Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 151/2023-46
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobce: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 557 135,48 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 441 180,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 441 180,38 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 115 955,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 063,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 557 135,48 Kč od 2. 6. 2022 do 28. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 955,10 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 543 657,30 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 9 060,80 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 24 264 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 441 180,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 441 180,38 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 115 955,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 063,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 557 135,48 Kč od 2. 6. 2022 do 28. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 955,10 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 543 657,30 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 9 060,80 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 24 264 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 8.11.2022, doplněnou podáním ze dne 1.6.2023 a ze dne 19.6.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 557 135,48 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 27.7.2020 uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 546 001 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek. Úvěr byl úročen sazbou 10 % ročně. Žalovaná celkem načerpala úvěr ve výši 546 001 Kč a vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 104 820,62 Kč. Ke dni zesplatnění, tj. ke dni 2.4.2022, žalovaná neuhradila celkem částku 568 198,76 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 543 657,30 Kč, z úroku z úvěru ve výši 9 060,80 Kč, z poplatků ve výši 4 417,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 11 063,28 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 26.6.2023). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27.7.2020 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 546 001 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 10 % ročně. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit ve splátkách. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet.
6. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování služeb a úvěrů. Tyto listina není opatřena podpisem žalované.
7. Z výzvy ze dne 1.3.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 27 826 Kč.
8. Z rozhodnutí ze dne 2.4.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 2.4.2022 a vyzvala ji k úhradě celé částky 548 492 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2022 včetně přílohy číslo (příjmení číslo) plyne, že předmětná pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
10. Z Oznámení ze dne 16.6.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 16.6.2022, jak plyne z podacího lístku.
11. Z podkladů pro soudní řízení plyne, že dluh na jistině činí 543 657,30 Kč.
12. Ze stavu úvěru číslo v minulosti ze dne 22.5.2023 plyne, že žalovaná načerpala dne 27.7.2020 částku 389 307,50 Kč + 50 284 Kč + 106 409,50 Kč.
13. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta předchůdkyní žalobkyně plyne, že žalovaná požádala o úvěr dne 27.7.2020. Žalovaná uvedla příjem 18 385 Kč, což bylo zkontrolováno z účtu žalované. Banka prověřila žalovanou v rámci insolvenčního rejstříku, databáze CBCB a v interní evidenci klientů. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč a banka vyšla ze statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (tj. z ekonomického modelu) v celkové výši 8 553 Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti tři existující závazky, které splácela celkovou měsíční splátkou 9 878 Kč.
14. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Za období března 2020 činil počáteční zůstatek na účtu částku 1 025,64 Kč, konečný zůstatek částku 6 291,83 Kč. Dne 16.3.2020 byla na účet připsána mzda za 2/ 2020 ve výši 18 583 Kč od společnosti právnická osoba
15. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že za období dubna 2020 činil počáteční zůstatek na účtu částku 6 291,83 Kč, konečný zůstatek částku 75,07 Kč. Dne 16.4.2020 byla na účet připsána mzda za 3/ 2020 ve výši 18 102 Kč od společnosti právnická osoba
16. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že za období května 2020 činil počáteční zůstatek na účtu částku 75,07 Kč, konečný zůstatek částku 2 528,71 Kč. Dne 18.5.2020 byla na účet připsána mzda za 4/ 2020 ve výši 16 683 Kč od společnosti právnická osoba
17. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že za období června 2020 činil počáteční zůstatek na účtu částku 2 528,71 Kč, konečný zůstatek částku 6 530,12 Kč. Dne 16.6.2020 byla na účet připsána mzda za 5/ 2020 ve výši 19 636 Kč od společnosti právnická osoba Dne 16.6.2020 byla z účtu odepsána částka 3 000 Kč jako splátka úvěru – peníze na klik.
18. Z Ceníku pro soukromou klientelu účinného od 13.5.2021 plyne úprava výše cen poskytovaných služeb.
19. Z výzvy ze dne 5.9.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu 600 394,82 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6.9.2022, jak plyne z podacího lístku.
