Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 295/2023-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o 15 077 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 800 Kč od 27.4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 4 277 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 105 Kč od 26.2.2022 do 26.4.2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 305 Kč od 27.4.2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 805 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 520 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 800 Kč od 27.4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 4 277 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 105 Kč od 26.2.2022 do 26.4.2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 305 Kč od 27.4.2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 805 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 520 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28.3.2023, doplněnou podáním ze dne 31.10.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 077 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15.12.2021 uzavřena distančním způsobem, na adrese webová adresa, Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly dne 15.12.2021 žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 0 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu smluvní pokuty ve výši 972 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 26.2.2022 do 27.5.2022, a to pro případ prodlení žalovaného) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 805 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 23.11.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy číslo ze dne 15.12.2021 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr (úvěrový limit) ve výši 10 800 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit s poplatkem 2 920 Kč. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce„ dlužník“ SMS kódem číslo.
6. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
7. Ze Sazebníku platného k 1.9.2020 plyne úprava výše základních poplatků, nákladů úvěru a smluvní pokuty. Tati listina není opatřena podpisem žalovaného.
8. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, že žalovaný měl udělit souhlas se zpracování osobních údajů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný je svobodný.
10. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 15.12.2021 plyne, že ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného č. ú. bankovní účet.
11. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 15.12.2021 plyne, že žalovaný žije sám, ve společně hospodařící domácnosti jsou 2 členi s příjmem. Jeho výše měsíčních výdajů činí částku 5 000 Kč. Výše pravidelným měsíčních výdajů na bydlení činí 5 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 500 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu žalovaného činí 32 461 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 30 000 Kč. Rezerva pro výdaje činí 500 Kč. Vypočtené minimální výdaje činí 10 110 Kč disponibilní příjem žalovaného činí 17 500 Kč.
12. Z Identifikovaným příjmů bez datace plyne, že v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky pro posouzení úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele.
13. Z Obecných a jiných principů posuzování a filozofie žalobkyně plyne deklarace zákonnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
14. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 15.12.2022 plyne, že tohoto dne byla na účet č. bankovní účet odeslána částka 10 800 Kč, pod variabilní symbol.
15. Ze Sdělení Air bank a.s., ze dne 5.10.2023 plyne, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný a na účet byla dne 15.12.2021 připsána částka 10 800 Kč z účtu žalobkyně.
16. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období měsíce prosince 2021 plyne, že dne 15.12.2021 byla na účet připsána částka 10 800 Kč od žalobkyně.
17. Z Výplatní pásky za 4/ 2021 plyne, že žalovanému byla za duben 2021 vyplacena mzda ve výši 49 038 Kč. Z Výplatní pásky za 5/ 2021 plyne, že žalovanému byla za květen 2021 vyplacena mzda ve výši 29 323 Kč. Z Výplatní pásky za 6/ 2021 plyne, že žalovanému byla za červen 2021 vyplacena mzda ve výši 23 803 Kč.
18. Z Výzvy ze dne 30.11.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 30.11.2022, jak plyne z Podacího lístku.
19. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 15.12.2021 od žalobkyně na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 30.11.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.
20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
22. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
23. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
24. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
27. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
28. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: číslo. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Souhlas se zpracováním osobních údajů). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
29. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
30. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky,…) tak nelze považovat za důvodné.
31. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.
32. Soud má za prokázané, že žalovaný v době od dubna do června 2021 pracoval s příjmem okolo 49 038 Kč, 29 323 Kč a 23 803 Kč/měsíčn, jak bylo prokázáno třemi výplatními páskami. Dále má soud za prokázané z občanského průkazu, že žalovaný byl svobodný.
33. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalovaného a jeho mzdu za 3 měsíce (4-6/ 2021), avšak již nezjistila a neověřila, zda žalovaný pracoval i v době těsně před uzavřením předmětné smlouvy, tj. v měsíci červenci, srpnu, září, říjnu, listopadu a prosinci 2021 (tj. 6 měsíců před uzavřením smlouvy). Doložené výdělky za dobu více jak 6 měsíců před tvrzenou úvěrovou smlouvou vzbuzují pochybnosti o tom, zda žalovaný v době rozhodné vůbec pracoval a dosahoval deklarovaného výdělku. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a tvrzenou výši nákladů na bydlení (5 000 Kč/měs). Rovněž Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.
34. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení Air Banky a.s. ze dne 5.10.2023 ve spojení s Výpisem z účtu č. bankovní účet, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 15.12.2021 z účtu žalobkyně připsány na jeho účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 10 800 Kč. Co do částky 4 277 Kč, smluvní pokuty, poplatků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
36. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30.11.2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 25.4.2023. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 26.4.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 27.4.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně z částky 10 800 Kč od 27.4.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 623,90 Kč (tj. jistina 10 800 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 823,90 Kč; 61,54 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 7 263,80 Kč (jistina 4 277 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1929,70 Kč + 2 181,80 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 805 Kč; 38,46 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 23,08 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj ve výši 252 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 520 Kč, jež se rovná 23,08 % Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.