Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 330/2023-25

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ;

příjmení jméno a právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa žalobkyně,

; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: ;

celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 17 526,21 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 927,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 927,16 Kč od 20.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 15 599,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 299,94 Kč od 19.2.2022 do 19.10.2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 599,05 Kč od 20.10.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 434,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 922,54 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 299,94 Kč od 21.5.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 226,27 Kč od 26.8.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 927,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 927,16 Kč od 20.10.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 15 599,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 299,94 Kč od 19.2.2022 do 19.10.2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 599,05 Kč od 20.10.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 434,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 922,54 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 299,94 Kč od 21.5.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 226,27 Kč od 26.8.2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.8.2023, doplněnou podáním ze dne 30.10.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 526,21 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 25.11.2020 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky včetně poplatku ve výši 17 307 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 37 307 Kč v 15měsíčních splátkách. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze 18 072,84 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále na sankční poplatky. Smlouvou ze dne 19.12.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila celková hodnota pohledávky 300663,41 Kč, tj. jistina 11 299,94 Kč, nesplacený poplatek ve výši 7 934,22 Kč, upomínací poplatky a vymáhací poplatky a smluvní pokuta 8 929,25 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 5.12.2023). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Zákaznické karty ze dne 25.11.2020 plyne, že tato je opatřena v kolonce„ Podpis žadatele“ vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 12 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako lakýrník u právnická osoba, obec, s měsíčním příjmem 39 187 Kč. Jeho„ odhadované“ měsíční výdaje činily 4 000 Kč. Byl svobodný, bydlel v nájmu, měl základní vzdělání, 1 vyživovanou osobu, nebyl majitelem auta. Poměry žalovaného měly být ověřovány výplatními páskami 8, 9, 10/2020, pracovní smlouvou a občanským průkazem. Žádost se žalovaným sepsala zástupkyně předchůdkyně žalobkyně.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25.11.2020 číslo plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to v měsíčních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti. Pro případ neuhrazení jakékoliv splátky řádně a včas, byl žalovaný povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

7. Ze Standardních Informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých aspektů.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 včetně Přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z Oznámení ze dne 20.12.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z výzvy ze dne 15.2.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 16.2.2023, jak plyne z podacího archu. Z výzvy ze dne 29.5.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne číslo, jak plyne z podacího archu.

11. Skutkový závěr: Dne 17.12.2018 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným podepsaly písemnou smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč za sjednaný úrok 25 % ročně a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru, a to formou splátek. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovanému byly dne 17.12.2018 poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 9 516,01 Kč, zbytek nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 4.5.2022 žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle , (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25.11.2020 podepsána smlouva číslo v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, a to formou měsíčních splátek.

21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

22. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 25.11.2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl zaměstnán jako lakýrník na plný úvazek u právnická osoba s příjmem 39 187 Kč měsíčně. Jeho„ odhadované“ měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč. Byl svobodný, měl bydlet v nájmu, měl 1 vyživovanou osobu a základní vzdělání. Příjem žalovaného měl být ověřován výplatními páskami (8-10/2020) a pracovní smlouvou, osobní data žalovaného měly být ověřovány z jeho občanského průkazu.

23. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně ověřila zaměstnání žalovaného a výši jeho mzdy s odkazem na Zákaznickou kartu, v níž jsou tyto ověřovací dokumenty zaškrtnuty, avšak žalobkyně je soudu nepředložila. Zároveň se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s „ odhadnutými“ měsíčními výdaji žalovaného (4 000 Kč), aniž by řádně zjistila a ověřila jeho náklady na bydlení, popř. jeho jiné zcela konkrétní výdaje. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by byl její předchůdkyně ověřovala tvrzený způsob uspokojování bytové potřeby (nájem). Bylo tak na předchůdkyni žalobkyně, tím spíše, když Žádost o úvěr nesepisoval žalovaný sám, ale za pomoci obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně, aby příjmy a výdaje žalované důsledně zjistila a ověřila. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, nebo\´t uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

25. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila žalovaným vlastnoručně podepsanou úvěrovou smlouvu ze dne 25.11.2020, z níž má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 18 072,84 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek ve výši 1 927,16 Kč dosud žalobkyni nevrátil (výpočet: 20 000 Kč – 18 072,84 Kč = 1 927,16 Kč).

27. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 1 927,16 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 15 599,05 Kč, včetně smluvního úroku z úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.5.2023, předanou k poštovní přepravě dne 5.6.2023, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 18.10.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 19.10.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 20.10.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 927,16 Kč od 20.10.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 924,16 Kč s příslušenstvím, žalovaný byl úspěšný co do částky 15 599, 05 s příslušenstvím. Je tak zřejmé, že v řízení byl převážně úspěšnější žalovaný, a proto by mu náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však, jak plyne z obsahu spisu, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.