Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 144/2022-109
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 361 924,11 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 290 817,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 290 817,28 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co od částky 71 106,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 345 659,52 Kč od 17.5.2019 do 8.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 54 842,24 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 290 817,28 Kč od 9.12.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 264,59 Kč od 17.5.2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 547 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 290 817,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 290 817,28 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co od částky 71 106,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 345 659,52 Kč od 17.5.2019 do 8.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 54 842,24 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 290 817,28 Kč od 9.12.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 264,59 Kč od 17.5.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 547 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26.10.2021, doplněnou podáními ze dne 16.1.2023 a ze dne 14.6.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 345 659,52 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 28.7.2017 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 5 700,50 Kč včetně pojištění, při úrokové sazbě 11 % ročně. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni pouze částku 89 182,72 Kč, zbytek nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Pravomocným usnesením ze dne 20.2.2023 soud připustil rozšíření žaloby o kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 16 264,59 Kč s úrokem z prodlení e výši 9,75 % ročně z částky 16 264,59 Kč od 17.5.2019 do zaplacení. Předmětem řízení tak byla nadále celková částka 361 924,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 345 659,52 Kč od 17.5.2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 264,59 Kč od 17.5.2019 do zaplacení.
3. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 19.6.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 28.7.2017 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 380 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 11 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 5 093,97 Kč (včetně pojištění při řádném splácení), počínaje dnem 11.8.2017. Strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně poskytne prostředky ve výši 61 682,29 Kč na účet č. na úvěrový účet č. bankovní účet a prostředky ve výši 301 203,83 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
7. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17.5.2019 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 16.5.2019 a vyzvala jej k úhradě dluhu ve výši 362 585,37 Kč.
8. Ze Žádosti o úvěr ze dne 28.7.2017 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný uvedl, že byl svodný, měl střední vzdělání, bydlel ve vlastním domě/bytě, od 1.9.2016 pracoval jako technik/řidič u právnická osoba anonymizována čtyři slova, obec – část obce, IČO, a to na dobu neurčitou s průměrným čistým příjmem za 3 měsíce 19 500 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč. Počet zdrojů příjmu byl jeden. Neměl žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Neměl žádnou vyživovanou osobu. Výčet současných závazků žalovaného představoval úvěr u předchůdkyně žalobkyně s měsíční splátkou 1 302 Kč a úvěr s měsíční splátkou 4 149,75 Kč.
9. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 14.10.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v Žádosti o konsolidaci ze dne 28.7.2017, provedla kontrolu v interních a externích databází, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, atd. Od příjmů odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Deklarovaný příjem žalovaného činil 19 500 Kč čistého měsíčně, žalovaný pracoval na dobu neurčitou. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč. Počet zdrojů příjmu byl 1. Žalovaný byl svobodný, bydlel ve vlastním domě/bytě. Podíl žalovaného na nákladech bydlení představoval 48,75 %. Neměl vyživovanou osobu a neměl žádné interní ani externí splátky.
10. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelských úvěrů.
11. Ze Sazebníku poplatků plyne úprava výše poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele.
12. Z Přílohy (čl. 19) plyne, že žalovaný splácel jiné své závazky splátkou ve výši 4 149,75 Kč a 1 302 Kč.
13. Z Amortizace ze dne 14.10.2022 plyne, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 380 000 Kč, poslední platbu předchůdkyně žalobkyně obdržela od žalovaného dne 18.6.2020.
14. Z Umořovací tabulky ze dne 14.10.2022 plyne, že dne 28.7.2017 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 61 682,29 Kč, 301 203,83 Kč a 17 113,88 Kč. Za období od 11.8.2017 do 11.1.2019 žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem 89 092,72 Kč (tj. 5 234,50 Kč x 17 splátek + 106,23 Kč).
15. Z Platební historie ze dne 14.10.2022 plyne, že dne 28.7.2017 čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 61 682,29 Kč + 301 203,83 Kč + 17 113,88 Kč.
16. Z vysvětlení některých pojmů a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty úvěru. Tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
17. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 k bankovnímu účtu č. bankovní účet plyne, že zůstatek úvěrové jistiny činil 345 659,52 Kč, zůstatek smluvního úroku částku 16 264,59 Kč.
18. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.6.2020 ve spojení s Přílohou č. 1 plyne, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
19. Z Oznámení ze dne 25.6.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 29.6.2020, jak plyne z podacího archu.
20. Z výzvy ze dne 29.6.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 29.6.2020, jak plyne z podacího archu.
21. Skutkový závěr: Dne 28.7.2017 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu o úvěru. Téhož dne žalovaný načerpal od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 61 682,29 Kč + 301 203,83 Kč + 17 113,88 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 89 182,72 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 29.6.20220. Žaloba, obsahující výzvu k úhradě žalované částky, byla předána k poštovní přepravě dne 1.12.2021 a byla připravena k vyzvednutí dne 7.12.2021.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
29. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 28.7.2017 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 380 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
30. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
31. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že měl být svobodný, měl mít střední vzdělání, bydlet ve vlastním domě/bytě. Od 1.9.2016 měl pracovat jako technik/řidič u právnická osoba anonymizována čtyři slova s měsíčním příjmem čistého 19 500 Kč. Měl mít jeden zdroj příjmů, neměl žádnou vyživovací povinnost.
32. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (k ověření délky trvání jeho pracovní poměru, zaměstnavatele a výši mzdy), dále nabývacím titulem, popř. výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě však žalobkyně neoznačila žádný důkaz, že by před uzavřením smlouvy její předchůdkyně ověřila výši dosahovaného příjmu žalovaného, jeho zaměstnavatele, délku pracovního poměru, rovněž nedoložila ověření celkového deklarovaného příjmu domácnosti (40 000 Kč). Navíc v této souvislosti byla vyvolána pochybnost tím, že byť je zřejmé, že v domácnosti měl být ještě jiný příjem, přesto je deklarován v Žádosti o úvěr pouze jeden zdroj příjmu. Rovněž žalobkyně nedoložila, že by byl ověřován způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného (vlastní dům/byt) a výdajové poměry žalovaného, tj. náklady na bydlení (jejich zcela konkrétní výši ani netvrdila). Neověřen byl i deklarovaný podíl žalovaného na nákladech spojených s bydlením (48,75 %). Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (Insolvenční rejstřík, MV ČR, atd.), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše že žalobkyně ani nahlížení do těchto databází před uzavřením úvěrové smlouvy nepředložila. Povinností předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo, aby řádně zjistila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a zároveň tato svá zjištění také řádně ověřit. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování poměrů žalovaného, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 380 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Amortizaci, Umořovací tabulku a Platební historii, z nichž má soud za prokázané, že dne 28..2017 žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 61 682,29 Kč + 301 203,83 Kč + 17 113,88 Kč, tj. celkem 380 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 89 182,72 Kč, jak plyne z Umořovací tabulky. Zbytek dosud nevrátil.
36. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 290 817,28 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 345 659,52 Kč, spolu se smluveným úrokem z úvěru ve výši 16264,59 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
37. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.6.2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 7.12.2021, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 8.12.2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 9.12.2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 290 817,28 Kč od 9.12.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
38. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 330 571,58 Kč (tj. jistina 390 817,28 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 39 754,30 Kč; 64,91 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 178 690,13 Kč (tj. jistina 71 106,83 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky 107 583,30 Kč; 35,09 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 29,82 % (64,91 % - 35,09 % = 29,82 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 13 827 Kč + 4 270 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 38 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 700 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 345 659,52 Kč; částka 16 264,59 Kč představuje příslušenství pohledávky, proto nebyla započtena do tarifní hodnoty) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 18.7.2023) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradou za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč účtovanou podle § 14 vyhlášky, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 388 Kč, za cestu osobním vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. Ford Focus, za cestu z Prahy do Chomutova k jednání soudu dne 18.7.2023 a zpět, při celkové vzdálenosti 186 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 5,5 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 41,20 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,20 Kč za 1 km (vyhl. č. 467/2022 Sb.) a 21 % DPH z částky 50 805,48 Kč, tj. ve výši 18 097 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 20 547 Kč odpovídající 29,82 % Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
40. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 18.10.2022, ze dne 16.1.2023 a ze dne 14.6.2023, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
41. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.