Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 408/2023-70

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 28.425,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.450 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.975,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.188,74 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 16.638,74 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.450 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.975,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.188,74 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 16.638,74 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky 28.425,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, dne datum. Tvrdila, že na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek ve výši 14.029 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 24,5 % ročně, odměny za administrativní zpracování, doručení a flexibilní splácení, a odměny za administrativní činnosti a komfortní splácení. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil dne datum částku 1.550 Kč, dne datum částku 3.000 Kč, dne datum částku 3.000 Kč a dne datum částku 3.000 Kč. Dále byla smlouvou sjednána smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z hodnot splátek celkové dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení a sankční poplatky ve výši 1.800 Kč, přičemž se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Následně žalovaný uhradil částku 6.000 Kč. Žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne datum. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila ověřením příjmů a výdajů žalovaného uvedených v jeho zákaznické kartě. Úvěruschopnost žalovaného byla také posouzena prověřením jeho osoby v registrech, zejména v živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaný uvedl, že jeho příjmy jsou ve výši 20.856 Kč, což bylo potvrzeno předložením výplatních pásek za měsíce srpen a září 2019. Zdrojem příjmů byl zaměstnanecký poměr u společnosti právnická osoba Dále žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 4.000 Kč, k čemuž právní předchůdkyně žalobkyně připočetla částku získanou ze statistických údajů a dle vlastního ekonomického modelu dospěla ke zjištění, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Dle žalobkyně je třeba přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, zejména k tomu, že čerpaný úvěr byl relativně nízký. S ohledem na tuto okolnost je potom třeba na nároky na posouzení úvěruschopnosti nahlížet benevolentněji než je tomu u řádově vyšších úvěrů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání dne datum žalovaný bez omluvy nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti postupem dle

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že celé jméno svědka má živnostenské oprávněné mimo jiné v oboru činnosti zprostředkování obchodu a služeb.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný a žije u rodičů. Pracuje na plný úvazek u právnická osoba anonymizována tři slova jako anonymizováno. Zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za srpen a září 2019. Odhadované měsíční výdaje činí 4.000 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a právní předchůdkyní žalobkyně, jako věřitelem. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 10.933 Kč (sestávající z úroků ve výši 6.048 Kč a odměny za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí dlužníka ve výši 4.885 Kč) v 23 měsíčních splátkách po 1.502 Kč a poslední splátky ve výši 1.483 Kč, resp. spolu s doplňkovým pojištěním za 3.096 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Úroková sazba činila 24,50 % ročně. Žalovaný přistoupil do pojistného programu, v rámci kterého byl pojištěn pro případ některé z pojistných událostí (viz Zařazení pojistníka do pojistného programu ze datum).

8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne datum částku 1.550 Kč, dne datum částku 3.000 Kč, dne datum částku 3.000 Kč a dne datum částku 3.000 Kč, tj. celkem 10.550 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. Přílohy číslo bylo zjištěno, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobkyni postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že dopisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.

11. Z výzvy ze dne datum a předžalobní upomínky ze dne datum, vč. podacích rachů, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

12. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný tímto seznamem neprochází.

13. Svědek celé jméno svědka při jednání dne datum vypověděl, že pracuje pro právnická osoba. Asi uzavíral smlouvu s panem žalovaným, nicméně jméno žalovaného, ani jeho bydliště už mu dnes nic neříkají. Obecně je uzavření smlouvy řešeno v bydlišti klienta. Klient předloží nějaké adekvátní příjmy a výdaje a sepíše se tzv. zákaznická karta. Údaje se zadají do systému, který potom vyhodnotí kolik lze klientovi půjčit a za jakých podmínek. Následně se dle tohoto výstupu sepíše smlouva. K ověření příjmů vyžadují předložení potvrzení o příjmu, výplatní pásky, výpis z účtu, daňové přiznání apod. Pokud jde o výdaje, vychází se z tohoto, co předloží klient. Co klient přizná, to přizná. Na žádosti o spotřebitelský úvěr je svědkův podpis. Byla předkládána pracovní smlouva ze srpna 2019 a dle údajů výplatní pásky za dva měsíce - srpen a září 2019. Pokud bylo v žádosti zaškrtnuto, že žalovaný žije s rodiči, vychází se z toho, co klient řekne. Toto nijak neověřují, nikam nevolají. Je to na dobré vůli klienta, který podepisuje prohlášení, že údaje jím uvedené jsou pravdivé. Vždy chtějí předložit výplatní pásky a občanský průkaz. Pokud mají nějaké další doklady, tak ověřují i další doklady předložené klientem. V každém třetím případě není úvěr schválen.

14. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti ( o. z.).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.

22. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. -52).

23. Z provedených důkazů nelze považovat za prokázané, že výdaje žalovaného jako klienta právní předchůdkyně žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Nezkoumala, kde žalovaný bydlí, resp. spokojila se pouze s tvrzením uvedeným v zákaznické kartě o tom, že žalovaný bydlí u svých rodičů. Nezkoumala, jaké konkrétní výdaje žalovaný vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé vyplnění formuláře právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Tyto závěry by se dle soudu měly aplikovat i v případě úvěru ve výši 22.000 Kč (nejedná se o bagatelní částku).

24. Pokud bylo žalobkyní odkazováno na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. , má soud za to, že tento odkaz není na danou situaci přiléhavý (v posuzovaném případě měla dlužnice u věřitele veden účet a věřitel vycházel i z údajů na tomto účtu). Stejně tak není přiléhavý odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. -82, neboť i v tomto případě bylo vycházeno z interních údajů vyplývajících z vedení běžného účtu.

25. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

26. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 22.000 Kč a celkem uhradil 10.550 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky 11.450 Kč i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení počínaje dnem datum. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na zaplacení částky 16.975,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.188,74 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 16.638,74 Kč od datum do zaplacení, pak bylo třeba žalobu zamítnout.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  , kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému náleží náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu

28. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora