Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 187/2023-41

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 346 748,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 270 779,37 Kč s úrokem v částce 29 371,10 Kč, s úrokem z prodlení v částce 23 119,76 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 343 858,11 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 267 889,37 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 968,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od datum do datum kapitalizovaným částkou 6 382,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 270 779,37 Kč s úrokem v částce 29 371,10 Kč, s úrokem z prodlení v částce 23 119,76 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 343 858,11 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 267 889,37 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 968,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 6 382,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 346 748,11 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne datum částku 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s úroky ve výši 15,90 % ročně a poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Výše nesplacené jistiny činí 343 858,11 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznat poplatky ve výši 2 890 Kč, úrok ve výši 29 371,10 Kč, úrok z prodlení 29 502,70 Kč, úrok z prodlení a úrok ve výši úroku z prodlení od datum do zaplacení. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 200 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta, které vychází z ekonomického modelu. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši 3 757 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 417 Kč, kontokorentní úvěr u žalobkyně se splátkou 5 978 Kč (v rámci úvěru zkonsolidován) a úvěr mimo žalobkyni se splátkou 3 757 Kč. Splátka nového úvěru činila 7 471 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 9 735 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 12 112 Kč k pokrytí životních nákladů žalovaného. Žalobkyně provedla kontrolu platební morálky žalovaného v registrech BRKI, v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně odkazuje na judikaturu vyšších soudů (rozsudek NSS z 1. 4. 2015, č. j. -39; rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. ; rozsudek NS z 20. 3. 2019, sp. zn. ; nález ÚS ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Někdy dochází k nepřesné interpretaci a aplikaci výše uvedených rozhodnutí, kdy výsledkem je přílišná paušalizace závěrů traktovaných v těchto rozhodnutích. Dle žalobkyně je taková paušalizace nepřípustná a v rozporu s komunitární úpravou a samotným duchem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru („ CCD“). (srov. J. Flídr, Ověření příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, Právní rozhledy 10/2022, str. 343). Samotný Soudní dvůr EU ve věci CA Consumer Finance SA uvedl, že směrnice„ neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem.“ Kromě Soudního dvora, který má monopol na výklad evropského práva, konkretizuje interpretaci CCD také Evropský orgán pro bankovnictví (EBA). Ten dle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu vydává obecné pokyny a doporučení s cílem zajistit společné, důsledné a jednotné uplatňování práva EU. Pokyny a doporučení EBA plní především konkretizační funkci závazného unijního ustanovení jsou vydávány s cílem vyjasnit obsah jednotlivých evropských pravidel. V ust. odst. 101 Pokynů EBA se uvádí:„ Za účelem posouzení schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli uplatňovat vhodné metody a přístupy, což může zahrnovat modely, pokud jsou splněny tyto obecné pokyny. Výběr vhodné a přiměřené metody by měl záviset na úrovni rizika a na výši a druhu úvěru.“ (pozn.: k dodržování Pokynů EBA se zavázala ČNB coby národní regulátor). Výše uvedenému nasvědčuje i aktuální vývoj judikatury v předmětné problematice, např.: rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. . V odůvodnění usnesení nalezneme odkazy na oba zmiňované rozsudky senátu č. 33, k nimž se dvacátý senát přihlásil. Současně však zdůraznil, že postup při posouzení úvěruschopnosti se liší„ případ od případu“ a postup poskytovatelů nelze„ paušalizovat“. Ačkoli v posuzovaném případu spotřebitel nedoložil poskytovateli své příjmy ani výdaje, dospěl soud k závěru, že poskytovatel při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, když doložil, že při ověřování majetkových poměrů vycházel i z jiných než spotřebitelem poskytnutých informací (z informací v katastru nemovitostí, insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí). Rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. , kde NS konstatuje následující:„ Otázku namítané neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad , 2 a – obdobnou úpravu obsahovalo ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – konvenuje závěrům, k nimž dospěly Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“ Toto rozhodnutí NS potvrdilo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -63 (insolvenční spisová značka), ve kterém byl vysloven závěr, že užití ekonomického modelu k nahrazení tvrzených výdajů (pokud nejsou vyšší než stanovené modelem) je v souladu s povinností ověřit úvěruschopnost věřitelem. Obdobně pak rozhodl o přípustnosti užití ekonomického modelu Vrchní soud v Praze i v rozhodnutí č. j. -73 (insolvenční spisová značka), čímž potvrdil ustálenost své rozhodovací praxe).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Obsahem smlouvy o úvěru ze dne datum je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 400 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 15,90 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně pravidelnými splátkami ve výši 7 471 Kč měsíčně splatnými vždy do 20. dne v měsíci (smlouva o úvěru ze dne datum, ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 2. 2018 a všeobecné obchodní podmínky právnická osoba ze dne datum).

