Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 82/2022-86

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 57 159 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 159 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 752,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 756,03 Kč, s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 159 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 752,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 756,03 Kč, s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 57 159 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o úvěru číslo (jistina ve výši 23 966,25 Kč, poplatky ve výši 6 948,75 Kč, příslušenství) a ze smlouvy o úvěru číslo (jistina ve výši 19 016,23 Kč, poplatky ve výši 7 227,77 Kč, příslušenství). Z žalované jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když původním smluvním partnerem žalované nebyla žalobkyně, nýbrž společnost právnická osoba Žalobkyně v této souvislosti předložila k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. Soud v rámci dokazování zjistil, že partie této smlouvy byly odstraněny (vyňaty). Je tedy zřejmé, že soudu byla předložena upravená , o níž má soud pochybnosti o její původnosti a obsahu a dále také o relevantnosti skutečností, které má listinný důkaz prokazovat. V této souvislosti soud výslovně upozorňuje, že je zakázáno předkládat soudu listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, jenž je pozměněný. Soud proto dospěl k závěru, že předložený listinný důkaz spočívající v neověřené kopii smlouvy o postoupení pohledávky je nezpůsobilý prokázat skutková tvrzení žalobkyně a k prokázání tvrzení je třeba kopie či originálu y, na které nebudou chybět části textu (čl. II odst. 6, čl. III odst. 3, čl. VII odst. 9). Vzhledem k omluvené neúčasti žalobkyně při jednání soud nemohl žalobkyni vyzvat, aby předložila originál y či kopii smlouvy, která nebude v takovém rozsahu pozměněná, a tak bude soud s to v rámci dokazování potvrdit (či vyvrátit) skutková tvrzení žalobkyně stran postoupení pohledávky. Toto stanovisko soud navíc směrem k žalobkyni již artikuloval v rozsudcích vydaných pod sp. zn. , , a , byť k jiné smlouvě a jinému původnímu věřiteli, a ve věci vedené pod sp. zn. v kontextu téhož původního věřitele. V relaci k těmto věcem je pak soudu známo také stanovisko žalobkyně, jež odkazuje na akceptaci pozměněné smlouvy o postoupení pohledávek v jiných soudních řízení jinými soudy. Soud ovšem má nadále za to, že soudu nemají být předkládány pozměněné y a pokud žalobkyně usiluje o utajení obsahu smlouvy o postoupení pohledávky, pak namísto nepřípustného upravování y spočívajícího v odstraňování partií smlouvy by bylo na místě u jednání soudu u doložit, anebo řádně doložit notifikaci, anebo předložit jiný důkaz, jehož obsah potvrdí žalobkynina tvrzení stran postoupení pohledávky, kdy právní řád žalobkyni v tomto směru z hlediska možného důkazu v zásadě nelimituje. Limitou je ovšem zákaz v řízení před soudem předkládat důkazní prostředek, o kterém účastník ví, že je pozměněný.

4. Předložená upravená verze smlouvy ovšem v čl. II odst. 3 váže účinky postoupení na zaplacení úplaty, resp. jinou dohodu účastníků. Žádná dohoda tvrzena a prokázána není, tvrzeno a prokázáno pak není ani zaplacení úplaty, tedy nelze dovodit, že by smlouva byla účinná.

5. Shora uvedené deficity by bylo možné překonat, byla-li by prokázána řádná notifikace žalované stran postoupení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně v této souvislosti sice předložila notifikační u z 29. 11. 2019 adresovanou žalované s uvedením firmy původní věřitelky, avšak součástí jednoho dokumentu je i písemnost samotné žalobkyně a žádný listinný důkaz pak neprokazuje, že by sama původní věřitelka žalované zasílala jakoukoliv písemnost, jediné odeslání z té doby je doloženo podacím lístkem z 13. 12. 2019, kdy je odesílatelem žalobkyně. Žalobkyně pak netvrdí a neprokazuje oprávnění žalovanou za původní věřitelku notifikovat.

6. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. ), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. ) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. , a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. ). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za, tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ). Žalobkyně tedy oprávnění notifikovat žalovanou za původního věřitele netvrdí, a tím ani neprokazuje. Mínila-li žalobkyně, že soud oprávnění dovodí ze smlouvy o postoupení, podotýká soud, že jednak by se jednalo o nepřípustný postup soudu deformující zásadu rovnosti zbraní a jednak ze smlouvy o postoupení nelze vycházet z důvodů, které soud vymezil již v bodě 3 odůvodnění.

7. O příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení , , v účinném znění (dále jen„ “), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. ), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. , ustanovení upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně sice relevantní skutečnosti tvrdí (břemeno důkazní), avšak tato hodnověrně neprokazuje (břemeno důkazní), když předložené důkazy mají dílem pochybnou a dílem nedostatečnou důkazní relevanci. Nejedná-li se o zákonem předpokládané situace, kdy soud dokazování neprovádí, nelze nároku vyhovět pouze na základě tvrzení žalobkyně.

8. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2019 Sb., , na žalobkyni.

9. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

10. S ohledem na tuto skutečnost, že pak soud nezabýval samotným uplatněným nárokem, byť soud pro úplnost soud podotýká, že z provedeného dokazování také vyplynulo, že při sjednávání smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, resp. toto bylo ryze formální (srov. karty zákazníka), a proto je smlouva o zápůjčce, jež byla k důkazu předložena, stižena absolutní neplatností (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18).

11. Soud provedl dokazování smlouvami o úvěru, výzvou k plnění, přehledy plateb, podacím lístkem, informací o zpracování osobních údajů, seznamem postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

12. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.