Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3165/2017

U S N E S E N Í

města Jirkov

L. I.

, za účasti vydražitele

M. Š.

, pro 1 000 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 EX 16157/15, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2017, č. j. -196, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Ve vztahu mezi vydražitelem na straně jedné a oprávněným a povinnou na straně druhé žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město, usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. 134 EX 16157/15-151, udělil vydražiteli příklep na nemovitých věcech v usnesení přesně specifikovaných za nejvyšší podání ve výši 70 000 Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že vydražiteli se příklep neuděluje (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že okolnost, že do dne konání dražebního jednání nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provedení prodejem nemovitých věcí, bránila tomu, aby mohla dražba proběhnout zákonným způsobem, neboť nejdříve musí být najisto postaveno, že nejsou podmínky pro zastavení exekuce prodejem předmětného pozemku a teprve poté může proběhnout dražební jednání. Dodal, že do dne konání dražebního jednání nebylo pravomocně rozhodnuto ani o návrhu povinné na odklad exekuce. Vzhledem k tomu, že exekuce byla zahájena pro vymožení pohledávky ve výši 1 000 Kč, měl soudní exekutor zvolit mírnější způsoby vedení exekuce. Pokud soudní exekutor i přes rozsáhlé pátrání po majetku zjistil pouze nemovité věci ve vlastnictví povinné, přicházely do úvahy i jiné způsoby provedení exekuce předcházející prodeji nemovité věci uvedené v či c) , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, mezi kterými figuruje i prodej movitých věcí povinné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že „provedl-li soudní exekutor dražbu předmětného pozemku za situace, kdy nebylo pravomocné rozhodnutí exekučního soudu o návrhu povinné na odklad exekuce a nebylo vůbec rozhodnuto o jejím návrhu na částečné zastavení exekuce, a po provedené dražbě udělil příklep, porušil zákon“. Podle oprávněného se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předmětem přezkumu jsou pak tyto právní otázky:

- zda soudní exekutor může provést dražbu v případě podaného návrhu povinné na odklad exekuce, o kterém bylo dosud pouze nepravomocně rozhodnuto, za situace, kdy soudní exekutor dospěl k závěru, že návrh na odklad provedení exekuce je zjevně nedůvodný,

- zda je znění ustanovení § 54 odst. 2 věty první exekučního řádu vykládáno tak, že exekutor nesmí činit žádné úkony směřující k provedení exekuce „pouze“ do dne, kdy je vydáno rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, nebo do dne nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce,

- zda v případě, že exekuční soud do doby dražebního jednání nerozhodl o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce, brání tomu, aby mohla zákonným způsobem proběhnout dražba nemovitých věcí ve vlastnictví povinné, tedy zda má návrh na částečné zastavení exekuce odkladný účinek ve vztahu k úkonům soudního exekutora směřujícím k provedení exekuce.

Při posuzování předkládaných právních otázek se podle dovolatele odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. . Dovolatel je toho názoru, že soudní exekutor postupoval v souladu se zákonem, neboť provedl dražbu nemovitých věcí povinné za situace, kdy považoval návrh na odklad exekuce za nedůvodný a o tomto návrhu bylo nepravomocně rozhodnuto. Dovolatel se dále domnívá, že samotné podání návrhu na zastavení exekuce není vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit tehdy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudního exekutora se potvrzuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Dovolání je přípustné, protože Nejvyšší soud se dosud nezabýval výkladem ustanovení § 54 odst. 2 exekučního řádu v souvislosti s vydáním rozhodnutí o odkladu exekuce.

Podle exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 () do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.

Podle § 54 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů.

V dané věci se ze spisu podává, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 9. 11. 2015 a exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí byl vydán dne 6. 1. 2016. Usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. 134 EX 16157/15-129, nařídil soudní exekutor dražební jednání na den 6. 10. 2016 ve 13 hodin; předmětem dražby byl pozemek v katastrálním území J. se všemi součástmi a příslušenstvím popsaný ve výroku II. usnesení. Dne 13. 9. 2017 byl soudnímu exekutorovi doručen návrh na odklad a na zastavení exekuce. O návrhu na odklad exekuce bylo nepravomocně rozhodnuto před konáním dražby (usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 9. 2016, č. j. -24, byl návrh zamítnut), rozhodnutí bylo doručeno povinné, která si proti němu podala opravný prostředek dne 6. 10. 2016.

