Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 183/2023-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ;

právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa,

zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: ;

celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 36 535,68 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 568 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 568 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 13 967,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 562,49 Kč od 18.8.2022 do 7.6.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 994,49 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 873,74 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 568 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 568 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 13 967,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 562,49 Kč od 18.8.2022 do 7.6.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 994,49 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 873,74 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.4.2023, doplněnou podáním ze dne 6.6.2023 a ze dne 5.8.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 36 535,68 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 18.1.2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na jeho účet. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný uhradil 2 splátky (3 941 Kč + 3 491 Kč), zbytek úvěru řádně nevrátil a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty ve výši 6 973,19 Kč a příslušenství.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 24.7.2023). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne 18.1.2022 plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na účet č. bankovní účet, za sjednaný úrok 111,33 % ročně. Žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 30měsíčních splátkách po 2 992 Kč Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného a podpisem jednatele žalobkyně.

6. Ze Smluvních podmínek ze dne 18.1.2022 plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. ¨

7. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18.1.2022 plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, úprava nákladů spotřebitelského úvěru, a dalších důležitých právních aspektů. Tato je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

8. Ze splátkového kalendáře ze dne 18.1.2022 plyne, že žalovaný měl vrátit úvěr ve 30 splátkách po 2 992 Kč měsíčně, první splátka měla být splatná dne 18.2.2022 a poslední dne 18.7.2024.

9. Z Úvěrové zprávy NRKI – BRKI ze dne 17.1.2022 plyne, že žalovaný měl k tomuto dni celkem 15 kontraktů, z toho 1 Kartovou žádost, 4 existující kontrakty, 3 odmítnuté kontrakty, 4 odvolané kontrakty a 3 ukončené kontrakty. Celkové měsíční splátky existujících kontraktů činily 37 914 Kč, celková zbývající částka kontraktů činila 502 143 Kč.

10. Z Lustrace v Centrální evidenci exekucí ze dne 11.1.2022 plyne, že žalovaný k tomuto dni neměl žádnou exekuci.

11. Z Výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 13.11 do 10.12.2021 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Dne 15.11.2021 byla z účtu odepsána částka 1 062 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba Dne 16.11.2021 byla z účtu odepsána částka 1 537 Kč pro životní pojištění. Dne 19.11.2021 byla z účtu odepsána částka 1 462 Kč ve prospěch právnická osoba anonymizováno s poznámkou půjčka. Dne 3.12.2021 byla na účet připsána mzda od společnosti právnická osoba ve výši 29 095 Kč. Dne 6.12.2021 byla odepsána částka 18 700 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba a dne 7.12.2021 byla připsána částka ve výši 25 000 Kč.

12. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2021 plyne, že příjem žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba činil za listopad 2021 částku 29 095 Kč čistého.

13. Z Úvěrové zprávy ze dne 17.1.2022 plyne, že k rodnému číslu číslo není veden žádný záznam.

14. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 17.1.2022 plyne, že nebyl nalezen žádný záznam k žádosti číslo.

15. Z Potvrzení ze dne 20.1.2022 plyne, že právnická osoba potvrdila, že žalobkyně odeslala dne 20.1.2022 na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s poznámkou spotřebitelský úvěr právnická osoba

16. Z upomínky č. I plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 942 Kč. Z upomínky č. II plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 442 Kč. Z upomínky č. III plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 884 Kč.

17. Z dopisu ze dne 18.8.2022 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 44 136,51 Kč.

18. Z Přehledu splátek plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 3 491 Kč a 3 941 Kč.

19. Z výzvy ze dne 8.2.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 8.2.2023, jak plyne z poštovního podacího archu.

