Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 112/2023-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 11 580,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 490 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 1 090,05 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 838,15 Kč od 31. 1. 2022 do 31. 7. 2022,
-) úroku 25,22 % ročně z částky 11 580,05 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 1 090,05 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 %.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 159 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 490 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 1 090,05 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 838,15 Kč od 31. 1. 2022 do 31. 7. 2022, -) úroku 25,22 % ročně z částky 11 580,05 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 090,05 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 159 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že s žalovanou dne datum právnická osoba jméno právnické osoby anonymizována dvě slova (dále„ původní věřitelka“) uzavřela Smlouvu o klasickém úvěru číslo v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 490 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 605 Kč zahrnujících i úrok ve výši 25,22 % p. a. Původní věřitelka úvěr poskytla dne datum, avšak žalovaní jej řádně nesplácela, pročež původní věřitelka přistoupila k jeho zesplatnění ke dni datum. Žalovaná nesplatila nic. Při analýze úvěruschopnosti žalované původní věřitelka postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací poskytnutých samotnou žalovanou. Mezi tyto informace patří výše měsíčního příjmu žalované, informace o jejím celkovém osobním stavu. V úvěrové smlouvě, strana číslo smlouvy, žalovaná uvedla, že je svobodná. Jako svůj čistý měsíční příjem uvedla částku 16.300,00 Kč, celkové náklady domácnosti uvedla částkou 3.000,00 Kč, ostatní finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) uvedla částkou 6.000,00 Kč. Žalovaná do smlouvy uvedla, že žije u rodičů. Původní věřitelka dále lustrovala žalovanou v databázi BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR a v databázi neplatných dokladů MVČR. Při analýze výdajů žalované původní věřitelka vycházela z obecných statistických modelů. Žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum původní věřitelka uzavřela s žalovanou Smlouvu o klasickém úvěru číslo v níž se jí zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 490 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 605 Kč zahrnujících i úrok ve výši 25,22 % p. a. Elektronický podpis žalované postrádá jakýkoli verifikační prvek a žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o procesu kontraktace. Soud ovšem považuje uzavření smlouvy za prokázané na základě následného poskytnutí úvěru (smlouva o klasickém úvěru, dopis ze dne datum, výpis, Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro klasické úvěry). Původní věřitelka skutečně částku 10 490 Kč převedla na účet žalované (výpis). V rámci procesu analýzy úvěruschopnosti žalované původní věřitelka nahlédla do dlužnické databáze SOLUS, v níž neobjevila žádný záznam (bonita klienta – předdotaz). Jinak ovšem žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti. Pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni, která za soubor zaplatila smluvenou úplatu, zatímco původní věřitelka postoupení oznámila žalované doporučeným dopisem (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, příloh číslo etického kodexu skupiny jméno právnické osoby anonymizováno, potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení, oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch ze dne datum). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení již v odstoupení od smlouvy doporučeně odeslaném dne datum, v němž jí původní věřitelka určila lhůtu k plnění do datum (odstoupení). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek na následujícím závěru o skutkovém závěru. Dne datum původní věřitelka uzavřela s žalovanou Smlouvu o klasickém úvěru číslo v níž se jí zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 490 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 605 Kč zahrnujících i úrok ve výši 25,22 % p. a. Elektronický podpis žalované postrádá jakýkoli verifikační prvek a žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o procesu kontraktace. Soud ovšem považuje uzavření smlouvy za prokázané na základě následného poskytnutí úvěru. Původní věřitelka skutečně částku 10 490 Kč převedla na účet žalované. V rámci procesu analýzy úvěruschopnosti žalované původní věřitelka nahlédla do dlužnické databáze SOLUS, v níž neobjevila žádný záznam. Jinak ovšem žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti. Pohledávka byla jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni, která za soubor zaplatila smluvenou úplatu, zatímco původní věřitelka postoupení oznámila žalované doporučeným dopisem. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení již v odstoupení od smlouvy doporučeně odeslaném dne datum, v němž jí původní věřitelka určila lhůtu k plnění do datum. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
5. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem původní věřitelky a žalované bylo sjednat spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Původní věřitelka splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně splácet s příslušnými dalšími platbami. Původní věřitelka ovšem nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Nepředložila soudu výpisy z dlužnických databází, o nichž hovořila, a kromě výpisu z databáze SOLUS ani neoznačila jediný důkaz posouzení úvěruschopnosti. Soud proto nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k němuž byl soud připraven. Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Žalobkyně se spolu se svým zástupcem z jednání sice omluvili, avšak neuvedli žádný objektivní důvod kromě vlastního subjektivního rozhodnutí, který jim v účasti brání, a nepožádali o odročení jednání – naopak souhlasili s rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalobkyně tudíž neunesla subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka náležitě posoudila úvěruschopnost žalované (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s. ř. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú.). To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. Žalované tudíž v konečném důsledku vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve výši 10 490 Kč (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou z. s. ú.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Původní věřitelka vyzvala žalovanou k zaplacení odstoupením, doporučeně odeslaným dne datum, přičemž třetí pracovní den zde nastal během poskytnuté lhůty do datum, jež odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.) a přiměřené možnostem spotřebitele (§ 87 odst. 1 třetí věta z. s. ú.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou datum a že od datum byla žalovaná v prodlení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši..
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.
7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná. Žalobkyně celkem, i s úrokem a úrokem z prodlení, ke dni vyhlášení rozsudku požadovala částku 16 858,78 Kč. Soud jí přiznal 11 990,21 Kč, tedy 71,12 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně proto činí 42,24 %. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. částkou 1 540 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby částkou 300 Kč. Soud nezapočítal do tarifní hodnoty poplatek 800 Kč, protože šlo o náklad vymáhání pohledávky, který tvoří příslušenství pohledávky (§ 8 odst. 1 a. t. ve spojení s § 513 o. z.). Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 1 159,20 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 7 479,20 Kč, 42,24 % pak 3 159 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 1 540 Kč; 300 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 1 540 Kč; 300 Kč;
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 1 540 Kč; 300 Kč; celkem 1 159,20 Kč
8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastnici, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.