Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 132/2023-48
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o 11 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 360 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 6 400 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 760 Kč od 24. 3. 2023 do 4. 5 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 400 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 2 914,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 1 190 Kč a s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 360 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 6 400 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 760 Kč od 24. 3. 2023 do 4. 5 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 400 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 2 914,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 1 190 Kč a s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 11 760 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 2 914,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vyčísleným na 1 190 Kč, úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 7. 2021.
3. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy o úvěru. Žalovaný od uzavření smlouvy úvěru uhradil celkem 2 640 Kč.
4. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 190 Kč je zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 2. 7. 2021 do 23. 3. 2023.
5. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 914,80 Kč je úrokem ve výši 20,82 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 2. 7. 2021 do 23. 3. 2023.
6. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před a uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i smlouva o úvěru, v čl. 7. V čl. 7 smlouvy o úvěru žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni.
8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
9. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 6. 5. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč (viz smlouva o úvěru).
ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 1 600 Kč, úrok ve výši 1 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 % ročně. Celková dlužná částka činila 14 400 Kč. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 240 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 206,15 %.
iii. Podle odstavce 5. 1. písm. b) smlouvy o úvěru pro případ, že zákazník neuhradí řádné a včas splátku celkové dlužné částky má příjmení jméno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení.
iv. V zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 5. 2020 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu s čistým příjmem 10 261 Kč, příjem manželky 0 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 7 500 Kč (z toho osobní výdaje 3 500 Kč a výdaje na bydlení 4 000 Kč – před číslem 4 bylo přeškrtáno číslo 1), je ženatý, má tři nezaopatřené děti a žije v nájmu. Uvedená tvrzení podle tohoto dokumentu žalovaný doložil výměrou důchodu, složenkami a nájemní smlouvou.
v. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 2 640 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).
vi. Dne 23. 3. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek).
vii. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
Zároveň ho vyzvala k uhrazení 14 960 Kč, a to do deseti dnů od data po obdržení dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 19. 4. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, podací lístek – dopisonline ze dne 19. 4. 2023).
viii. Výzvou ze dne 10. 7. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 16 575 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 10. 7. 2023 a poštovní podací arch ze dne 10. 7. 2023).
ix. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
18. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky s příslušenstvím za podmínek smlouvy o úvěru vrátit.
19. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
20. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
21. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
22. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Jelikož jiný dokument žalobkyně nedoložila, má soud za to, že její právní předchůdkyně při posuzování příjmů a výdajů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení. Výdaje žalovaného ve výši 7 500 Kč měsíčně se – za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má čtyři vyživované osoby – jeví jako zjevně nerealistické. Žalovaného příjem 10 261 Kč měsíčně – i kdyby byl právní předchůdkyni žalobkyně doložen – nedosahoval v době uzavření smlouvy ani v exekuci nezabavitelné částky pro osobu se čtyřmi vyživovanými osobami (13 816 Kč), a jeho nízká výše tak nenasvědčuje schopnosti žalovaného splácet jakýkoli úvěr. Jiné příjmy domácnosti pak nebyly právní předchůdkyni žalobkyně tvrzeny ani podle dokumentu„ zákaznická karta“. Nad to lze doplnit, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve veřejných rejstřících.
23. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 27. 11. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
24. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak nejsou důvodné. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 8 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný uhradil 2 640 Kč. Jeho dluh spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení tak činí 5 360 Kč.
25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, které bylo žalovanému odesláno dne 19. 4. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů ode dne obdržení dopisu, avšak datum doručení výzvy není soudu známo. Soud proto aplikoval § 573 o. z. a dopis tak považuje za doručený třetí pracovní den po jeho odeslání, tj. 24. 4. 2023 Lhůta k plnění uplynula dne 4. 5. 2023 a od 5. 5. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má podle žaloby předcházet 29. 1. 2023 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a příslušela by mu tak náhrada nákladů řízení. Žádné účelně vynaložené náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).