20. Skutkový závěr: Dne 18.1.2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo. Dne 20.1.2022 poskytla žalobkyně žalovanému na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 7 432 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 8.2.2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle , (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

28. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18.1.2022 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou výše 30měsíčních splátek po 2 992 Kč. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

29. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

30. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že v prosinci 2021 zaplatil nájemné ve výši 6 000 Kč a za měsíc listopad 2021 obdržel od zaměstnavatele právnická osoba mzdu ve výši 29 095 Kč, která mu byla vyplacena v prosinci 2021 z Úvěrové zprávy pak má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy, a to dne 17.1.2022 zjistila, že žalovaný měl 4 existující závazky o celkové výši 502 143 Kč, které splácel po 37 914 Kč měsíčně. Žalovaný neměl žádnou exekuci.

31. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemné, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný byl v měsíci listopadu 2021 zaměstnán u společnosti právnická osoba, která mu vyplatila za tento měsíc mzdu ve výši 29 095 Kč čistého, avšak toto zjištění a ověření je dle názoru soudu zcela nedostačující, neboť žalobkyně nezjistila a neověřila od kdy žalovaný pracoval, sjednanou dobu trvání pracovního poměru (doba určitá, neurčitá,…), nezjistila a neověřila výši jeho mzdy i za další měsíce předcházející době rozhodné, aby tak získala odpovídající přehled o jeho dosahovaném výdělku, a aby si ověřila, zda i bezprostředně před uzavřením smlouvy u tohoto zaměstnavatele žalovaný pracoval. V době uzavření úvěrové smlouvy již byl splatný výplatní termín mzdy za měsíc prosinec 2021, žalobkyně však výdělek žalovaného za tento měsíc nezjišťovala a neověřovala a spokojila se pouze s doložením jednoho výplatního měsíce (11/ 2021). Dále má soud za to, že žalobkyně nedostatečně zjišťovala a ověřovala způsob uspokojování jeho bytové potřeby a náklady spojené s bydlením, když z předloženého výpisu z účtu žalovaného pouze plyne, že v listopadu 2021 provedl žalovaný platbu ve výši 6 000 Kč s poznámkou nájem. Z tohoto zjištění však bez dalšího není zřejmé, jakým zcela konkrétním způsobem svou bytovou potřebu uspokojoval a jaká byla skutečná výše nájemného a zda tedy v listopadu 2021 provedená platba odpovídala sjednanému nájemnému. Zároveň žalobkyně netvrdila, že by zjišťovala výši nákladů žalovaného na energie spojené s bydlením. Zároveň z výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2021 má soud za prokázané, že žalovanému byly jinými výše specifikovanými společnostmi vyplaceny další peněžní prostředky a rovněž žalovaný splácel jiné své závazky. I tato zjištění vyplývající z účtu žalovaného měly být pro žalobkyni signálem vedoucím ke zvýšené obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, CCB, CEE …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil jak příjmy žalovaného, tak i jeho konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z nedostatečně zjištěných a neověřených informací získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Je nepřípustné, aby se žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru této své povinnosti sama zprostila a přenášela jí na žalovaného. Prohlášení žalovaného ve smlouvě o tom, že zvážil svou finanční situaci, své možnosti být vázán smlouvou a splácet požadovaný úvěr, nemůže nahradit povinnost žalobkyně odborně posoudit jeho úvěruschopnost.

32. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

33. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

34. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila právnická osoba, ze dne 20.1.2022, z nějž má soud za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet převedla dne 20.1.2022 částku 30 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 7 432 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně a Přehledu splátek. Zbytek dosud nevrátil.

35. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 22 568 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbývající jistiny ve výši 13 967,68 Kč včetně úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 8.2.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 6.6.2023. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7.6.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8.6.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 568 Kč od 8.6.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

38. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 23 356,30 Kč (tj. jistina 22 568 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 788,30 Kč), žalovaný byl úspěšný co do částky 31 557,42 Kč (tj. jistina 13 967,68 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení ve výši 16 689,74 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 900 Kč). Je tak zřejmé, že žalovaný byl ve věci úspěšnější a náleželo by mu právo na úhradu poměrných nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III. rozsudku).

39. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. k povolení plnění ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.