Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 160/2023-52
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 133 542 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 65 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 2. 9. 2022 do zaplacení, a to tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části ohledně
a) částky 24 846 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 25. 1. 2022 do 28. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 102 040 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 3. 2022 do 25. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 26. 4. 2022 do 31. 5. 2022
a zákonným úrokem z prodlení z částky 94 540 Kč ve výši 11,75% ročně
od 1. 6. 2022 do 1. 9. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 846 Kč
ve výši 11,75% ročně od 2. 9. 2022 do 27. 9. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 24 846 Kč ve výši 11,75% ročně od 28. 9. 2022 do zaplacení,
b) částky ve výši 43 002 Kč,
c) úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 87 145,63 Kč od 25. 1. 2022 do 16. 2. 2022
ve výši 3 458,05 Kč, úroku ve výši 8,5% ročně z částky 87 145,63 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu
od 25. 1. 2022 dosáhne částky 296 812 Kč,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 65 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 2. 9. 2022 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části ohledně a) částky 24 846 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 25. 1. 2022 do 28. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 102 040 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 3. 2022 do 25. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 26. 4. 2022 do 31. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 94 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 6. 2022 do 1. 9. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 846 Kč ve výši 11,75% ročně od 2. 9. 2022 do 27. 9. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 24 846 Kč ve výši 11,75% ročně od 28. 9. 2022 do zaplacení, b) částky ve výši 43 002 Kč, c) úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 87 145,63 Kč od 25. 1. 2022 do 16. 2. 2022 ve výši 3 458,05 Kč, úroku ve výši 8,5% ročně z částky 87 145,63 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 1. 2022 dosáhne částky 296 812 Kč, <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 133 542 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 19. 8. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému ve výši 88 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok
za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 64,6 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši
5 153 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním smluvních závazků, proto žalobkyně úvěr ke dni 23. 1. 2022 zesplatnila. Žalovaný na poskytnutý úvěr v částce 88 000 Kč uhradil celkem částku 22 306 Kč, přičemž před jeho zesplatněním uhradil částku 10 306 Kč (a to po 5 153 Kč ve dnech 17. 9. 2021 a 19. 10. 2021) a následně po zesplatnění úvěru provedl úhrady v celkové výši 12 000 Kč (dne 28. 2. 2022 uhradil 500 Kč, dne 25. 4. 2022 uhradil 6 500 Kč, dne 31. 5. 2022 uhradil 1 000 Kč a dne 27. 9. 2022 uhradil 4 000 Kč). Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaná částka se skládá z nové dlužné jistiny ve výši 89 142,76 Kč
s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši
0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, přičemž tuto požaduje pouze k datu vyhotovení této žaloby ve výši 43 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 87 415,63 Kč ode dne 25. 1. 2022
do zaplacení, které žalovaný žalobkyni neuhradil, ačkoli k tomu byl vyzván. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně uvedla, že byla prověřena na základě dokladů
a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož
i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Dále byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a na základě těchto informací bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 8. 2021 (dále jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy žalovaná žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 88 000 Kč s nominální úrokovou sazbou ve výši 64,6 %. Výše měsíční splátky činila 5 153 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že z účtu č. bankovní účet, že vyčerpaná částka úvěru činila 88 000 Kč a uhradil následující částky, 2x 5 153 Kč ve dnech 17. 9. 2021 a 19. 10. 2021 a následně tyto částky, avšak k tomuto došlo až po zesplatnění úvěru ke dni 25. 1. 2022,
a to 500 Kč ke dni 28. 2. 2022, 4 653 Kč ke dni 25. 4. 2022, 1 000 Kč ke dni 31. 5. 2022, 1 847 Kč ke dni 25. 4. 2022, 2 306 Kč ke dni 27. 9. 2022 a 1 694 Kč ke dni 27. 9. 2022 Celkem žalovaný uhradil částku 22 306 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční čistý příjem dosahuje 24 000 Kč, což doložil třemi výpisy z účtu týkající se zaslání mzdy
na účet žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 10 279 Kč a volné příjmy tak jsou ve výši 12 721 Kč. Byla ověřena interní napojení na registr SOLUS, přičemž zde byl žalovaný bez záznamu. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 12. 2021 vyplývá, že žalobkyně upozornila žalovaného o možnosti zesplatnění celého úvěru a současně mu sdělila, že v souvislosti s prodlením vznikla žalovanému povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v návaznosti na prodlení žalovaného a dále též smluvní pokuty. Z oznámení ze dne 23. 1. 2022 soud zjistil,
že na základě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní, byl úvěr ke dni
23. 1. 2022 zesplatněn v částce 102 540 Kč. Prostřednictvím předžalobní výzvy z 17. 8. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky, a to do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 8. 2022 vyplynulo, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 17. 8. 2022. Na závěr soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).
