Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 282/2023-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 13 115 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 465 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 465 Kč od 11.9.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 12 650 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 076,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 24.3.2023 do 10.9.2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 535 Kč od 11.9.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 7 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení,
dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 581,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 768,89 Kč od 24.3.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 2 768,89 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 465 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 465 Kč od 11.9.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 12 650 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 076,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 24.3.2023 do 10.9.2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 535 Kč od 11.9.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 7 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 581,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 768,89 Kč od 24.3.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 2 768,89 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28.7.2023, doplněnou podáním ze dne 15.9.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 115 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 19.10.2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 4 045 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka 16 355 Kč se skládá z jistiny 7 000 Kč a dlužného administrativního poplatku 455,05 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso 2 099,95 Kč.
Dále předchůdkyně žalobkyně dne 25.7.2019 uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 8 490 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka 3 560 Kč se skládá z jistiny 2 768,89 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 791,11 Kč.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 24.10.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19.10.2019 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
6. Z Karty zákazníka ze dne 18.10.2019 plyne, že žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání/bez vzdělání, bydlel v nájmu, žil s partnerkou. Od září 2018 pracoval na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, obec, jako operátor ve výrobě, s příjmem 14 656 Kč měsíčně čistého. Výdaje na bydlení činily 4 550 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč a splátky úvěrů 810 Kč měsíčně. Zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky, bankovními výpisy (příjmy, výdaje), pracovní smlouvou. Bydlení mělo být ověřeno nájemní/podnájemní smlouvou. Karta zákazníka je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 25.7.2019 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
8. Z Karty zákazníka ze dne 25.7.2019 plyne, že žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání/bez vzdělání, bydlel v nájmu, žil s partnerkou, neměl nezaopatřené děti ani osoby. Od září 2018 pracoval na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba obec s příjmem 12 823 Kč měsíčně čistého. Výdaje na bydlení činily 4 550 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč a splátky úvěrů 1 000 Kč měsíčně. Zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky, výplatními páskami, bankovními výpisy (příjmy, výdaje). Bydlení mělo být ověřeno nájemní/podnájemní smlouvou. Karta zákazníka je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023 ve spojení s Přílohou plyne, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 19.4.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávek oznámila žalovanému; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 19.4.2023, jak plyne z podacího lístku.
10. Z výzvy ze dne 10.7.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 10.7.2023, jak plyne z podacího lístku.
11. Skutkový závěr: Dne 19.10.2019 a dne 25.7.2019 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvy, na jejichž základě v hotovosti vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a 6 000 Kč. Před uzavřením předmětných smluv předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěry splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 4 045 Kč + 8 490 Kč. Pohledávky za žalovaným byly smluvně převedeny na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 10.7.2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 19.10.2019 a dne 25.7.2019 podepsány úvěrové smlouvy, v nichž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou výše týdenních splátek. Smlouvy jsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného.
21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
22. V té souvislosti má soud u obou smluv za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila z informacích získaných od žalovaného k jeho poměrům, že měl být svobodný, měl mít základní vzdělání/bez vzdělání, žít v nájmu s partnerkou, neměl nezaopatřené děti, měl být zaměstnán u společnosti právnická osoba, obec, se mzdou 14 656/ 12 823 Kč měsíčně čistého. Výdaje na bydlení měly představovat 4 550 Kč, splátky jiných závazků 810 Kč 1 000 Kč.
23. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě žalobkyně nedoložila, že by deklarovaný měsíční příjem žalovaného, jeho zaměstnavatele a délku pracovní poměru před uzavřením úvěrové smlouvy také ověřila. V Kartě zákazníka je sice uvedeno, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno telefonicky, výplatními páskami, pracovní smlouvou, avšak tyto listin y nebyly žalobkyní předloženy. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby (nájem) a výše uvedené náklady žalovaného na bydlení. I v tomto případě žalobkyně nedoložila v Kartě zákazníka uvedenou nájemní smlouvou. Žalobkyně rovněž nedoložila ověřování výše splátek jiných závazků žalovaného. Z Karet zákazníka je rovněž patrné, že tyto se žalovaným sepisovala zaměstnankyně předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na ní, aby jednak poměry žalovaného řádně zjistila a zároveň i ověřila. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby nejen zjistil příjmy a výdaje žalovaného, ale zároveň všechny jeho poměry také náležitě ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětných smluv o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
25. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné.
26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a 6 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvy o úvěru ze dne 19.10.2019 a ze dne 25.7.2019, z nichž má soud za prokázané, že žalovaný v hotovosti převzal od předchůdkyně žalobkyně výše uvedené peněžní prostředky. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil částku 4 045 Kč (u úvěru 7 000 Kč) a částku 8 490 Kč (u úvěru 6 000 Kč). Na celkově poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč vrátil žalovaný celkem částku 12 535 Kč.
27. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 465 Kč (rozdíl mezi poskytnutými prostředky a těmi vrácenými; výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 12 650 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru a pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 10.7.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 9.9.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.9.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.9.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 465 Kč od 11.9.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 465 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 12 650 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému by tak náleželo právo na poměrnou náhradu všech jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
32. Pro úplnost soud uvádí, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to s ohledem na výše uvedený názor soudu o absenci řádného posuzování úvěruschopnosti žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.