Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 178/2019-80

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částky 244 843,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 244 843,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od datum do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 129 030 Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 244 843,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 129 030 Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 244 843,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný je soudním exekutorem Exekutorského úřadu pro část Prahy tento byl pověřen na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 1. 2010, č. j. číslo jednací, k vedení exekuce. Žalovaný vedl exekuční řízení sp. zn. spisová značka za manželem žalobkyně (dále jen„ exekuční řízení“). Žalovaný vydal v rámci exekučního řízení mimo jiné exekuční příkaz ze dne 31. 10. 2016, č. j. číslo jednací a exekuční příkaz ze dne 31. 10. 2016, č. j. číslo jednací, kterými nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně v částce 294 118,04 Kč. Žalobkyně s manželem podali žalovanému dne datum včasný návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně a návrh na odklad exekuce. Žalovaný před pravomocným rozhodnutím o podaném návrhu exekuční příkazy provedl. O podaném návrhu bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, č. j. číslo jednací, po předchozím zamítavém usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 2. 2017, č. j. číslo jednací, tak, že exekuce se v rozsahu postižení pohledávky z účtů žalobkyně zastavuje. Žalovaný tak měl žalobkyni zabavenou částku ve výši 294 118,04 Kč vrátit. Žalovaný dosud vrátil pouze částku ve výši 49 274,74 Kč, kdy zbývající částku ve výši 244 843,30 Kč dosud žalobkyni nevrátil. Žalovaný ve sdělení ze dne datum uvedl, že tuto částku ve výši 244 843,30 Kč zaslal dne datum oprávněné společnosti, kdy tato mu částku i přes výzvu nevrátila. Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum předžalobní výzvu. Žalovaný ničeho neuhradil a na tuto výzvu odpověděl dne datum tak, že dle jeho názoru účinky rozhodnutí o podaném návrhu na odklad exekuce nastávají již samotným vydáním rozhodnutí o tomto návrhu soudem prvního stupně, a nikoli až pravomocným rozhodnutím o návrhu soudem odvolacím a tedy bylo vyplaceno v souladu se zákonem a neuznává povinnost zaplatit náhradu škody žalobkyni. Žalobkyně oponovala tomuto názoru žalovaného a též tomu, že by se měla k vymožení částky obrátit na oprávněného, kdy nárok vůči žalovanému je autonomní a žalovaný si je vědom, že oprávněná sídlí v anonymizováno republice a tudíž by bylo plnění nevymahatelné. Žalobkyně tvrdí, že již z tohoto důvodu měl žalovaný jednat při výplatě s nejvyšší opatrností a vyčkat pravomocného rozhodnutí. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. . Žalobkyně považuje odpovědnost exekutora za odpovědnost objektivní.

2. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně týkající se skutečnosti vedení exekuce vůči manželu žalobkyně a vydání a provedení exekučních příkazů. Žalovaný uvedl, že v exekučním řízení návrh na odklad exekuce a návrh na částečné zastavení exekuce byly exekučním soudem zamítnuty usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. číslo jednací. Účinky podaného návrhu na odklad exekuce pominuly dnem datum. Vymožené plnění ve výši 244 843,30 Kč bylo oprávněnému odesláno poté, co odpadly účinky návrhu na odklad exekuce dne datum. Žalobkyně podala odvolání proti zamítnutí návrhu na částečné zastavení, kdy Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 8. 4. 2017, č. j. -191, změnil zamítnutí tak, že exekuci v rozsahu postižení pohledávek vůči bankovním účtům žalobkyně zastavil. Po pravomocném usnesení o částečném zastavení exekuce žalovaný zaslal částku ve výši 49 274,74 Kč odpovídající nákladů exekuce dne datum žalobkyni, což žalobkyně potvrdila. Zbývající částka již nebyla v době rozhodnutí o částečném zastavení v dispozici žalovaného a k vyplacení této částky se měla žalobkyně obrátit na oprávněného. Žalovaný oponoval žalobkyni v tom, že návrh na zastavení exekuce nemá odkladný účinek a dále, že návrh na odklad exekuce odkladný účinek má do doby vydání rozhodnutí o něm nebo do doby po kterou bylo rozhodnuto o odkladu exekuce, nikoliv až jeho právní mocí. Žalovaný uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. , které změnilo zavedený postup soudů a soudních exekutorů v případě podaného odvolání proti rozhodnutí o odkladu, bylo vydáno až rok poté, co byly učiněny úkony v předmětném exekučním řízení. Do doby vydání tohoto usnesení byl postup podle odborné literatury přijímán tak, že účinky rozhodnutí o podaném návrhu na odklad exekuce nastávají již samotným vydáním rozhodnutí o tomto návrhu, nikoliv až jeho právní mocí, kdy zároveň do vydání tohoto usnesení Nejvyššího soudu se Nejvyšší soud nezabýval výkladem předmětné otázky účinku návrhu na odklad exekuce, proto navrhl žalobu zamítnout.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem z datum tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný není ve sporu věcně pasivně legitimován.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání a názor soudu I. stupně rozporovala.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 28. dubna 2022 č.j. -66 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a vyslovil, že závěr soudu I. stupně o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného k uplatněnému nároku žalobkyně není správný s pokynem, aby soud I. stupně v dalším řízení se zabýval v prvé řadě otázkou naplnění předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni při provádění předmětné exekuce ve smyslu ust. § 32 exekučního řádu a v závislosti na jejím zodpovězení výší žalobního nároku.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný vedl vůči manželu žalobkyně exekuční řízení pod sp. zn. , v rámci něhož vydal mj. dva exekuční příkazy dne datum, kterými nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně v částce 294 118,04 Kč. Dne datum byl podán manželem žalobkyně jako povinným a žalobkyní návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů a návrh na odklad exekuce ve smyslu exekučního řádu ve spojení s  , neboť lze v každém případě očekávat, že podle bude exekuce zastavena z důvodu, které v tomto podání byly specifikovány (dluh výhradně manžela nelze postihnout z výhradního majetku manželky). O odvolání rozhodoval Okresní soud v Kladně, který usnesením ze dne 22.2.2017 č.j. číslo jednací rozhodl tak, že návrh povinného a manželky povinného na odklad exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne datum, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. celé jméno žalovaného, zamítl (výrok I.). Výrokem II. a III. návrh povinného a manželky povinného, aby soud částečně zastavil exekuci předmětnou co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného vedených u právnická osoba a dále u příjmení příjmení jméno, zamítl s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, před rozhodnutím o zúžením společného jmění rozsudkem Okresního soudu v Kladně, č.j. -14, který nabyl právní moci dne datum, o takovém zúžení není evidována v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Za situace, kdy pohledávka je součástí SJM k vydobytí takového dluhu lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného, přičemž manželka povinného nijak nedoložila, že na postiženém účtu je výlučně její mzda od zaměstnavatele. Zamítnutí návrhu na odklad exekuce odůvodnil tím, že zastavení exekuce nelze očekávat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Praze, který usnesením ze dne 28.4.2017 č.j. číslo jednací rozhodl tak, že usnesení soudu I. stupně ve výroku I., kterým byl zamítnut návrh na odklad exekuce potvrdil. Napadené usnesení ve výrocích II. a III. změnil tak že exekuce se v rozsahu, v jakém je postižena pohledávka manželky povinného z účtu vedeného u právnická osoba, a z účtu vedeného u příjmení příjmení zastavil. V odůvodnění konstatoval, že po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že odvolání povinného a jeho manželky je důvodné, přičemž věc posuzoval podle , ve znění účinném do 31.12.2013. Dále v odůvodnění konstatoval, že v dané věci byla exekuce zahájena v roce 2010 k vymožení pohledávky vzniklé v roce 1996. Podle hmotně právní úpravy v době vzniku této pohledávky mohl sice dluh manžela patřit do SJM, nebylo ale možné takový dluh uspokojit z výlučného majetku druhého manžela. V poměrech projednávané věci lze aplikovat exekuční řád ve znění od datum jen tak, že obranou manžela povinného je návrh na zastavení exekuce podle Pokud soudní exekutor takový majetek manžela povinného podle ust. exekučního řádu postihne, soud na návrh manžela povinného podle exekuci v rozsahu, ve kterém jsou postižena majetková práva manžela povinného, zastaví. Soud I. stupně pochybil, když přezkoumal jen postup soudního exekutora při postižení majetkových práv manželky povinného, navíc s nesprávným právním závěrem, a její obranou se nezabýval. Důvodem pro zastavení exekuce v rozsahu, kterým byla postižena majetková práva manželky, je skutečnost, že jde o exekuci zahájenou před účinností právní úpravy, která takový postup umožnila. Je proto nadbytečné se zabývat tím, zda vymáhaná pohledávka je součástí společného jmění. Ohledně návrhu na zastavení exekuce uvedl, že v tomto případě jde pouze o provedení exekuce na základě konkrétních exekučních příkazů a odklad exekuce by nepřinesl širší ochranu než odkladný účinek návrhu na částečné zastavení exekuce. Návrh na odklad exekuce proto v tomto konkrétním případě nebyl důvodný, přestože zastavení exekuce v navrhovaném rozsahu bylo možné očekávat. V době rozhodování odvolacího soudu, který návrhu na částečné zastavení exekuce zcela vyhověl, důvody pro odklad exekuce zcela odpadly. V době, kdy o návrhu povinného a jeho manželky rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením z datum žalovaný realizoval dne datum exekuční příkazy a vymožené plnění ve výši 294 118,04 Kč odeslal téhož dne oprávněné společnosti. Dopisem z datum žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného žádala o vrácení částky 294 118,04 Kč s tím, že tato částka byla jí zabavena v souvislosti s exekučními příkazy z datum, kterými bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním pohledávky z jejich účtu a s ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jako odvolacího, kterým byla exekuce v rozsahu v jakém byla postižen pohledávka z jejich účtu zastavena. Má proto za to, že jí náleží vrácení celé částky 294 118,04 Kč, přičemž jí bylo vráceno pouze 49 274,74 Kč. Žádala o vrácení předmětné částky do 7 dnů ode dne datum (datování dopisu), jinak, že hodlá podat žalobu u soudu.

