Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 149/2023-33

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 25 019,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 25 019,27 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 25 019,27 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 25 019,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 864,44 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 776,73 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 202,39 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 511,47 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve výši 54 366 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 198 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 25. 3. 2021. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 3. 2021.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupila na žalobkyni.

4. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 7 511,47 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 265,26 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 4 667,89 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 729,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 393,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 451,28 Kč, úroku vyčísleného od 26. 3. 2021 do 1. 4.2023 z dlužné jistiny ve výši 3 202,39 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 1 868,44 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 7.511,47 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 7 776,73 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 511,47 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 265,26 Kč, od 2. 4. 2023 do zaplacení.

5. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny y či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Odkazala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, podle kterého je dostačující, má-li poskytovatel k dispozici dokumenty k posouzení úvěruschopnosti v době poskytnutí úvěru.

6. Žalovaná ve věci neuvedla ničeho.

7. Z provedeného dokazování se podává:

i. Dne 25. 10. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 26 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru).

ii. Podle smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství v 17 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 3 198 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit, činila 54 366 Kč. Výše úroku činila 15 % p. a. RPSN úvěru činilo 270,48 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 17 420 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 724 Kč, inkasní poplatek 5 200 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru).

iii. Žalovaná po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradila celkem 39 798 Kč Poslední platbu žalovaná učinila dne 14. 10. 2022 (prokázáno z transakční historie).

iv. Dne 25. 4. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. Prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně Přílohy číslo – seznam pohledávek v listinné podobě.

v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala ji k uhrazení 34 638,82 Kč. Dopis byl žalované odeslán dne 1. 8. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, podací lístek ze dne 1. 8. 2023).

vi. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 30 684,46 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Výzva byla žalované odeslána 1. 8. 2023 (prokázáno z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 7. 2023 a podací lístek ze dne

1. 8. 2023).

vii. V žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2019 podepsané žalovanou je uvedeno: žádám o úvěr 26 000 Kč na 17 měsíců. Budu platit 20 dne v měsíci splátku 3 198 Kč, aktuální zaměstnání není, příjem činí 20 600 Kč měsíčně (ostatní stání příspěvky), bydlení energie 1 000 Kč, doprava jídlo osobní náklady 5 590 Kč, bydlení u rodičů, svobodná, jedno vyživované dítě, doložení přijmu žadatele – výpis z bankovního účtu.

viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. ).

20. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně ověřovala na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr a dokumentů žalovanou předložených. Jelikož žalobkyně neprokázala, že v době poskytnutí úvěru její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím jiných dokumentů dokládajících příjmy žalované, než žádosti o úvěr, má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů žalované (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jejích ničím neověřených tvrzení. Ke stejnému závěru soud dospěl i ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované, přičemž v tomto ohledu žalobkyně ani neuvedla jiný dokument, ze kterého by úvěruschopnost žalované ověřovala. Nad to lze doplnit, že žalobkyně netvrdila ani neoznačila žádné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve veřejných rejstřících.

21. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 26 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaná uhradila žalobkyni 39 798 Kč, a její dluh vůči žalobkyni tím zanikl.

22. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 26 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatky v celkové výši 25 344 Kč, pevně stanovený úrok ve výši 3 022 Kč, úrok ve výši 15 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 270 %, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. , kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a příslušela by jí tak náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.