouze nezaplacené poplatky za upomínky a za spravování úvěru, soud nárok žalobkyně zamítnul v plném rozsahu.
29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.