Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 83/2023-44
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobce: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 158 750,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 544 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 544 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 31 206,94 Kč spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 148 184,62 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 149 893,29 Kč od 26. 7. 2022 do 21.1. 2023 a s úrokem zpodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 349,29 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 818 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 544 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 544 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 31 206,94 Kč spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 148 184,62 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 149 893,29 Kč od 26. 7. 2022 do 21.1. 2023 a s úrokem zpodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 349,29 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 818 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 7.9.2022, doplněnou podáním ze dne 28.3.2023 a ze dne 26.5.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 158 750,94 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právnická osoba anonymizováno, obec a číslo, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 23.9.2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru číslo to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl úročen sazbou 19,99 % ročně. Dne 23.9.2021 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a to na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit formou 120měsíčních splátek po 3 208 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vrátila pouze částku 22 456 Kč. Na základě projektu fúze ze dne 4.5.2021 došlo k k fúzi sloučením právnická osoba příjmení anonymizováno, obec, IČO, jakožto nástupnické společnosti, se právnická osoba anonymizováno obec, IČO, jakožto společností zanikající. Jmění zanikající právnická osoba anonymizováno přešlo na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 12.5.2023). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
5. Z Print screenu obrazovky ze systému žalobkyně s osobnímu informacemi o žalované plyne, že žalovaná měla středoškolské vzdělání, žila s partnerem, neměla žádné dítě, bydlela u rodičů nebo rodinných příslušníků. Byla zaměstnána u právnická osoba anonymizováno s příjmem 21 495 Kč, další příjem domácnosti byl 0 Kč. Výdaje žalované činily celkem 6 752 Kč, z toho na bydlení připadala částka 3 000 Kč. Počet členů v domácnosti 1.
6. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 23.9.2021 plyne, že tato listina není v kolonce„ Váš podpis smlouvy“ opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale byla podepsána SMS kódem: číslo. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, za smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně. Žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 120měsíčních splátkách po 3 208 Kč.
7. Z Úvěrových podmínek (Přílohy ke smlouvě o hotovostním úvěru) plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů.
8. Z kopie občanského průkazu žalované plynou osobní data žalované.
9. Z Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy číslo ze dne 2.8.2022 plyne, že smlouva byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách webová adresa SMS kód byl zaslán dne 23.9.2021, v 00:4 5:02 hodin. SMS zprávou na tlf. číslo tel. číslo ve znění„ kód číslo pro potvrzení nabídky platí do 22:50.“ Dne 23.9.2021 v 00:4 5:51 hodin byla smlouva podepsána kódem číslo.
10. Z Potvrzení o vyplacení úvěru číslo ze dne 2.8.2022 plyne, že dne 24.9.2021 na účet číslo odeslána částka 150 000 Kč pod variabilní symbol, se zprávou pro příjemce:„ anonymizováno: pujcka pro jméno příjmení“.
11. Z Výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 1.6.2021 do 22.9.2021 plyne, že vlastníkem tohoto účtu byla žalovaná. Disponibilní zůstatek na účtu činil částku 61 Kč. Dále bylo zjištěno, že:
-) dne 3.6.2021 byla na účet připsána mzda ve výši 21 866 Kč za 5/ 2021 od právnická osoba anonymizováno,
-) dne 7.6.2021 byla u účtu odepsána částka - 10 000 Kč jako nájemné 6/ 2021,
-) dne 7.7.2021 byla připsána mzda ve výši 21 835 Kč za 6/ 2021 od právnická osoba anonymizováno,
-) dne 12.8.2021 byla připsána mzda ve výši 22 364 Kč za 7/ 2021 od právnická osoba anonymizováno,
-) dne 20.7.2021 byla připsána částka 10 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 26.7.2021 byla připsána částka 5 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 27.7.2021 byla připsána částka 10 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 28.7.2021 byla připsána částka 3 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 29.7.2021 byla připsána částka 2 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 30.7.2021 byla připsána částka 1 000 Kč a 2 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 2.8.2021 byla připsána částka 1 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 3.8.2021 byla připsána částka 6 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 4.8.2021 byla připsána částka 3 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 6.8.2021 byla připsána částka 2 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 9.8.2021 byla připsána částka 3 000 Kč a 5 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 10.8.2021 byla připsána částka 15 625 Kč od právnická osoba anonymizováno,
-) dne 13.8.2021 byla odepsána částka 10 000 Kč jako nájemné 8/ 2021,
-) dne 17.8.2021 byla připsána částka 1 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 20.8.2021 byla připsána částka 700 Kč a 2x 500 Kč od právnická osoba,
-) dne 23.8.2021 byla připsána částka 1 000 Kč od právnická osoba,
-) dne 26.8.2021 byla připsána částka 500 Kč a 200 Kč od právnická osoba,
-) dne 13.9.2021 byla připsána částka 746 Kč a 282 Kč od právnická osoba
12. Z dopisu ze dne 26.7.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala jí k úhradě částky 158 750,94 Kč. Tento dopis byl předán k poštovní přepravě dne 27.7.2022, jak plyne z podacího archu.
