Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 97/2022-56

Potvrdené rozhodnutím 48 C 97/2022-86
„Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [[jméno]] [[příjmení]] a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobkyně; [[anonymizováno]] [[právnická osoba]], [[IČO]], se sídlem [[adresa žalobkyně]], zastoupené advokátem Mgr. [[jméno]] [[příjmení]], se sídlem [[adresa]] proti; žalovanému; [[celé jméno žalovaného]], narozenému dne [[datum]], bytem [[adresa žalovaného]], o 22 958,68 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 48 C 97/2022-56 ze dne 16. 9. 2022, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje; jinak zůstává nedotčen. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 22 958,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky 13 458,68 Kč,

úroku z prodlení ve výši 532,70 Kč a

úroku z úvěru ve výši 88% ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku 9 500 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 73,40 Kč a

s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 458,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 532,70 Kč a úroku z úvěru ve výši 88% ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 73,40 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 9 500Kč, poplatky 8 458,68 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 5 000 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 606,10 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru číslo s produktovým názvem anonymizována čtyři slova číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil v 52 týdenních splátkách po 364 Kč v celkové výši 18 917 Kč Smluvní úrok činil 88% ročně. Úvěruschopnost byla posuzována.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem právnická osoba, postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Dopis ze dne datum obsahuje výzvu k okamžité úhradě dlužné částky žalovanému.

6. Dopis ze dne datum obsahuje oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni společností právnická osoba

7. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla uzavřena mezi žalovaným a právnická osoba, dne datum, žalovanému jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 18 917 Kč v 52 týdenních splátkách. Součástí smlouvy je Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný potvrdil poskytnutí částky 10 000 Kč.

8. Výpočty smluvních úroků a úroků z prodlení prokazují, jak žalobkyně vypočetla kapitalizované úroky z úvěru a úroky z prodlení.

9. Dopis ze dne datum je předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky.

10. Poštovní podací archy ze dne datum, datum a datum prokazují odeslání dopisů žalovanému.

11. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazuje, že byla postoupena pohledávka za žalovaným.

12. Seznam exekucí ze dne datum obsahuje exekuce žalovaného od roku 2016. Před uzavřením úvěrové smlouvy nebyla žádná exekuce zapsána do evidence.

13. Výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku prokazuje, že žalovaný byl podnikatelem od roku 2004.

14. Zákaznická karta prokazuje, že žalovaný uvedl, že má trvalé bydliště v obec, adresu dle výběru uvedl ve obec, dále uvedl, že pracuje jako anonymizováno u podnikatele s místem podnikání v obec na plný úvazek jako zaměstnanec, má čistý příjem 25 800 Kč, odhadované výdaje má 9 000 Kč, měl doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky, ty však nebyly soudu předloženy. Dále žalovaný uvedl, že je anonymizováno, žije s role v řízení, nemá vyživovací povinnost. Úvěr byl čerpán na akontaci. Žalovaný neměl bankovní účet. Žalovaný ničeho nesplácel.

15. Z vnitřní evidence soudu bylo zjištěno, že exekuce sp. zn. spisová značka byla vůči žalovanému zahájena dne datum, k dotazu sdělil soudní exekutor, že nebylo dosud ničeho uhrazeno.

16. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem jméno příjmení, která měla ověřovat žalovaným tvrzený příjem oproti dokladům při uzavírání úvěrové smlouvy, neboť soud její výslech s ohledem na další zjištění považuje za nadbytečný, neboť je zjevné, že nebyly řádně zjištěny výdaje žalovaného a jejich složení, nadto s ohledem na 2,5 letý odstup lze sotva očekávat více než obecné vyjádření svědkyně, která by se mohla maximálně vyjádřit k ověření příjmů žalovaného.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu týkající se úvěru, který odpovídá žalobním tvrzením v části poskytnutí úvěru. Co se týče posuzování úvěruschopnosti, tak nebyly doloženy příjmy žalovaného, pouze bylo potvrzeno, že byly ověřeny, ale zejména nebyly tvrzeny, natož aby byly zjištěny, výdaje žalovaného a jejich složení. Sporné je i to, zda žalobkyně mohla vědět, že žalovaný je v exekuci kvůli exekucím z roku 2016 a následně i exekuci z roku 2019, když dle jí předloženého výpisu z CCB vyplývá, že tyto exekuce měly být zapsány až v roce 2022 a v listopadu 2021. Žalovaný uhradil 500 Kč jednorázově. Žalovaný uhradil pouze 500 Kč jednou splátkou a nic dalšího již neuhradil. Žalovaný byl výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum vyzván k okamžité úhradě dlužné částky.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

27. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

28. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

29. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

30. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena před poskytnutím úvěru, když bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného minimálně ve výši výdajů, kdy není proveden rozpad celkové tvrzené částky výdajů na její jednotlivé složky, aby mohla být jejich výše alespoň posouzena s ohledem na obvyklou výši výdajů. Není tedy zřejmé, zda žalovaný přispívá na bydlení u role v řízení a v jaké výši, není zřejmé, zda žalovaný dojíždí do zaměstnání do obec a s jakým nákladem, nebo zda v průběhu týdne bydlí v obec a s jakým nákladem, případně jaké má místo výkonu práce a zda mu s tím vznikají nějaké další výdaje a v jaké výši, stejně tak není zřejmé, zda má žalovaný nějaké náklady spojené s trvalým bydlištěm v obec, aby bylo možno posoudit výši dalších výdajů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se ani dostatečně nezaobírala tím, že žalovaný uvedl, že úvěr ve výši 10 000 Kč potřebuje pro uhrazení akontace, tedy se nezaobírala tím, že žalovaný má zjevně v plánu se dále zadlužovat, aniž by měl vlastní prostředky byť jenom na akontaci. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného nadto zpětně prokazuje i to, že žalovaný uhradil jednorázově pouze částku 500 Kč. Navržený výslech svědkyně, která měla uzavírat úvěrovou smlouvu za předchůdkyni žalobkyně, by shora uvedená pochybení nemohl vyvrátit či vysvětlit, neboť při sjednávání úvěrové smlouvy nebyla podrobně řešena výdajová stránka hospodaření žalovaného.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 10 000 Kč, ale samotnou žalobkyní bylo také tvrzeno, že bylo uhrazeno 500 Kč, soud proto uložil žalovanému uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 9 500 Kč. Co se týče počátku prodlení, tak soud vyšel z výzvy k okamžité úhradě odeslané dne datum, která tak byla dle § 573 o.z. doručena žalovanému dne datum, následně tak žalovaný měl uhradit dlužnou částku dne datum a dne datum se dostal tudíž do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od datum v požadované výši z částky 9 500 Kč, soud proto poměrně krátil kapitalizované úroky z prodlení. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, neboť nároky plynuly z neplatné úvěrové smlouvy.

33. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jako převážně úspěšnému, pro pasivitu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,