Otázkou zůstává, zda soudní exekutor nesmí činit žádné úkony směřující k provedení exekuce jen do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce soudem prvního stupně, či v případě, že je návrh zamítnut a je podán opravný prostředek, musí vyčkat, až bude o opravném prostředku rozhodnuto soudem odvolacím.

Slouží-li institut odkladu exekuce k tomu, aby exekuce nebyla prováděna, tedy aby v souzené věci nebyl zpeněžován majetek povinné v rámci dražby, je třeba vykládat § 54 odst. 2 exekučního řádu tak, že soudní exekutor nesmí žádné úkony směřující k provedení exekuce provádět až do doby, než ve věci rozhodne odvolací soud.

Za situace, kdy nebylo rozhodnuto o odvolání povinné proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, soudní exekutor nebyl oprávněn přistoupit k provedení dražby. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v tomto směru správné.

O návrhu na zastavení exekuce nebylo ke dni konání dražby rozhodnuto.

Okresní soud v Chomutově o něm rozhodl usnesením ze dne 24. 1. 2017, č. j. -54, tak, že návrh povinné ze dne 8. 9. 2016 na částečné zastavení exekuce zamítl. Rozhodl o něm tedy až poté, kdy odvolací soud dovoláním napadené rozhodnutí změnil tak, že se příklep neuděluje.

Podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.

Podle odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení se nepoužije.

Nejvyšší

soud již např. v usnesení ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. , uvedl, že návrh na zastavení exekuce není sám o sobě vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví.

Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl.

Nesprávný je proto závěr odvolacího soudu, že již samotné podání návrhu na (částečné) zastavení exekuce brání tomu, aby dražba řádně proběhla.

Pokud se týče posouzení důvodů pro zastavení exekuce s ohledem na požadavek vhodnosti jejího vedení, ustanovení § 58 odst. 2 exekučního řádu stanovuje pořadí, v jakém je třeba využít jednotlivých způsobů provedení exekuce pro peněžité plnění za předpokladu, že to nebrání účelu exekuce (tedy vymožení pohledávky oprávněného). K využití v pořadí dalších způsobů není třeba vyčerpat způsoby předchozí, je-li zřejmé, že nemohou postačovat k vymožení pohledávky (nevedly by v přiměřené době k úplnému uspokojení pohledávky – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. ), takovým případem je i situace, kdy lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že náklady na jejich provedení budou převyšovat jejich výtěžek.

Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že při posuzování vhodnosti vedení exekuce je případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovité věci pouze jedním z kritérií. Skutečnost, že cena nemovité věci povinného, z jejíhož prodeje má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím, sama o sobě nepostačuje k závěru, že zvolený způsob provedení exekuce prodejem nemovité věci je zřejmě nevhodný, jestliže pohledávku nelze buďto vůbec nebo v přiměřené době uspokojit jiným způsobem. Nevyžaduje se, aby rozhodnutí o způsobu provedení exekuce prodejem nemovité věci předcházela neúspěšná či jen částečně úspěšná exekuce jiným způsobem, např. prodejem movitých věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud se sice zabýval otázkou, zda zvolený způsob exekuce je vhodný, nepřihlédl však důkladně ke všem okolnostem. Konstatoval, že exekuce byla zahájena pro jistinu 1 000 Kč, „která bude navyšována náklady oprávněného a náklady exekuce“, a protože vymáhaná částka není nijak vysoká, měl soudní exekutor zvolit mírnější způsob vedení exekuce, přičemž v úvahu přicházel prodej movitých věcí povinné. Tato úvaha je však zcela nedostatečná, jelikož z odůvodnění není zřejmé, jaký je předpokládaný rozsah nákladů oprávněného a nákladů exekuce (tedy celkový rozsah vymáhaného plnění), jaká je pravděpodobnost a očekávaný výtěžek prodeje movitých věcí povinné, zda má exekutor povědomí o tom, kde by se tyto věci měly nacházet apod.

Protože je však rozhodnutí odvolacího soudu ve výsledku správné – příklep nemohl být udělen z důvodu, že k dražbě bylo přistoupeno, aniž by bylo (odvolacím soudem) rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce – Nejvyšší soud dovolání podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy vydražiteli nevznikly náklady, na jejichž náhradu by měl právo.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinnou se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu