Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 102/2023-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o 10 662,19 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 445,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 445,97 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 683,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 129,64 Kč od 5.5.2022 do 30.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 683,67 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 908,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 905,27 Kč a smluvní pokutou ve výši 532,55 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 445,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 445,97 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 683,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 129,64 Kč od 5.5.2022 do 30.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 683,67 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 908,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 905,27 Kč a smluvní pokutou ve výši 532,55 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 29.9.2022, doplněnou podáním ze dne 16.4.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 662,19 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou úrokovou sazbou, a to ve splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil. Smlouvou číslo předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokutu a náklady na vymožení pohledávky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 26.6.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne 10.2.2020, plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, listina byla podepsána SMS kódem: anonymizováno. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Sjednaná výše úrokové sazby měla činit 12 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit předchůdkyni žalobkyně úvěr do 9.2.2021, a to ve 12 splátkách po 1 558 Kč.
6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 10.2.2020 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, listina byla podepsána SMS kódem: 5fxc. Listina popisuje základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty.
7. Ze Splátkového kalendáře plyne, že splátky úvěru byly ve výši 1 558 Kč, první byla splatná dne 9.3.2020 a poslední dne 9.2.2021.
8. Z Potvrzení o platbě ze dne 10.2.2020 plyne, že dne 10.2.2020 byla z účtu předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet odepsaná částka 11 000 Kč na účet č. bankovní účet s variabilní symbol.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.5.2022 včetně přílohy plyne, že pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 27.6.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 29.6.2022, jak plyne z podacího archu.
10. Z výzvy ze dne 2.9.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 5.9.2022, jak plyne z podacího archu.
11. Z výplatního lístku za měsíc duben 2018 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 28 271 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc květen 2018 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 22 245 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc červen 2018 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 26 478 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc únor 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 28 855 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc březen 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 26 209 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc duben 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 24 461 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc květen 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 24 672 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc červen 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 25 247 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc červenec 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 24 107 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc srpen 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 23 237 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc listopad 2019 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 30 541 Kč čistého. Z výplatního lístku za měsíc leden 2020 plyne, že mzda žalovaného od společnosti právnická osoba činila 24 112 Kč čistého.
12. Ze sdělení právnická osoba ze dne 4.5.2023 plyne, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný, který měl ke dni 10.2.2020 dispoziční oprávnění k účtu. Dne 11.2.2020 byla na tento účet připsána částka 11 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně.
13. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 11.2.2020 od žalobkyně na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 1 554,03 Kč. Výzvou ze dne 2.9.2022, předanou k poštovní přepravě dne 5.9.2022, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.
14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
16. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
17. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
18. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
21. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
22. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena SMS kódem: 5fxc. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Splátkový kalendář). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
24. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, náklady na vymožení pohledávky…) tak nelze považovat za důvodné.
25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalovaného a z výplatních pásek žalovaného.
26. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bydlení, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod.
27. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ověřila z výplatních pásek žalovaného za období bezprostředně předcházející úvěrové smlouvě (8, 11/ 2019 a 1/ 2020), že jeho mzda u zaměstnavatele právnická osoba dosahovala v tomto období 23 213 Kč čistého, 30 522 Kč čistého a 24 074 Kč čistého. Je však třeba vyzdvihnout, že již nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně zjištěna i výše mzdy žalovaného za měsíc říjen a prosinec 2019, tedy výše mzdy, jež rovněž bezprostředně předcházela datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy (tj. datu 10.2.2020). Vyvstává tak pochybnost o tom, zda a jak vysokou mzdu v těchto nedoložených měsících žalovaný od zaměstnavatele obdržel. Zároveň žalobkyně netvrdila, že by její předchůdkyně zjišťovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného (zda tedy bydlel ve vlastním nebo v nájmu,…) a výši jeho nákladů na bydlení včetně energií, a zároveň ani neoznačila důkaz o tom, že by byl ověřován způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a náklady na bydlení. Dle názoru soudu bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru, aby řádně zjistila jak kompletní příjmy žalovaného, jichž dosahoval bezprostředně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, tak i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
28. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v obou případech peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky ze dne 4.5.2023 ve spojení s výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet, z něhož má soud za prokázané, že žalovanému byla na tento účet z účtu předchůdkyně žalobkyně připsaná částka 11 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 1 554,03 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 9 445,97 Kč (rozdíl mezi vyplacenou částkou 11 000 Kč a vrácenou částkou 1 554,03 Kč). Co do částky 683,67 Kč, smluvního úroku a smluvní pokuty ve výši 532,55 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
30. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 2.9.2022, předanou k poštovní přepravě dne 5.9.2022, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 29.12.2022. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.12.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 31.12.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 9 445,97 Kč od 31.12.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 857,97 Kč (tj. jistina 9 445,97 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 412 Kč; 50,64 %), žalovaný co do částky 9 609,65 Kč (tj. jistina 683,67, 532,55 Kč + kapitalizované úroky z prodlení a úroky ve výši 8 393,43 Kč; 49,36 %). S ohledem na téměř vyrovnaný úspěch a neúspěch účastníků řízení (rozdíl 1,28 %), soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.