20. Skutkový závěr: Žalovaná načerpala dne 27.7.2020 od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 546 001 Kč. Vráceno bylo celkem 104 820,62 Kč. Výzvou ze dne 16.6.2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.
21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
22. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
23. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
24. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
25. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
27. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
28. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
29. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla dne 27.7.2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 546 001 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 27.7.2020 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena slovním údajem o elektronickém podpisu smlouvy. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Všeobecné obchodní podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované„ pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.
30. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
31. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky, poplatky,..) tak nelze považovat za důvodné.
32. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.
33. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
34. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
35. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
37. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházeno ze zjištění, že žalovaná pracovala s příjmem 18 385 Kč, neměla dle sdělení samotné žalované žádné výdaje a splátky jiných závazků. Předchůdkyně žalobkyně následně zjistila, že má 3 existující závazky, které by měla splácet celkovou měsíční splátkou 9 9 878 Kč.
38. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované, z nich bylo prokázáno, že jí její zaměstnavatel vyplácel mzdu v deklarované výši, avšak již nebyla doložena délka trvání pracovního poměru. Navíc žalobkyně netvrdila, jak žalovaná uspokojuje svou bytovou potřebu, netvrdila ani zcela konkrétní výdaje žalované spojené s bydlením. Skutečnost, že žalobkyně vycházela z ekonomického modelu nemůže obstát. Pokud žalovaná své výdaje a splátky jiných závazků označila číslicí„ 0“, pak to mělo předchůdkyni žalobkyně vést k důslednému prověřování jejích výdajů, tím spíše, když sama následně zjistila, že by žalovaná měla splácet další tři existující závazky a bylo tak zřejmé, že v Žádosti o úvěr neuvedla pravdu (pozn.: nelze přehlédnout ani skutečnost, že Žádost o úvěr žalobkyně i přes výzvu soudu nepředložila). Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně tvrzená nahlížení do insolvenčního rejstříku, CBCB a interní evidence klientů ani nepředložila. Opomenout nelze ani skutečnost, že výpisy z účtu žalované (bankovní účet) za období měsíce března až září 2020, vykazovaly velmi nízké počáteční a konečné zůstatky, jak specifikováno výše tohoto odůvodnění. Předchůdkyně žalobkyně tak měla dbát zvýšené opatrnosti a bdělosti a bylo na ní, aby řádně zjistila i zcela konkrétní výdaje žalované, a zároveň tyto také řádně ověřila. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované vycházela toliko z informací získaných od žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.
39. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.
40. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.
41. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
42. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
43. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 546 001 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Stav úvěru, z nějž má soud za prokázané, že žalovaná načerpala dne 27.7.2020 peněžní prostředky ve výši 389 307,50 Kč + 50 284 Kč + 106 409,50 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 104 820,62 Kč. Zbytek ve výši 441 180,38 Kč, tj. rozdíl načerpané částky a vrácené částky, žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.5.2022 (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 441 180,38 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 115 955,10 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
44. Soud má za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 5.9.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 27.1.2023. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28.1.2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29.1.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 441 180,38 Kč od 29.1.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
45. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
46. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 463 478,08 Kč (tj. jistina 441 180,38 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 22 297,70 Kč; 66,23 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 236 371,28 Kč (tj. jistina 115 955,10 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 120 416,18 Kč; 33,77 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem, tj. 32,46 % z celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 22 286 Kč, odměnou advokáta v celkové výši 42 160 Kč za 4 úkony právní služby po 10 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 4.7.2023) dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 43 360 Kč, tj. ve výši 9 105,60 Kč. Z těchto nákladů řízení přiznal soud žalobkyni pouze částku 24 264 Kč rovnající se 32,46 %.
47. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 1.6.2023 a ze dne 19.6.2023, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.
48. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního osudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.