Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 151/2023-23
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 748,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 270 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 8 478,75 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 1 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 478,75 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 3 597,21 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 2 114,88 Kč a s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 270 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 8 478,75 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 1 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 478,75 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 3 597,21 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 2 114,88 Kč a s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 16 748,75 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 3 597,21 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 2 114,88 Kč, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 16 748,75 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně 25 482 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru ve výši 16 118 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč.
3. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2022.
4. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy o úvěru. Žalovaný od uzavření smlouvy úvěru uhradil celkem 11 730 Kč.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.
6. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 114,88 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 748,75 Kč od 12. 6. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12. 2022.
7. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 597,21 Kč je úrok ve výši 23,43 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 748,75 Kč od 19. 1. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 12. 2022.
8. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl anonymizováno úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si anonymizováno tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen anonymizováno splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
9. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
10. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 21. 7. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součásti smlouvy o úvěru, jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené v tomto formuláři (viz smlouva o úvěru).
ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 23 142 Kč. Celková dlužná částka činila 45 482 Kč. Úroková sazba činila 88 %. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 584 Kč, poslední 574 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 156,09 %.
iii. Podle odstavce 6. 1. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru pro případ, že zákazník neuhradí řádné a včas splátku celkové dlužné částky má anonymizováno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy.
iv. V zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 7. 2020 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 9 107 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 20 000 Kč, externí ani interní splátky nemá. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 100 Kč, je ženatý a žije v nájmu. Uvedená tvrzení doložil pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami.
v. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 11 730 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).
vi. Dne 14. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek).
vii. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
Zároveň ho vyzvala k uhrazení 46 051,07 Kč, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 13. 1. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, podací lístek – dopis online ze dne 13. 1. 2023).
viii. Výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 39 969,28 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 1. 6. 2023 a poštovní podací arch ze dne 2. 6. 2023).
ix. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
11. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
19. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky s příslušenstvím za podmínek smlouvy o úvěru vrátit.
20. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
21. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
22. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
23. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Jelikož jiný dokument žalobkyně nedoložila, má soud za to, že její právní předchůdkyně při posuzování příjmů a výdajů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení. Výdaje žalovaného ve výši 3 100 Kč měsíčně se – za situace, kdy je žalovaný uvedl, že žije v nájmu – jeví jako zjevně nerealistické. Žalovaného příjem 9 107 Kč měsíčně – i kdyby byl právní předchůdkyni žalobkyně doložen výplatními páskami – v době uzavření smlouvy nedosahoval ani v exekuci nezabavitelné částky pro osobu s jednou vyživovanou osobou (10 362 Kč), a jeho nízká výše tak nenasvědčuje schopnosti žalovaného splácet jakýkoli úvěr.„ Jiné příjmy domácnosti“ nebyly právní předchůdkyni žalobkyně doloženy ani podle dokumentu„ zákaznická karta“. Nad to lze doplnit, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve veřejných rejstřících.
24. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 22. 11. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
25. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 20 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 23 142 Kč, úrok ve výši 88 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 156 %, a zároveň je spotřebitel povinen při svém prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % procent denně z dlužné částky a náklady spojené s vymáháním pohledávky v paušalizované výši, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal.
26. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021 , kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.
27. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak nejsou důvodné. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný uhradil 11 730 Kč. Jeho dluh spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení tak činí 8 270 Kč.
28. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů ode dne obdržení dopisu, avšak datum doručení výzvy není soudu známo. Soud proto aplikoval § 573 o. z. a dopis tak považuje za doručený třetí pracovní den po jeho odeslání, tj. 18. 1. 2023 Lhůta k plnění uplynula dne 28. 1. 2023 a od 29. 1. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má podle žaloby předcházet 29. 1. 2023 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení. Žádné účelně vynaložené náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).