5. Žalobkyně poukázala žalovanému dne datum částku 400 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 324 031,26 Kč (podklady pro soudní řízení ze dne datum, výpis z úvěrového účtu za období od datum do datum, výpis z úvěrového účtu za období od datum do datum, výpis z úvěrového účtu za období od datum do datum a výpis z úvěrového účtu za období od datum do datum).

6. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 23 323 Kč do datum s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru a bude požadována částka 341 458 Kč. Zároveň výzva obsahovala poučení, že dluh může být vymáhán soudní cestou (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum).

7. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 347 183 Kč (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum).

8. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 406 070,84 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba (poštovní podací arch ze dne datum a výzva k úhradě dluhu ze dne datum).

9. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 20 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 200 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum a posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum).

10. Celkové úvěrové zatížení žalovaného po zohlednění úvěru poskytnutého žalobkyní dosáhlo částky 9 735 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum).

11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

12. Obsahem smlouvy o úvěru ze dne datum je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 400 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 15,90 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně pravidelnými splátkami ve výši 7 471 Kč měsíčně splatnými vždy do 20. dne v měsíci. Žalobkyně poukázala žalovanému dne datum částku 400 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 324 031,26 Kč. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 23 323 Kč do datum s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru a bude požadována částka 341 458 Kč. Zároveň výzva obsahovala poučení, že dluh může být vymáhán soudní cestou. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 347 183 Kč. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovaného k úhradě částky 406 070,84 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 20 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 200 Kč. Celkové úvěrové zatížení žalovaného po zohlednění úvěru poskytnutého žalobkyní dosáhlo částky 9 735 Kč

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení účinného ke dni uzavření smlouvy ( , dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. před poskytnutí úvěru. Příjmy žalovaného nebyly doloženy.

23. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

27. Žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

28. Bez ohledu na výši poskytovaného úvěru lze po úvěrujícím spravedlivě žádat, aby si při posuzování solventnosti úvěrovaného zajistil alespoň základní obraz o jeho majetkové situaci, o jeho příjmech a výdajích, o počtu výživou závislých osob. V daném případě se navíc jednalo o úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 400 000 Kč. Nejednalo se o bagatelní úvěr, jak naznačovala žalobkyně odkazem na jí citovanou judikaturu. Žalovaný uváděl v žádosti nulové závazky. Žalobkyně zjistila lustracemi u jiných subjektů další úvěry žalovaného. Za těchto okolností zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet své závazky při dalším navýšení splátkového zatížení. Tyto skutečnosti nasvědčující neschopnosti žalovaného v budoucnu splácet své dluhy nelze ignorovat s odkazem na použití matematického modelu nahrazující zkoumání skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Takový postup zjevně není v souladu s požadavkem náležité péče.

29. Co se týče argumentace žalobkyně, že žalovaný byl bonitní, když vlastnil nezatíženou nemovitost, tak k tomu soud uvádí, že smyslem kontroly úvěruschopnosti není vyřešení otázky, zda bude pohledávka žalobkyně uspokojena alespoň prodejem majetku žalovaného. Smyslem kontroly úvěruschopnosti je zodpovědět otázku, zda bude schopen žadatel o úvěr splácet bez toho, aniž by byl nucen se zbavovat svého majetku. K prodeji majetku lze přihlédnout pouze za situace, kdy se například jedná o financování koupě jiné nemovitosti a je tak s tímto postupem počítáno od začátku.

30. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 75 968,74 Kč (původní jistina ve výši 400 000 Kč po zohlednění úhrad ve výši 324 031,26 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od datum do datum kapitalizovaným částkou 6 382,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 968,74 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 270 779,37 Kč s úrokem v částce 29 371,10 Kč, s úrokem z prodlení v částce 23 119,76 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 343 858,11 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 267 889,37 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně ( o. z.) ve výši stanovené Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti (datum).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).