Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 181/2023-74
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 84 515,89 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 167,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 255,86 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 911,36 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 83 348,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 360,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 109,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 898,42 Kč od 24. 11. 2022 do 30. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 642,56 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky 23 811,42 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 278,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 252,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně částky 57 617,47 Kč od 24. 11. 2022 do 30. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 706,11 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 51 587,47 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 167,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 255,86 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 911,36 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 83 348,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 360,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 109,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 898,42 Kč od 24. 11. 2022 do 30. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 642,56 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky 23 811,42 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 278,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 252,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně částky 57 617,47 Kč od 24. 11. 2022 do 30. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 706,11 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 51 587,47 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.5.2023, doplněnou podáním ze dne 11.8 a ze dne 14.9.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 84 515,89 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 11.3.2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 49 744,14 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Žalobkyně požaduje úhradu částky 26 898,42 Kč (jistina 23 811,42 Kč, poplatky a smluvní pokuta 3 087 Kč), úroky a úroky z prodlení.
Dále předchůdkyně žalobkyně dne 28.1.2019 uzavřela žalovaným Smlouvu o úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 149 088,64 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Žalobkyně požaduje úhradu částky 57 617,47 Kč (jistina 51 587,47 Kč, poplatky a smluvní pokuta 6 030 Kč), úroky a úroky z prodlení.
Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 1.8.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 8.9.2023). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 11.3.2019 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 14,10 % ročně. Smlouva je v závěru opatřena v kolonce podpisu klienta údajem o podepsání mobilním klíčem.
6. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 28.1.2019 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 13,40 % ročně. Smlouva je v závěru opatřena podpisem žalovaného.
7. Ze Všeobecných produktových podmínek účinných od 1.10.2017 plyne úprava obecných ujednání pro poskytované produkty a služby.
8. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně platných od 1.11.1999 plyne úprava produktových podmínek kontokorentního úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně platných od 1.11.1999 plyne úprava podmínek pro poskytování bankovních služeb a bankovních obchodů.
9. Ze Sazebníku poplatků platného od 1.9.2013 plyne úprava cen produktů a služeb pro fyzické osoby nepodnikatele.
10. Z Oznámení ze dne 10.4.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru č. bankovní účet ke dni 8.4.2022 a vyzvala jej k úhradě částky 29 142,57 Kč.
11. Z Oznámení ze dne 2.4.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru č. bankovní účet ke dni 31.3.2022 a vyzvala jej k úhradě částky 65 285,26 Kč.
12. Z Výpisu z úvěrového účtu ze dne 21.11.2022 č. 2022 plyne, že na úvěrovém účtu č. bankovní účet byl k tomuto dni dluh na jistině 23 811,42 Kč.
13. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze strany předchůdkyně žalobkyně ze dne 8.6.2023 plyne, že u úvěru číslo předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých v Žádosti o příjmení příjmení ze dne 11.3.2019. Byla provedena kontrola veškerých dostupných informací v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd.). Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nař. vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Příjem žalovaného činil 16 154 Kč měsíčně. Příjem byl ověřen z běžného účtu. Žalovaný pracoval na dobu neurčitou. Počet zdrojů příjmů: 1. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 25 000 Kč. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a na nákladech na bydlení se podílel v rozsahu 64,62 %. Splácel interní závazky ve výši 6 404,12 Kč, externí částkou 600 Kč.
14. Z Přílohy o závazcích plyne, že žalovaný splácel závazky měsíční splátkou celkem 6 404,12 Kč (127,71 + 1 193,37 + 5 083,04 Kč).
15. Z Vysvětlení některých pojmů pro anonymizováno půjčku plyne osvětlení pojmů. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, úprava nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.
16. Z Platební historie ke smlouvě číslo plyne, že dne 11.3.2019 byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč.
17. Z Upomínky ze dne 9.3.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 7 022,39 Kč (úvěr č. bankovní účet). Z Upomínky ze dne 29.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 4 658,93 Kč (úvěr č. bankovní účet). Z Upomínky ze dne 26.12.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 2 319,31 Kč (úvěr č. bankovní účet). Z Upomínky ze dne 21.11.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 2 245,48 Kč (úvěr č. bankovní účet).
18. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze strany předchůdkyně žalobkyně ze dne 8.6.2023 plyne, že u úvěru číslo předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých v Žádosti o příjmení příjmení ze dne 28.1.2019. Byla provedena kontrola veškerých dostupných informací v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd.). Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nař. vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Příjem žalovaného činil 19 000 Kč měsíčně čistého. Příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Žalovaný pracoval na dobu neurčitou. Počet zdrojů příjmů: 1. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 19 000 Kč. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a na nákladech na bydlení se podílel v rozsahu 100 %. Splácel interní závazky ve výši 1 385,40 Kč, externí závazky splátkou ve výši 0 Kč.
19. Z Přílohy o závazcích plyne, že žalovaný splácel závazky měsíční splátkou celkem 1 385,40 Kč (192,03 + 1 193,37 Kč).
20. Z Vysvětlení některých pojmů pro Expres půjčku plyne osvětlení pojmů. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, úprava nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.
21. Z Platební historie ke smlouvě číslo plyne, že dne 28.1.2019 byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč.
22. Z Upomínky ze dne 19.3.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 21 298,81 Kč (úvěr č. bankovní účet). Z Upomínky ze dne 2.12.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 3 742,63 Kč (úvěr č. bankovní účet).
23. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2022 ze dne 21.11.2022 plyne, že k tomuto dni činil dluh na jistině 51 587,47 Kč.
24. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2022 ve spojení s Přílohou plyne, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 25.11.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávek oznámila žalovanému; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 12.12.2022, jak plyne z podacího lístku.
25. Z výzvy ze dne 4.4.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 5.4.2023, jak plyne z podacího lístku.
26. Skutkový závěr: Dne 11.3.2019 předchůdkyně žalobkyně pochytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a dne 28.1.2019 ve výši 150 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 49 744,14 Kč a 149 088,64 Kč, zbytek ve výši 255,86 Kč + 911,36 Kč dosud nevrátil. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni písemnou smlouvou ze dne 16.11.2022. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
28. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
31. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
33. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
34. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
35. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 11.3.2019 a dne 28.1.2019 podepsány úvěrové smlouvy, v nichž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku. Smlouvy jsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného.
36. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
37. V té souvislosti žalobkyně v žalobě tvrdila, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěry splácet, měla její předchůdkyně vycházet ze Žádostí žalovaného o úvěry. Přičemž žalovaný měl dosahovat před uzavřením obou smluv výše uvedených výdělků, měl být svobodný, bydlet u rodičů a podílet se na nákladech na bydlení a zároveň měl další výše specifikované závazky.
38. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí, popř. potvrzení od rodičů (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd.
V daném případě však žalobkyně nedoložila ani jednu ze Žádosti žalovaného o úvěr, v nichž měl deklarovat své příjmy a výdaje a zároveň nepředložila žádný důkaz na podporu svých tvrzení o dosahovaných příjmech žalovaného a jeho výdajích před uzavřením obou smluv. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR,NRKI, BRKI, databáze MV ČR), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smluv ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby nejen zjistil příjmy a výdaje žalovaného, ale zároveň všechny jeho poměry také náležitě ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
39. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně v obou případech poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětných smluv o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
40. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné.
41. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a 150 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Platební historie, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty dne 11.3.2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a dne 28.1.2019 ve výši 150 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil částku 49 744,14 Kč (u úvěru na 50 000 Kč) a částku 149 088,64 Kč (u úvěru na 150 000 Kč).
42. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ číslo ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 1 167,22 Kč, tj. 255,86 Kč + 911,36 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 83 348,67 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru a pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
43. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 4.4.2023, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 29.8.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.8.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 31.8.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 167,22 Kč od 31.8.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
44. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
45. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 167,22 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 83 348,67 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému by tak náleželo právo na poměrnou náhradu všech jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
46. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.