Žalovaný odpověděl dopisem z datum, že uplatněný nárok žalobkyně na vrácení uvedené částky není důvodný, neboť návrh na zastavení exekuce nemá odkladný účinek, resp. odkladný účinek má pouze do doby, než o návrhu rozhodne soud, v daném případě byl návrh zamítnut rozhodnutím Okresního soudu v Kladně ze dne datum, kdy tak k tomuto datu pominuly účinky podaného návrhu na odklad exekuce. Proto poté dne datum bylo vymožené plnění odesláno oprávněnému s odkazem na s tím, že účiny návrhu na odklad exekuce nezanikají až pravomocným rozhodnutím o návrhu na zastavení exekuce. V závěru sdělil, že vzhledem k tomu, že vymožené plnění již bylo zasláno oprávněného je nutno s žádostí o vyplacení požadované částky se obrátit přímo na oprávněného.

Z dopisu datovaného datum, který žalovaný zaslal zástupci žalobkyně vyplývá, že obsahuje sdělení, že částka 294 118,04 Kč z účtu žalobkyně tak z této částky byla povinnému odeslána částka 244 843,30 Kč, žalobkyni odesílá částku 49 274,74 Kč, která byla započítána na náklady exekučního řízení. Co se týče částky zaslané oprávněnému, tak ten byl dopisem z datum vyzván, aby ji vrátil zpět na účet soudního exekutora, což se však do dne datum nestalo. Jakmile tato částka dojde na účet exekutora zpět, bude neprodleně přeposlána žalobkyni.

7. Podle o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném do 31.12.2012 exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona, exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnance; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena (odst. 1); exekutor odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (odst. 2); odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena (odst. 3).

Dle citovaného zákona návrh na odklad exekuce se podává u pověřeného exekutora. Návrh na odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženyy k prokázání tvrzení obsažených v návrhu, exekutor odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnout (). Do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné kroky směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva (odst. 2),

Odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného podle , potom uvedou dobu, na kterou se exekuce odkládá; po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provedení exekuce (odst. 3). I bez návrhu může exekuční soud odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena (odst. 6). Nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu (odst. 7).

V , 2 jsou upraveny případy, v nich soud po stanovenou dobu nepokračuje v provádění exekuce a to tak, že na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo příslušníky jeho rodiny, zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. I bez návrhu povinného muže soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven.

8. V rámci procesní obrany žalovaný argumentuje tím, že v předmětné věci nedošlo k žádnému porušení jeho právní povinnosti, resp. povinností vyplývajících pro něj jako exekutora z právních předpisů. V předmětné exekuci postupoval jako soudní exekutor zcela v souladu se zákonem a tehdy platnou judikaturou, když částka 244 843,30 Kč byla oprávněné společnosti odeslána dne datum tj. poté, kdy odpadly účinky návrhu na odklad exekuce, kdy návrh na odklad exekuce měl odkladný účinek do doby vydání rozhodnutí o něm, případně do doby, po kterou bylo rozhodnuto o odkladu exekuce. Je pravdou, že usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 3. 2018 sp. zn. přineslo změnu v náhledu na tento institut týkající se odkladu exekuce, ale do doby zveřejnění tohoto judikátu byla praxe zcela jednotná a ani v rozhodnutích soudu nebylo uvažováno o tom, že by se mělo s provedením exekuce vyčkávat až do doby právní moci rozhodnutí o odkladu exekuce. Zákon tedy hovořil zcela jednoznačně„ do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce“. Na podporu svého tvrzení odkázal na vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR, jako dohledového orgánu nad činností soudních exekutorů, v rámci kterých byla řešena téměř obdobná situace, které k problematice uvedlo„ sdělujeme, že účinky rozhodnutí o podaném návrhu na odklad exekuce nastávají již samotným vydáním rozhodnutí o tomto návrhu, nikoliv až po jeho právní moci“.

