Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 150/2023-38
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
zastoupený opatrovníkem Městem Příbram, IČO
sídlem adresa
o zaplacení 43 658,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 300 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 26 358,01 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 19 513,37 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2 213,37 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený na 1 556,02 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 898,16 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 156 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 300 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 26 358,01 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 19 513,37 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2 213,37 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený na 1 556,02 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 898,16 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 156 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 43 658,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 556,02 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 19 513,37 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 898,16 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 21. 2. 2023. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 014 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 12. 2021 ve výši 2 700 Kč.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.
4. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 18 632,31 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 9 056 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 571,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 342,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 174 Kč, úroku vyčísleného od 22. 2. 2023 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny ve výši 898,16 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 1 556,02 Kč, úroků z úvěru ve výši 8,00% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 632,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši 19 513,37 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 632,31 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, od 2. 4. 2023 do zaplacení.
5. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Odkazala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého je dostačující, má-li poskytovatel k dispozici dokumenty k posouzení úvěruschopnosti v době poskytnutí úvěru.
6. Rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 0 Nc 4366/2022-41, Okresní soud v Příbrami omezil žalovaného ve svéprávnosti tak, že není oprávněn k právním jednáním: které se dotýkají hospodaření s finančními prostředky převyšujícími částku 500 Kč, v oblasti uzavírání smluv, zejména kupní, darovací, nájemní, o úvěru apod., v oblasti pracovně-právních vztahů, − v oblasti jednání s úřady v souvislosti s realizací práv z důchodového a nemocenského pojištění, zajištění v hmotné nouzi a státní sociální podpory, jimiž dochází k přijímání a odmítání zdravotnických služeb, 2 0 Nc 4366/2022 v souvislosti s vydáním a držením občanského průkazu, cestovního dokladu a ohlášení změny místa trvalého pobytu, a to na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Jmenoval žalovanému opatrovníka Město Příbram (výrok II.) Rozsudek nabyl právní moci 11. 10. 2023.
7. Žalovaný uvedl, že s právní předchůdkyní žalované uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla 20 000 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 22. 12. 2021. Jistinu žalovaný uznává, nikoli však úroky, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, neboť jsou neúměrně vysoké. Jediným příjmem žalovaného jsou dávky hmotné nouze ve výši 3 130 Kč měsíčně. Bydlí na ubytovně města Příbram a náklady na bydlení zcela pokrývá doplatek na bydlení poskytovaný úřadem práce ČR. Bude žádat o invalidní důchod, jinak je zcela nemajetný.
8. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 21. 12. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru).
ii. Podle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 2 656 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit, činila 37 184 Kč. Pevná sazba po celou dobu trvání úvěru 14 měsíců činí 8 % p. a. RPSN úvěru je 272,44 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 770 Kč, inkasní poplatek 3 600 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru).
iii. Žalovaný po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradil pouze 2 700 Kč (nesporné tvrzení účastníků a transakční historie).
iv. Dne 25. 4. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila své pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. Prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 včetně Přílohy číslo – seznam pohledávek v listinné podobě).
v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení 46 612,19 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán dne 1. 8. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 a podacího lístku ze dne
1. 8. 2023).
vi. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 7. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 47 596,99 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána 1. 8. 2023 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 31. 7. 2023 a podací lístek ze dne 1. 8. 2023).
vii. V žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2021 podepsané žalovaným je uvedeno: žádám o úvěr 20 000 Kč na 14 měsíců. Budu platit 17. dne v měsíci splátku 2 656 Kč, aktuální zaměstnání od 1. 9. 2021, mzda 15 700 Kč měsíčně (Doložení přijmu žadatele: pracovní smlouva, příjmový doklad), bydlení energie 3 000 Kč, doprava jídlo osobní náklady 3 860 Kč, bydlení v nájmu. Počet vyživovaných osob 0, svobodný.
viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
17. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.
18. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
19. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
20. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).
21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně ověřovala na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr a dokumentů žalovaným předložených. Jelikož žalobkyně neprokázala, že v době poskytnutí úvěru její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím jiných dokumentů dokládajících příjmy žalovaného, než žádosti o úvěr, má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů žalované (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jejích ničím neověřených tvrzení. Ke stejnému závěru soud dospěl i ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného, přičemž v tomto ohledu žalobkyně ani neuvedla jiný dokument, ze kterého by úvěruschopnost žalovaného ověřovala. Nad to lze doplnit, že žalobkyně netvrdila ani neoznačila žádné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve veřejných rejstřících.
22. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 3. 1. 2024, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
23. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni 2 700 Kč. Jeho dluh spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení tak činí 17 300 Kč.
24. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 31. 5. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 1. 8. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 15. 8. 2023. Datum doručení výzvy není soudu známo, soud proto aplikoval § 573 o. z., a dopis tak považuje za doručený třetí pracovní den po jeho odeslání. Lhůta k plnění uplynula dne 15. 8. 2023. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má podle žaloby předcházet 16. 8. 2023 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a přísluší mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného nezastoupeného advokátem či notářem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast na jednání 3. 1. 2024) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč (§ 151 odst. 4 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu).
26. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 37 %, žalovaný v rozsahu 63 %, a žalovanému tak přísluší 26% (číslo) náhrada nákladů řízení, tedy 155,99 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.
27. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku v celkové výši 49 464,62 Kč sestávajícího z částky 43 658,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 556,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 1. 2024) na 2 221,25 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 1. 2024) na 1 131,18 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 18 302,39 Kč sestávající z 17 300 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 300 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 3. 1. 2024 na 1 002,39 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).