Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 212/2023-53

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno

sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno

trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 51 767,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 932,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 932,75 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 633,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 566,32 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 633,57 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 912,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 887,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 566,32 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, částky 7 201,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 201,32 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 932,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 932,75 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 633,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 566,32 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 633,57 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 912,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 887,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 566,32 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, částky 7 201,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 201,32 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 767,64 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 42416923441100 ze dne 25. 3. 2022 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno právnická osoba, sídlem adresa adresa, Anonymizováno zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod registračním číslem: 542 097 902, která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu právnická osoba, sídlem jméno FO adresa, IČO IČO (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností vždy 17. dne v měsíci počínaje dnem 17. 5. 2022. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr ke dni 31. 3. 2023 za splatný, ode dne následujícího je povinen platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se Anonymizováno domáhala zaplacení jistiny 44 566,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 4. 2023 do zaplacení, nesplaceného smluvního úroku 5 154,14 Kč z nesplacené jistiny 44 566,32 Kč v sazbě 26,28 % ročně od 21. 10. 2022 do 31. 3. 2023 (tj. do data zesplacení), dále měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet 1 158,55 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 600 Kč (tyto tři položky jsou souhrnně označovány jako kapitalizovaný úrok 6 912,69 Kč), dále kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně z jistiny 44 566,32 Kč za období 1. 4. 2023 – 30. 6. 2023 ve výši 2 887,90 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 566,32 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč (48 Kč za obyčejný dopis ze dne 1. 6. 2023 a 217 Kč za cestu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně ze dne 21. 6. 2023 na kontaktní adresu žalovaného), smluvní pokuty ve výši 7 201,32 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny 44 566,32 Kč od 20. 3. 2023 do 29. 8. 2023, v této částce je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta ve výši 605,50 Kč). Žalovaný vyčerpal celkem 48 108,75 Kč, uhradil celkem 11 176 Kč. Žalovaný dále neplnil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 218220285064716 ze dne 25. 3. 2022 se podává, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v měsíčních splátkách splatných vždy 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, celková výše měsíční splátky činí min. 5 % z dlužné částky. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN činila 32,31 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činila 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky byl sjednán ve výši 100 Kč.

5. Z poměrně nepřehledné transakční historie plyne, že žalovaný úvěr poprvé čerpal v dubnu 2022. Z vlastních tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaný na úvěr vyčerpal částku celkem 48 108,75 Kč a uhradil celkem 11 176 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

7. Ze dvou dopisů (právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně) ze dne 27. 4. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně pak žalovanému kromě oznámení o postoupení pohledávky zaslala i výzvu k zaplacení částky 52 176,08 Kč ve lhůtě do 15. 5. 2023.

8. Z dopisu ze dne 14. 8. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 16. 8. 2023 plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

9. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 3. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 218220285064716, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v měsíčních splátkách splatných vždy 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, celková výše měsíční splátky činí min. 5 % z dlužné částky. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN činila 32,31 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činila 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky byl sjednán ve výši 100 Kč. Žalovaný na úvěr vyčerpal částku celkem 48 108,75 Kč a uhradil celkem 11 176 Kč. Předmětná pohledávka byla v dubnu 2023 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. O tom právní předchůdce žalobkyně i žalobkyně žalovaného vyrozuměli dopisem odeslaným dne 2. 5. 2023 – v dopise žalobkyně odeslaném tohoto dne byla obsažena i výzva žalovanému k plnění nejpozději do 15. 5. 2023. V srpnu 2023 pak žalobkyně zaslala žalovanému i předžalobní výzvu. Žalovaný již žalobkyni neplnil ničeho.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru.

12. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného v květnu 2023 řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde právním předchůdci žalobkyně), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

16. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

17. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

18. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. -57, a v něm odkazovanou judikaturu, podobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. ).

19. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

20. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v březnu 2022.

21. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v březnu 2022 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

23. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

24. Z tvrzení žalobkyně je jednoznačné, že její právní předchůdce dostatečně neposuzoval splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici toliko prohlášení žalovaného o jeho příjmech ve výši 25 000 Kč, nijak však výši těchto příjmů neověřoval na základě nezbytných dokladů. Výdaje žalovaného pak nezjišťoval vůbec, spokojil se s podezřele nízkou částkou 2 000 Kč jako celkových měsíčních nákladů domácnosti a nijak kupříkladu neověřoval údaj žalovaného, že bydlí ve „vlastním“ (jako způsob bydlení je uvedeno „majitel domu, bytu“). Na shora vyslovených závěrech nic nemění ani výše spotřebitelského úvěru, zákonodárce totiž nerozlišuje míru povinnosti poskytovatele úvěru k posuzování úvěruschopnosti dle výše poskytovaného úvěru.

25. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany právního předchůdce žalobkyně nebylo dostatečné. Z toho důvodu smlouvu nelze než hodnotit jako absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ).

26. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyni nelze přiznat žádné plnění ze smlouvy (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokuta, účtované náklady spojené s vymáháním) a má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 48 108,75 Kč. Žalovaný již vrátil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 11 176 Kč. Žalobkyně tak má nárok na nesplacený zbytek jistiny ve výši 36 932,75 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

27. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla odeslána dne 2. 5. 2023 s termínem plnění do 15. 5. 2023, proto je zřejmé, že od 16. 5. 2023 je žalovaný v prodlení a od tohoto dne do zaplacení žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně ( o. z., ), avšak pouze z částky bezdůvodného obohacení 36 932,75 Kč. Ve zbývající části (z částky 44 566,32 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023 a z částky 7 633,57 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení) soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora uvedené nepřiznal.

28. Ve zbývající části (část shora odkazovaného zákonného úroku z prodlení, smluvní úrok, poplatky, smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady) soud žalobu ze shora vyložených důvodů výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

29. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. , (dále též „ “). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. . Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku je procesní úspěch žalobkyně a žalovaného přibližně ve stejné výši, proto soud v souladu s vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce tří dnů ( ). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.