9. V intencích rozhodnutí odvolacího soudu se soud I. stupně především zaměřil na posouzení nároku ve smyslu ustanovení § 32 exekučního řádu.

Povinnost exekutora uhradit újmu jiným subjektům, které vznikly v souvislosti s činností podle exekučního řádu je konstruována na principu objektivní odpovědnosti, což znamená, že se nevyžaduje zaviněné jednání exekutora, popřípadě jeho zaměstnanců. Tato odpovědnost však není přísnou absolutní odpovědností, protože exekuční řád v § 32 odst. 2 stanoví tzv. liberační důvody, dle kterých se exekutor zprostí povinnosti náhrady újmy, pokud prokáže, že této újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které od něho bylo možno očekávat. Exekutor jako osoba odborně způsobila má povinnost jednat s náležitou odbornou péčí, z toho důvodu se prokázání liberačního důvodu bude omezovat jen na výjimečné případy zpravidla nahodilých událostí (vis maior apod.).

V posuzovaném případě nebylo ve věci sporné, že žalovaný jako soudní exekutor v rámci prováděné exekuce poukázal oprávněné společnosti, se sídlem anonymizováno, dne datum z účtů žalobkyně celkem částku 244 843,30 Kč poté, kdy návrh manžela žalobkyně, jako povinného a žalobkyně na odklad exekuce byl Okresním soudem v Kladně zamítnut usnesením z datum, kdy ve smyslu tehdejší právní úpravy tak pominuly účinky podaného návrhu na odklad exekuce, což bylo v souladu s judikaturou v té době a zákon nestanovil povinnost vyčkat pravomocné rozhodnutí v daném směru (viz ). Poté, kdy o odvolání žalobkyně a jejího manžela do usnesení Krajského soudu v Kladně rozhodl odvolací soud, požádal žalovaný povinného o vrácení předmětných finančních prostředků, avšak bezvýsledně, neboť žádost zůstala bez odpovědi. O uvedeném informoval žalobkyni dopisem s tím, aby za účelem vrácení finančních prostředků se obracela přímo na povinného v exekuci. Při posouzení předmětného úkonu žalovaného jako exekutora, které spočívalo v zaslání finančního prostředku z účtu žalobkyně povinného, je pak otázkou posouzení ve smyslu citovaného zákonného ustanovení e. ř. zda k této majetkové újmě žalobkyně nemohlo být zabráněno, ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. V daném směru se soud ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že v posuzovaném případě žalovaný jako exekutor jednal zbytečně aktivně, ač to okolnosti nevyžadovaly, nehrozilo žádné nebezpečí z prodlení a škodě na majetku žalobkyně mohl zabránit tím, že by vyčkal rozhodnutí odvolacího soudu. V souvislosti s tím soud upozorňuje také na rozhodnutí odvolacího soudu, kde se uvádí, že rozhodnutí soudu I. stupně nebylo správné“ exekucí byla postižena majetková práva manželky, přičemž v té době relevantní právní úprava takový postup neumožnila“ a dále, že„ zastavení exekuce v navrhovaném rozsahu bylo možné očekávat“. Žalovaný tedy v tomto případě nejednal dostatečně obezřetně.

V majetkové sféře žalobkyně, tak nepochybně došlo ke škodě, a proto její návrh na náhradu vzniklé škody soud shledal důvodným.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle , což odůvodňuje úspěch žalobkyně ve věci, které vznikly náklady zaplacením soudního poplatku z žaloby, dále soudního poplatku z odvolání (2× 12 243 Kč), dále náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za 9 úkonů právní služby po 9 300 Kč, 9× paušál po 300 Kč (převzetí zastoupení a příprava, výzva k plnění před podáním žaloby, sepis žaloby, stanovisko k vyjádření žalovaného, účast při soudním jednání dne datum, sepis odvolání, účast při odvolacím řízení, jednání dne datum) a 21% DPH. ve výši 18 144Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.