Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 267/2023-50
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené Mgr. jméno příjmení, anonymizováno advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o 53 373, 72 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 483 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 483 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 21 890,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 310,93 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 295,72 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 768,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 373,72 Kč od 18. 7. 2023 do 30. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 890,72 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 483 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 483 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 21 890,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 310,93 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 295,72 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 768,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 373,72 Kč od 18. 7. 2023 do 30. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 890,72 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 17.7.2023, doplněnou podáním ze dne 22.8.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 53 373,72 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25.4.2022 uzavřena Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku a před jejím uzavřením žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 40 517 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a poplatků ve výši 234 Kč a poplatků za pojištění ve výši 1 444 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 10.10.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy číslo ze dne 25.4.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 72 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29,62 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce podpis klienta kódem: číslo.
6. Z Úvěrových podmínek žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěru.
7. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 17.7.2023 plyne, že žalobkyně potvrdila, že provedla před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 25.4.2022 ověření bonity klienta (žalovaného), který měl být svobodný, bydlet v podnájmu, jedno dítě, měl být v zaměstnaneckém poměru s příjmem 30 000 Kč a jeho měsíční výdaje měly činit 24 000 Kč. Nahlédnutí do registru SOLUS, NRKI, CEE – OK, MVČR – ověřeno, ISIR – klient nenalezen v externím registru.
8. Z Výzvy ze dne 13.4.2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 57 079,08 Kč; tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 14.4.2023, jak plyne z poštovního podacího archu.
9. Z Výpisu čerpání, splácení a úhrad ze dne 25.4.2022 plyne, že dne 27.4.2022 byla čerpána částka 72 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 40 517 Kč.
10. Z Předžalobní výzvy ze dne 4.5.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 5.5.2023, jak plyne z poštovního podacího archu.
11. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy číslo plyne, že dne 27.4.2022 byla na účet bankovní účet vyplacena částka 72 000 Kč.
12. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Dne 9.3.2022 byla na účet připsána dobírka od společnosti právnická osoba ve výši 31 671 Kč. Dne 11.3.2022 byla z účtu odepsána částka 1 730 Kč jako splátka právnická osoba anonymizována dvě slova Dne 30.3.2022 byla připsána částka 26 533 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova jako doplatek úvěru.
13. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl 5 odmítnutých kontraktů, 1 existující kontrakt a 1 žádost o kontrakt.
14. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že byl svobodný.
15. Z výplatní pásky žalovaného za leden 2022 plyne, že zaměstnavatel právnická osoba, vyplatil žalovanému mzdu 32 784 Kč čistého. Z výplatní pásky žalovaného za únor 2022 plyne, že zaměstnavatel právnická osoba, vyplatil žalovanému mzdu 32 709 Kč čistého. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2022 plyne, že zaměstnavatel právnická osoba, vyplatil žalovanému mzdu 29 226 Kč čistého.
16. Ze sdělení anonymizováno právnická osoba ze dne 1.9.2023 plyne, že telefonní číslo bylo ke dni 25.4.2022 evidováno na žalovaného.
17. Ze sdělení právnická osoba ze dne 5.9.2023 plyne, že v dubnu 2022 byla na účet č. bankovní účet připsána částka 72 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že dne 27.4.2022 byla na účet připsána částka 72 000 Kč od žalobkyně s variabilní symbol.
18. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 25.4.2022 od žalobkyně na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 40 517 Kč. Výzvou ze dne 4.5.2023, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.
19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
22. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
23. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
26. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
27. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: číslo. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Úvěrové podmínky, listiny mající vztah k pojištění). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
28. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
29. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, poplatky, poplatky za pojištění…) tak nelze považovat za důvodné.
30. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.
31. Soud má za prokázané, že žalovaný pracoval u společnosti právnická osoba, s příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně čistého, což bylo podloženo výplatními páskami žalovaného za období ledna až března 2022 a výpisem z účtu žalovaného. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl svobodný.
32. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalovaného a jeho mzdu žalovaného za 3 měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy, ale neověřila délku trvání pracovního poměru (doba určitá, neurčitá,…). Zároveň měla žalobkyně vycházet z měsíčních výdajů domácnosti žalovaného ve výši 24 000 Kč, aniž by řádně zjistila, co tato celková částka v sobě zahrnuje. Žalobkyně tak řádně nezjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného, např. náklady na bydlení včetně energií, atd. Zároveň žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by výdaje žalovaného také řádně ověřovala, včetně způsobu uspokojování jeho bytové potřeby (podnájem). Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.
33. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (zejména jeho výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
34. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila právnická osoba ze dne 5.9.2023 ve spojení s Výpisem z účtu č. bankovní účet, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 27.4.2022 z účtu žalobkyně na jeho účet č. bankovní účet vyplaceny peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku 40 517 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 31 483 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 21 890,73 Kč a úroků pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
35. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 4.5.2023, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 29.9.2023. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.9.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 1.10.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 31 483 Kč od 1.10.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
36. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 31 483 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 21 890,72 Kč s příslušenstvím uvedeným ve II. výroku rozsudku. Je zřejmé, že žalovaný byl ve věci úspěšnější a má právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.