10. Ve skutkové rovině se proto soud předně zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala
při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel
se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je
i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale
i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
12. V dané věci žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak
z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, jakými jsou doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd., a na základě těchto informací shledala, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalobkyně učinila ověření úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Co se týče výdajů, bylo na tyto stanoveno životní minimum ve výši 3 860 Kč a ohledně bydlení (nájemného) byla uvedena částka ve výši 2 603 Kč. Co se týče závazků, klient uvedl splátky ve výši 3 816 Kč. Přesto výdaje žalovaného nebyly blíže verifikovány, žalobkyně vyšla z modelu,
že splátka nového úvěru činila 5 513 Kč, proto po odečtení nového splátkového zatížení mělo žalovanému zbývat 12 721 Kč k pokrytí životních potřeb, z čehož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného. Za této situace, kdy žalobkyně vyšla ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených a objektivně nereálných informací a nepožadovala jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019
sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.
13. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 8. 2021 peněžní prostředky ve výši 88 000 Kč, a to převodem na úvěrový účet č. bankovní účet s tím, že žalovaný na danou pohledávku zaplatil částku v souhrnné výši 22 306 Kč.
14. Za situace, kdy žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobkyně k omezenosti jejího nároku vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy,
je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 88 000 Kč a žalovaný
na předmětnou pohledávku uhradil částku ve výši 22 306 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou 65 694 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (88 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (22 306 Kč). V této části
(65 694 Kč) proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. Soud
pro úplnost dodává, že za situace, kdy shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou
je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020
a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. předžalobní výzva (ze dne 15. 8. 2022) ve lhůtě plnění do 15 dnů byla žalovanému odeslána dne 17. 8. 2022. Ve smyslu ust. § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 20. 8. 2022. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit nejpozději do 15 dnů od data jejího odeslání, tedy do 1. 9. 2022. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené lhůty a žalobkyni lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od 2. 9. 2022 s úhradou částky 65 694 Kč v prodlení. Proto soud vedle jistiny žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne 2. 9. 2022 do zaplacení, když jeho výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Pro úplnost soud dodává, že si je vědom té skutečnosti, že ke dni prodlení činila sazba zákonného úroku z prodlení 15,00 %, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě úrok z prodlení nárokovala ve výši
11,75 % ročně, byl jí přiznán v této požadované výši. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.”), neboť soud
v dané věci neshledal skutečnosti, pro které by se měl od této zákonné lhůty k plnění odchýlit.
15. Ve zbývající části, a to ohledně části jistiny ve výši 24 846 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 102 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 25. 1. 2022 do 28. 2. 2022 ve výši 1 137,91 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 102 040 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 3. 2022 do 25. 4. 2022 ve výši 1 865,06 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 95 540 Kč ve výši 11,75% ročně
od 26. 4. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 1 122,60 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 94 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 6. 2022 do 27. 9. 2022 ve výši 3 671,96 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 90 540 Kč ve výši 11,75% ročně od 28. 9. 2022 do zaplacení v sazbě 11,75 % (neboť žalobkyni na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne 1. 9. 2022), stejně jako z částky
24 846 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stejně tomu bylo tak ohledně žalobkyní požadované částky ve výši 43 002 Kč a úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 87 145,63 Kč od 25. 1. 2022 do 16. 2. 2022 ve výši 3 458,05 Kč, úroku ve výši 8,5% ročně z částky 87 145,63 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok
za dobu od 25. 1. 2022 dosáhne částky 296 812 Kč, neboť nelze úspěšně uplatnit ani jakékoliv jiné smluvní nároky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.
16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to přibližně každému co do jedné poloviny. Soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být u návrhu soudem vyhověno.