13. Ze Splátkového kalendáře plyne, že dne 24.9.2021 byly načerpány peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 22 456 Kč.
14. Z Předžalobní výzvy ze dne 29.8.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 30.8.2022, jak plyne z podacího archu.
15. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 1.12.2021 plyne, že na základě projektu fúze ze dne 4.5.2021 došlo k fúzi sloučením právnická osoba příjmení anonymizováno, obec a číslo, IČO, jakožto nástupnické společnosti se právnická osoba anonymizováno, sídlem obec a číslo, jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající právnická osoba anonymizováno přešlo na nástupnickou společnost právnická osoba
16. Ze sdělení právnická osoba, ze dne 3.4. spojení s výpisem z účtu plyne, že ke dni 24.9.2021 byla žalovaná majitelem učtu č. bankovní účet a rovněž měla dispoziční práva k účtu. Dne 24.9.2021 byla na účet připsána částka 150 000 Kč od právnická osoba anonymizováno.
17. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti ze dne 9.5.2023 plyne, že žalobkyně prostřednictvím anonymizováno jméno příjmení, vedoucího týmu Schvalovací proces a nové produkty potvrdila, že poskytovatel před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, a to na základě údajů, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ze zaměstnání u právnická osoba anonymizováno ve výši 021 495 Kč, žila s partnerkou/partnerem, bydlela u rodičů nebo rodinných příslušníků, neměla žádné dítě, její výdaje na domácnost činily 6 752 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti činily 0 Kč. Dokladem o ověření příjmu měl být bankovní výpis. Dále měla být provedena lustrace v BRKI, NRKI, SOLUS, IR a v Centrální evidenci exekucí.
18. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaná měla jeden odmítnutý splátkový kontrakt, dva kontrakty splátkové odvolané, tři existující splátkové kontrakty, dále měla jeden nesplátkový existují kontrakt, dva existující kontrakty – kreditní karty.
19. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně na svůj účet č. bankovní účet dne 24.9.2021 peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 22 456 Kč. Výzvou ze dne 29.8.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vrácení dluhu.
20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
22. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
23. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
24. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
27. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
28. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 23.9.2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena číselným SMS kódem: číslo. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Úvěrové podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované„ pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.
29. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
30. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, smluvní pokuta, pojištění, poplatky) tak nelze považovat za důvodné.
31. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.
32. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
33. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
34. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
35. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
36. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaná pracoval u právnická osoba s.r.o. s příjmem 21 495 kč měsíčně čistého, žila s partnerem/partnerkou, bydlela u rodičů nebo rodinných příslušníků, neměla žádné dítě a její výdaje měly činit 6 752 Kč měsíčně. Příjmy ostatních členů domácnosti měly činit 0 Kč.
