Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 277/2009

U S N E S E N Í

Z. V.,

V. V.,

o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. září 2008, č. j. -104, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. ledna 2008, č. j. -56, rozhodl, že „žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby z věcí spadajících do společného jmění manželů, připadl do jejího vlastnictví osobní automobil Škoda Fabia, SPZ JNJ 08-30, karoserie typu hatchback, výrobní číslo karoserie TMBPH16YXY3057147, barvy modrozelené tmavé a aby jí žalovaný na vyrovnání jejího podílu zaplatil částku 220.000,- Kč ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku, se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. září 2008, č. j. -104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a uplatňuje, jak tvrdí, dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z , který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ], jestliže jde o výklad procesních předpisů, který z napadeného rozsudku činí rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.Podstata dovolání je v námitce, že soud nepostupoval v souladu se základními zásadami občanskoprávního řízení, zejména se „stěžejní zásadou materiální pravdy“. Podle dovolatelky je věcí soudu, aby se při akceptaci uvedené zásady alespoň v minimální míře zabýval otázkou absolutní neplatnosti úkonů, které jsou předmětem řízení. Touto zásadou se neřídil ani soud prvního stupně, ani soud odvolací. Soudy, místo aby aplikovaly při posuzování platnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů obč. zák., nesprávně použily ustanovení s konstatováním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Proto má podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.V judikatuře (a ostatně ani v právní vědě) však nejsou pochyby o tom, že v současné době se zásada materiální pravdy jako „stěžejní“ zásada ve starším pojetí z doby před rokem 1990 neuplatňuje. Žalobci jsou v souladu se zásadou projednací povinni tvrdit rozhodné skutečnosti a nabídnout k nim důkazy. Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 4/2007, se uvádí: „V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat“. Soud by tedy mohl vyvodit z tvrzených vad dohody o vypořádání SJM důsledky jen v případě, že by tyto vady byly prokázány; procesní odpovědnost za to, že prokázány nebyly, nese žalobkyně. Není tu tedy nic, co by z napadeného rozsudku činilo takové rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu