Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 88/2023-69

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 61.447,79 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54.258 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 1.10.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.189,79 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 57.406,78 Kč od 20.9.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši, jež přesahuje výši úroků z prodlení přiznaných výrokem I, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.650 - Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54.258 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 1.10.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.189,79 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 57.406,78 Kč od 20.9.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši, jež přesahuje výši úroků z prodlení přiznaných výrokem I, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.650 - Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 25.2.2022 smlouvu o hotovostním úvěru číslo na jejím základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 60.000 - Kč, žalovaná se zavázala tuto částku s úroky splatit ve 42 splátkách po 1.914 - Kč měsíčně. Roční úrok činil 10,99 %, poplatek za zprostředkování 1.200 - Kč, měsíční pojistné 156 - Kč. Žalovaná řádně nesplácela, žalobce proto úvěr dne 20.9.2022 zesplatnil. Dluh k tomuto dni představoval částku 61.447,79 Kč – jistina 57.406,78 Kč, dlužný smluvní úrok 2.073,01 Kč, dlužné pojistné 468 - Kč, smluvní pokuta 1.500 - Kč. Vedle těchto částek požaduje žalobce též nabíhající úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření namítla, že žalobce jí nehodnotil z pohledu úvěruschopnosti, nárok by tak měl být posouzen dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že žalovaná před uzavřením smlouvy sdělila, že je vdaná, má jedno dítě, bydlí ve vlastní nemovitosti bez hypotéky, její čistý měsíční příjem činí 35.000 - Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny z výpisů z účtu žalované za období říjen až prosinec 2021 včetně. Žalobce vycházel z příjmů žalované 35.000 - Kč. Dle sdělení žalované její výdaje měly činit 20.000 - Kč, z toho 5.000 - Kč byly výdaje na bydlení, 15.000 - Kč pak ostatní výdaje včetně splátek úvěrů. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení, životním minimem a výpisem z účtu. Z registru klientských informací žalobce zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy více závazků s následujícími měsíčními splátkami: 6.459 - Kč, 2.500 - Kč, 2.889 - Kč, 7.502 - Kč a 3.387 - Kč a kontokorent s vyčerpanou jistinou ve výši 33.333 - Kč. Na základě skutečně zjištěných údajů pak žalobce kalkuloval s disponibilním příjmem žalované 13.642 - Kč, což mělo žalované dostačovat ke splácení žalobcem poskytnutého úvěru.

4. U jednání – poté, co byl žalobce seznámen soudem s hodnocením věci, zejm. s tím, že soud nepovažuje smlouvu o úvěru za platnou s ohledem na nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované žalobcem – doplnil žalovaný svoji argumentaci odkazem na judikaturu doprovázenou jeho interpretací toho, co z těchto rozhodnutí má vyplývat. Žalobce setrval na tom, že úvěruschopnost ověřil řádně. Žalovaná naproti tomu setrvala na svém stanovisku, že k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované nedošlo.

Zjištěné skutečnosti

5. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru – s parametry uvedenými v odstavci 1 odůvodnění.

6. Úvěr ve výši 60.000 - Kč byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 25.2.2022.

7. Z printscreenu z databáze žalobce bylo zjištěno, že žalovaná jako své příjmy uvedla částku 35.000 - Kč měsíčně, celkové výdaje 20.000 - Kč, výdaje na bydlení 5.000 - Kč. Jako příjmy domácnosti uvedla částku 75.000 - Kč.

8. Z výpisů z účtu žalované u právnická osoba za období od října 2021 do prosince 2021 včetně vyplynulo, že žalovaná dosahuje příjmu cca 35.000 - Kč čistého (jeho výše se v jednotlivých měsících trochu mění, někdy je vyšší, jindy nižší, v průměru však lze s tímto příjmem počítat). Výdaje žalované jsou pak značné, je zde řada výběrů z bankomatu, řada plateb kartou. Žalovaná byla ve všech třech měsících v debetu cca 30 tis Kč.

9. Žalobce úvěr zesplatnil (dopis ze dne 20.9.2022).

10. Ze shodného tvrzení účastníků, jakož i z přehledu zaplacených částek bylo zjištěno, že celková částka, kterou žalovaná uhradila na předmětný úvěr činí 5.742 - Kč.

11. Z přehledu dluhů žalované – anonymizováno úvěry vyplynulo, že žalovaná splácí celkem šest úvěrů, a to spotřební úvěr s měsíční splátkou 6.469 - Kč, úvěr na stavební spoření se splátkou 2.500 - Kč měsíčně, 3 úvěry z kreditních karet se splátkami 2.889 - Kč, 7.502 - Kč a 3.387 - Kč měsíčně a kontokorentní úvěr se splátkou měsíčně 1.679 - Kč. Zbývající jistina všech úvěrů dohromady představovala částku přesahující 1 mil Kč.

12. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

Posouzení věci

13. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. a podle , o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost věřitele vyplývá z ust. zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci žalobce vycházel z příjmů žalované ve výši 35.000 - Kč. Příjem byl doložen z výpisů z účtu, které žalobce měl k dispozici. Nicméně problematická je výdajová stránka žalované, resp. způsob, jak žalobce tuto stránku posuzoval. Žalobce zjistil, že žalovaná splácí značné množství úvěrů, konkrétně jde o 6 závazků. V součtu představují měsíční splátky částku 24.426 - Kč. Jde tedy téměř o 70 % příjmů žalované. Pokud se k těmto závazkům připočtou žalovanou deklarované náklady na bydlení, tj. 5.000 - Kč, pak měsíční výdaje žalované jen za dluhy a bydlení činí 29.426 - Kč. Zůstává záhadou, jak žalobce přišel na to, že disponibilní příjem žalované činí 13.642 - Kč, neboť pokud se od příjmu žalované 35.000 - Kč odečte částka 29.426 - Kč, zbývá částka 5.574 - Kč. Z této částky si ovšem žalovaná musí hradit veškeré další výdaje, tj. jídlo, oblečení, obutí, hygienické potřeby a další věci každodenní potřeby. Navíc žalobce měl od žalované informaci, že má jedno dítě, takže další výdaje představuje vyživovací povinnost – neví se přitom, jak je dítě staré a nelze tak dost dobře ani odhadovat jeho životní potřeby. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem v situaci, kdy v podstatě nemohla disponovat žádnými volnými prostředky, které by jí umožnily splácet předmětný úvěr, tj. splátku 1.914 - Kč měsíčně. Soud přitom zcela odhlíží od toho, že žalovaná je – údajně – vdaná a že příjem domácnosti činí 75.000 - Kč. Tento údaj je totiž pouze deklarován žalovanou, žalobce s ním nijak nepracoval, především jej nijak neověřoval. Navíc pokud by se mělo vycházet z příjmů domácnosti, muselo by se potom současně pracovat s výdaji celé domácnosti. Rozhodně nelze porovnávat příjmy celé domácnosti, ale výdaje pouze žadatele o úvěr. V takovém případě by se muselo jednat zase o výdaje celé domácnosti. Nicméně i z vyjádření žalobce u jednání vyplynulo, že příjmy domácnost jako údaj při schvalování úvěru žádnou významnou roli nehrají. Jinými slovy to znamená, že jde čistě o porovnání příjmů a výdajů žalované, tedy žadatele o úvěr. A odpovědným porovnáním těchto příjmů a výdajů nebylo možné dospět k jinému závěru, než že žalovaná nebude schopna splácet měsíčně dalších téměř 2.000 - Kč na svůj v pořadí již sedmý závazek. Žalobce neměl další úvěr žalované vůbec poskytovat. Z výpisů z jejího účtu bylo navíc zřejmé, že žalovaná se nachází neustále v mínusu a že její finanční situace není dobrá. To se nakonec potvrdilo, žalovaná byla schopna uhradit pouze tři splátky.

14. Žalobce svá tvrzení o dostatečném ověření úvěruschopnosti žalované podpořil i odkazy na judikaturu. Nutno říct, že žalobce s touto judikaturou pracuje velmi kreativně a často z ní dovozuje něco, co v ní obsaženo vůbec není. Především skutkový základ, z něhož žalobcem citovaná judikatura vychází, je zcela jiný než v posuzovaném případě. V případě usnesení Ústavního soudu ze dne 22.6.2021, sp. zn. šlo o obrácenou situaci, kdy byl žalován poskytovatel úvěru o vydání bezdůvodného obohacení, v podstatě o to, co dlužník přeplatil na úvěr, když smlouvu o úvěru považoval za neplatnou. Ústavní soud nejprve upozornil na to, že jde o bagatelní věc (tj. do 10 tis Kč) a že již toto do značné míry vylučuje ústavní rozměr celého případu. Především ale v případě projednávaném Ústavním soudem dlužník splátky úvěru řádně hradil, což je zcela odlišná situace od souzené kauzy. Citovaný judikát tak není pro souzenou věc použitelný.

15. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5.4.2023, sp. zn. těžko může mít judikatorní přesah. Jde o jedno rozhodnutí jednoho odvolacího senátu, z toho dovozovat obecné závěry není dost dobře možné. Navíc z odůvodnění nelze postihnout veškeré skutkové okolnosti případu, takže jakékoli srovnání je obtížné. Z toho, co vysledovat lze, je patrné, že částka úvěru byla nižší než v souzené věci, poměr mezi půjčenou částkou a příjmem dlužníka byl rovněž výrazně více ve prospěch dlužníka (půjčená částka nedosahovala výše jeho měsíčního platu). Soud toto rozhodnutí opět hodnotí jako nepoužitelné pro daný případ.

16. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2022, č.j. -82 rozhodně neplyne závěr, jak jej formuloval žalobce, tedy že při ověřování výdajové stránky stačí vycházet z ekonomicko – statistických modelů garantovaných státem. V případě, který posuzoval Nejvyšší soud, totiž věřitel (úvěrující) při posouzení úvěruschopnosti dlužníka vycházel i z výpisů z běžného účtu, který pro něj vedl, tedy rozhodně ne pouze z nějakých statistik.

17. Konečně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, č.j. -133 vůbec nevyplývá to, co tvrdí žalobce, tedy že pokud dlužník na úvěr uhradí určitou částku, pak nelze dospět k závěru, že by smlouva o úvěru mohla být absolutně neplatná pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že pro závěr, zda je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, ale musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (tedy že mu úvěr neměl být poskytnut). Tento závěr pak Nejvyšší soud učinil v situaci, kdy dlužník úvěr splatil. A opět šlo o situaci v opačném gardu, tedy dlužník (resp. jeho právní nástupce) se domáhal po poskytovateli úvěru vydání bezdůvodného obohacení spočívající v přeplatku na neplatnou smlouvu o úvěru. Každopádně zcela zásadní rozdíl je v tom, že v souzené věci žalovaná zaplatila pouze tři splátky a úvěr jí vůbec neměl být poskytnut, ve věci posuzované Nejvyšším soudem byl celý úvěr splacen (navíc šlo o úvěr podstatně nižší). Žalobce zcela dezinterpretoval citované rozhodnutí.

18. Soud proto uzavírá, že v daném případě žalobce zcela nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, zcela podcenil její výdajovou stránku, to zejména s ohledem na to, že již existující dluhové zatížení žalované v době poskytnutí úvěru činilo téměř 70 % jejího příjmu, po připočtení další splátky z poskytovaného úvěru toto zatížení již představovalo částku 26.340 - Kč, tj. více jak 75 % jejího příjmu. Žalované zbývalo na veškeré výdaje spojené s jejím živobytím + výživou na její dítě 8.660 - Kč měsíčně. Bylo zcela evidentní, že za této situace nebude žalovaná schopna další úvěr splácet, což se následně potvrdilo, neboť uhradila pouze tři splátky. Žalobce tak porušil svoji povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, následkem tohoto porušení je podle cit. zákona neplatnost smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení - . Žalobce poskytl žalované částku 60.000 - Kč, žalovaná vrátila částku 5.742 - Kč, rozdíl ve výši 54.258 - Kč je tak povinna žalobci doplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení počítaného od uplynutí lhůty k vydání této částky (za takovou výzvu soud považuje oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20.9.2022, kde je poskytnuta lhůta 10 dnů k úhradě celé splatné částky). Soud proto v této části žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl.

19. Lhůta splatnosti byla stanovena standardně jako třídenní ( ), žalovaná se vyjádřila v tom smyslu, že je to v jejích možnostech za pomoci širší rodiny. Nebylo proto nutné plnění rozkládat do splátek (viz věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce měl větší úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jeho úspěch činí 88,3 %, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi procentní mírou svého úspěchu a procentní mírou svého neúspěchu, tedy z 76,6 % Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.458 - Kč, odměna advokáta – za jeden úkon právní služby náleží podle , vyhl. 3.580 - Kč, poskytnuty byly celkem 4 úkony – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (za součást tohoto úkonu soud považuje i reakci na výzvu soudu k dotvrzení toho, jak byla ověřena úvěruschopnost žalované; tato tvrzení správně měla být obsažena již v samotné žalobě) a účast u jednání soudu, odměna celkem tedy 14.320 - Kč, 4 x 300 - Kč režijní paušál, cestovní výdaje za cestu k jednání soudu z obec do obec a zpět v délce 283 km, amortizace 5,20 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty – průměrná spotřeba použitého vozidla 10,1 l Natural 95/100 km, vyhl. cena 41,20 Kč/l, vše dle vyhl. č. , celkové cestovní výdaje 2.649,20 Kč, promeškaný čas strávený cestou celkem 10 půlhodin, tj. 1.000 - Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 4.025,55 Kč, celkem náklady řízení činí 25.652,75 Kč. Žalobce má nárok na 76,6 % z této částky, tj. částku 19.650 - Kč. Podle je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.