37. Dle tvrzení žalobkyně, příjem žalované měl být ověřen bankovní výpisem, aniž by však přesně specifikovala, z jakých konkrétních připsaných částek na účet žalované, a za jaké období, byl tvrzený příjem žalované zkontrolován a jaká byla délka trvání pracovního poměru. Pouhé zjednodušené konstatování žalobkyně, že deklarovaný čistý příjem žalované zkontrolovala z jejího bankovního účtu, je zcela nepřijatelný pro svou obecnost. K výdajům žalované pak bylo tvrzeno, že žalobkyně vycházela z výdajů sdělených žalovanou ve výši 6 752 Kč, z nichž částka 3 000 Kč měla představovat náklady na bydlení, aniž by bylo zároveň osvětleno, co rozdíl těchto dvou představuje za výdaje žalované.
38. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě však žalobkyně nedoložila ověřování deklarovaného příjmu žalované (21 495 Kč) ani výdajů (6 752 Kč měsíčně). Z předloženého výpisu z účtu žalované je zřejmé, že dne 10.8.2021 jí byla vyplacena právnická osoba anonymizováno mzda ve výši 15 625 Kč, tedy částka nižší než deklarovaný příjem. Zároveň je z účtu žalované patrné, že právnická osoba anonymizováno jí mzdu vyplatila pouze v jednom případě, a to právě dně 10.8.2021. Předchozí mzda jí byla v červnu až srpnu 2021 vyplácena právnická osoba anonymizováno ve výši 21 866 Kč až 22 364 Kč, tedy jinou osobou, než tvrzeným zaměstnavatelem žalované, aniž by tato okolnost byla řádně osvětlena. V měsíci září 2021, již právnická osoba anonymizováno žádnou mzdu na účet žalované neposkytla. Zároveň nelze přehlédnout, že další příjem domácnosti měl činit 0 Kč, i když měla žalovaná žít s partnerkou/partnerem. Žalobkyně i přes výzvu soudu nedoložila způsob uspokojování bytové potřeby žalované, tj. že žila u rodiči nebo rodinných příslušníků a že její náklady na bydlení činily 3 000 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že v červnu 2021 byla z účtu žalované odepsaná částka 10 000 Kč s poznámkou„ nájemné 6/ 2021“, tedy částka odlišná od tvrzených nákladů na bydlení, aniž by tato skutečnost byla řádně osvětlena. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že před uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná velké množství dalších finančních závazků u společnosti H Credit, jak bylo prokázáno opětovně výpisem z účtu žalované. Všechny tyto zjištěné a prokázané skutečnosti měly vést předchůdkyni žalobkyně ke zvýšené opatrnosti a bdělosti a bylo na ní, aby jednak řádně zjistila zcela konkrétní příjmy a výdaje žalované, a zároveň tyto také řádně ověřila. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované vycházela toliko z informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování zcela konkrétních příjmů a konkrétních, pravidelných a nezbytných jejích výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.
39. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.
40. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.
41. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
42. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
43. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 150 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu žalované číslo bankovní účet, z nějž má soud za prokázané, že dne 24.9.2021 byly žalované na tento účet vyplaceny peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyni celkem částku 22 456, jak vyplynulo ze Splátkového kalendáře. Zbytek ve výši 127 544 Kč, tj. rozdíl vyplacené částky 150 000 Kč a vrácené částky 22 456 Kč, žalovaná dosud žalobkyni nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 127 544 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 31 206,94 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
44. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.8.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.1.2023. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.1.2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.1.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 544 Kč od 21.1.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
45. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
46. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 134 777,30 Kč (tj. jistina 127 544 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 7 233,30 Kč; 68,15 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 62 988,54 Kč (tj. jistina 31 206,94 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 31 781,60 Kč; 31,85 %). Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 36,30 % (tj. 68,15 % - 31,85 %). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 351 Kč, odměnou advokáta žalobkyně ve výši 29 840 Kč za 4 úkony právní služby po 7 460 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 8.6.2023) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 33 041,62 Kč, tj. ve výši 6 938,74 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 16 818 Kč, jež odpovídá 36,30 % jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
47. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního osudu v obec.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.