Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 26/2022-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 51 741 Kč s příslušenstvím a částky 10 954,73 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 178 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) pohledávky ve výši 7 563 Kč,

-) pohledávky ve výši 10 954,73 Kč,

-) úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 55 000,00 Kč od datum do datum ve výši 6 603,80 Kč, úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 53 943,04 Kč od datum do datum ve výši 2 313,00 Kč, úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 50 343,04 Kč od datum do datum ve výši 4 231,15 Kč, úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 50 343,04 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 185 529,00 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 62 563,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum ve výši 40,84 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 60 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum ve výši 571,14 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 57 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum ve výši 711,19 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 55 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum ve výši 451,57 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 51 741,00 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do datum,

-) zákonného úroku prodlení z částky 7 563 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 178 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) pohledávky ve výši 7 563 Kč, -) pohledávky ve výši 10 954,73 Kč, -) úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 55 000,00 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 603,80 Kč, úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 53 943,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 313,00 Kč, úroku ve výši 64,21 % p.a z částky 50 343,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 231,15 Kč, úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 50 343,04 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 185 529,00 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 62 563,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 40,84 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 60 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 571,14 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 57 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 711,19 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 55 341,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši 451,57 Kč a zákonného úroku prodlení z částky 51 741,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum], -) zákonného úroku prodlení z částky 7 563 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty a příslušenství na základě smlouvy účastníků číslo ze dne datum, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 23 328 Kč, celkové měsíční náklady 6 463 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 15 865 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, SOLUS. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 860 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 860 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 2 603 Kč (nájemné + inkaso). Žalobce stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku 2.603 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný zaplatil celkem částku 10 822 Kč, z ní dne datum 2 222 Kč, datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 600 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu číslo na základě které žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout a také poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč (smlouva o úvěru, oznámení o schválení úvěru, technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, dodatek číslo ze dne datum, doklad o vyplacení). Ten se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 64,60 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 221 Kč (smlouva o úvěru). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka, zda žalovaný působí v pracovněprávním vztahu na dobu určitou nebo neurčitou ani zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době. Žalovaný jí předložil filtrovaný, selektivní výpis ze svého účtu, zachycující pouze jeho mzdu. V tom případě je zřejmé, že mohl žalobkyni předložit i komplexní výpis, což se nestalo. Z výpisů je nicméně patrno, že účet vždy po připsání mzdy vykazoval kladný zůstatek ve výši zhruba odpovídající mzdě žalovaného (v průměrné výši 23 273 Kč měsíčně). Z toho logicky plyne, že měsíční výdaje žalovaného (resp. ty z nich, jež uhrazoval z daného účtu) byly zhruba třikrát vyšší, než žalobkyní použitý součet životního minima (3 860 Kč) a žalovaným tvrzených nákladů bydlení (2 603 Kč; viz výpisy z účtu žalovaného, karta klienta, výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z NRKI, prohlášení klienta ze dne datum, kopie OP žalovaného, hodnocení klienta ze dne datum, předsmluvní formulář ze dne datum). Žalovaný před podáním žaloby zaplatil celkem 10 822 Kč, z toho dne datum 2 222 Kč, dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 600 Kč (klientská karta). První platební výzvou, kterou žalobkyně doprovodila i důkazem o odeslání, byla předžalobní upomínka, doporučeně odeslaná žalovanému dne datum, v níž žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k plnění 15 dnů od vystavení upomínky (předžalobní upomínka, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na tomto skutkovém závěru. Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu číslo na základě které žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout a také poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 64,60 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 221 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka, zda žalovaný působí v pracovněprávním vztahu na dobu určitou nebo neurčitou ani zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době. Žalovaný jí předložil filtrovaný, selektivní výpis ze svého účtu, zachycující pouze jeho mzdu. V tom případě je zřejmé, že mohl žalobkyni předložit i komplexní výpis, což se nestalo. Z výpisů je nicméně patrno, že účet vždy po připsání mzdy vykazoval kladný zůstatek ve výši zhruba odpovídající mzdě žalovaného (v průměrné výši 23 273 Kč měsíčně). Z toho logicky plyne, že měsíční výdaje žalovaného (resp. ty z nich, jež uhrazoval z daného účtu) byly zhruba třikrát vyšší, než žalobkyní použitý součet životního minima (3 860 Kč) a žalovaným tvrzených nákladů bydlení (2 603 Kč). Žalovaný před podáním žaloby zaplatil celkem 10 822 Kč, z toho dne datum 2 222 Kč, dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 600 Kč. První platební výzvou, kterou žalobkyně doprovodila i důkazem o odeslání, byla předžalobní upomínka, doporučeně odeslaná žalovanému dne datum, v níž žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k plnění 15 dnů od vystavení upomínky. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s  třetí větou o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem žalobkyně a žalovaného bylo sjednat spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( druhá věta z. s. ú. ve spojení s  o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú. ve spojení s  o. z.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Zavázala se přenechat žalovanému a také mu skutečně přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Kromě výše řečeného je třeba si uvědomit, že vycházet z měsíčních životních nákladů ve výši součtu životního minima a již na první pohled nezvykle nízkých nákladů bydlení je v inflační ekonomice problematické samo o sobě. Obzvlášť pak v situaci, kdy z analýzy úvěruschopnosti vyplynulo, že jsou skutečné životní náklady žalovaného de facto trojnásobné. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( druhá věta, první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 55 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Již před odesláním předžalobní výzvy žalobkyni zaplatil 10 822 Kč, což znamená, že rozdíl ve výši 44 178 Kč tvoří jeho bezdůvodné obohacení. Marným uplynutím lhůty k plnění z předžalobní výzvy se žalovaný narozdíl od žalobkyně ocitl v prodlení ( o. z. ve spojení s  o. z. a s  třetí větou z. s. ú.). Posledním dnem lhůty byl datum, takže dne datum se pohledávka stala splatnou a dne datum se žalovaný ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení v sazbě 11,75 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán ( ). Tato lhůta odpovídá lhůtě bez zbytečného odkladu ( o. z.) i lhůtě přiměřené možnostem žalovaného ( třetí věta z. s. ú.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši.

6. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

7. Výrok III. odpovídá ustanovením § , odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná. Žalobkyně celkem, i s úrokem a úrokem z prodlení, ke dni vyhlášení rozsudku požadovala částku 88 096,21 Kč. Soud jí přiznal 47 520,10 Kč, tedy 53,94 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně proto činí 7,88 %. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 3 135 Kč podle Položky 1 odst. 1 písm. b) o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle ve spojení s  bodem 5. částkou 3 620 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby částkou 300 Kč. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba ( druhá věta, odst. 2 ), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné ( a contrario). Protože je advokátka žalobkyně společnicí právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, případně byla sama plátkyní této daně, připočítal soud k nákladům též 2 469,60 Kč jako náhradu za DPH (, písm. b) ve spojení s  druhou větou a ) 100 % náhrady tedy činí 17 364,60 Kč, 7,88 % pak 1 368 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni ( ).

úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH

převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 620 Kč; 300 Kč;

žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 620 Kč; 300 Kč;

účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 3 620 Kč; 300 Kč; celkem 2 469,60 Kč Kč

8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle části věty před středníkem vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.