Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 167/2023-28

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba

sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova [[]] [[]] [[]]

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím – půjčka

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaného úroku ve výši 4.400 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaného úroku ve výši 4.400 Kč, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 29. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se s půjčkou ve výši 25.000 Kč zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč, celkem tedy částku 42.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek. Půjčka byla splatná do 3. 9. 2008. Žalovaný splátkovému kalendáři nedostál a závazek do 3. 9. 2008 nesplnil. Žalovaný z titulu této smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně jen částku 13.000 Kč s tím, že tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaný je tak od 4. 9. 2008 v prodlení s úhradou částky 29.400 Kč sestávající se s z dosud neuhrazené jistiny ve výši 25.000 Kč a z části dosud neuhrazeného soudního poplatku ve výši 4.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2015 postoupena na právnická osoba anonymizováno a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaný přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

2. Soud ve věci nařídil na den 6. 11. 2023 jednání. Žalobkyně se z něj dne 25. 10. 2023 omluvila a souhlasila s projednáním věci a rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.

3. Žalovaný u jednání soudu navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že mu v roce 2007 byly odcizeny doklady a že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a vidí ji poprvé v životě. Částku 25.000 Kč si od právnická osoba nepůjčil. Žalovaný současně namítl promlčení dluhu.

4. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a zákazníkem označeným jako celé jméno žalovaného. Předmětem smlouvy o půjčce byla půjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se měl zákazník zavázat vrátit jejímu poskytovali spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 800 Kč se splatností 1. splátky 7. dne od data uzavření smlouvy. Půjčka ve výši 25.000 Kč měla být poskytnuta oproti podpisu téhož dne v hotovosti. Smlouva je podepsána oběma stranami a její součástí byly i její smluvní podmínky (viz smlouva o půjčce vč. smluvních podmínek). Pohledávka z titulu této smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 25. 6. 2015 zaslaným mu dne 31. 7. 2015 doporučeně na adresu adresa adresu obec a číslo (viz dopis vč. podacího archu). Žalovaný žalobkyni neuhradil částku 29.400 Kč, proto byl k její úhradě vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2023 zaslané mu dne 17. 1. 2023 doporučeně na adresu obec a číslo (viz výzva vč. podacího archu).

6. Projednávanou věc je i v současné době nutno posuzovat dle z. č. , , ve znění účinném do 31. 12. 2007, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o plnění ze smlouvy uzavřené dne 29. 8. 2007, tedy za účinnosti tohoto zákona.

7. Dle § 657 tohoto zákona smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Dle § 100 odst. 1 tohoto zákona se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

9. Dle § 101 tohoto zákona platí, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

10. Dle § 103 tohoto zákona platí, že bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

11. Dle § 107 odst. 1 tohoto zákona právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

12. Dle § 111 tohoto zákona změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

13. Soud se s ohledem na procesní obranu žalovaného spočívající v tom, že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a dluh je již promlčen, zabýval těmito otázkami.

14. Žalobkyně má obecně v civilním soudním řízení povinnost tvrdit a svá tvrzení prokázat tak, aby soud mohl uzavřít, že žaloba je důvodná. Žalobkyni tak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

15. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2017, sp. zn. ).

16. Žalobkyně se žalované částky domáhala na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007, tedy na základě soukromé y.

17. K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé y se vyjádřil Nejvyšší soud mj. již v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , kde uvedl, že pro posouzení soukromé y jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v ě zachyceném, případně učinil prohlášení v ě obsažené. Nejvyšší soud dále např. v rozsudku ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. , zaujal názor, že v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé y, pak platí, že účastníka, který tuto u předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé y. Ve svém dalším rozsudku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , pak Nejvyšší soud vyslovil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost y, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v ě uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. ). Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé y, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této y vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v ě vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti y nese ten, kdo pravdivost y popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. 6. 2006 sp. zn. a rozsudek ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. , usnesení ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ). S ohledem na právě uvedené lze tedy jednoznačně uzavřít, že žalobkyni tížilo stran prokázání uzavření předmětné smlouvy s žalovaným břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

18. Soud se tak mj. zabýval otázkou, zda žalobkyně v řízení unesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že s žalovaným předmětnou smlouvu o půjčce uzavřela či nikoliv a dospěl k závěru, že žalobkyně toto důkazní břemeno neunáší.

19. Pokud účastník v civilním soudním řízení neunáší břemeno tvrzení či břemeno důkazní, je soud povinen o této skutečnosti účastníka ve smyslu a odst. 3 poučit.

20. Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení , jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. V projednávané věci se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání tak zbavila žalobkyně soud možnosti poskytnout jí potřebné poučení ke splnění její povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. ), nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. ). Soud tak v souladu s ustanovením vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení věta první ). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně stran uzavření předmětné smlouvy o půjčce s žalovaným, neunesla své břemeno důkazní, které ji v tomto směru jednoznačně tížilo, což vedlo k zamítnutí žaloby.

21. Nadto, i kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena, by byla žalobkyně v řízení stejně procesně neúspěšná, a to s ohledem na námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou.

22. Žalobkyně se žalované částky domáhala na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 29. 8. 2007. Zákazník se v ní měl zavázat uhradit půjčku spolu se souhrnným poplatkem prostřednictvím splátek se splatností poslední splátky (dle žalobkyně) ke dni 3. 9. 2008. Byť promlčecí doba v případě plnění ve splátkách počíná běžet od splatnosti jednotlivých splátek, soud vyšel z data splatnosti celé částky, tj. z data 3. 9. 2008. Promlčecí doba činí tři roky a počíná běžet od okamžiku, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, zde tedy od 4. 9. 2008. Žaloba v této věci byla podána k soudu až dne 9. 2. 2023, tedy zcela jednoznačně dávno po uplynutí promlčecí doby. Změna osoby věřitele pak na běh promlčecí doby nemá žádný vliv. Soud proto uzavřel, že žalobkyni nelze z důvodu promlčení žalobou uplatněné právo přiznat, což jej vedlo ke stejnému závěru jako v případě neunesení břemene důkazního, tedy k zamítnutí žaloby.

23. Výrok o nákladech řízení pak vychází z V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu i jeho vyjádření žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému žádné náklady řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.