Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 489/2022-59
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 21 176,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 589,37 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 589,37 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16 587,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 252,08 Kč od datum do datum a dále z částky 11 662,71 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 953,30 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 14 633,26 Kč a s 23,66 % ročním úrokem z částky 16 252,08 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 589,37 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 4 589,37 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16 587,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 252,08 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 11 662,71 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 953,30 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 14 633,26 Kč a s 23,66 % ročním úrokem z částky 16 252,08 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 21 176,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 953,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 633,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 16 252,08 Kč od datum do zaplacení a s úrokem 23,66 % ročně z částky 16 252,08 Kč od datum do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 3 080 Kč za dobu trvání smlouvy s tím, že úroková sazba je 23,66 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč. Dále si sjednala životní pojištění s poplatkem 522 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 669 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 17 410,63 Kč. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ta už ničeho neuhradila.
2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalované, byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalované informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do karty zákazníka, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytla pravdivé a úplné údaje. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. K výzvě soudu žalobkyně uvedla pouze údaje obsažené v již doložené kartě zákazníka a to, že právní předchůdkyně žalobkyně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
3. Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, proti kterému podala žalovaná odpor, v jehož odůvodnění uvedla, že nesouhlasí se žalovanou částkou, jelikož úroky považuje za lichvu a soud by měl prohlásit smlouvu za neplatnou. Nesouhlasí také s poplatkem za hotovostní splácení půjčky, jelikož jiná možnost, než splácet hotově, jí nebyla ani nabídnuta. Dále namítla, že žalobkyně nedokládá, že dostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet a že sjednávání půjčky probíhala ve stylu„ něco tam napíšeme, aby nám to dobře vyšlo“. Souhlasila s tím, že na úvěr zaplatila celkem 17 410,63 Kč. Navrhla, aby jí byla uložena povinnost doplatit jistinu ve zbývající výši spolu se zákonnými úroky z prodlení.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. ,
a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, uzavřela dne datum smlouvu o půjčce s žalovanou. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu úrokem ve výši 3 080 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč a poplatkem za pojištění 552 Kč tj. celkem částku 38 802 v 58 týdenních splátkách po 669 Kč (smlouva o půjčce číslo ze dne datum). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 410,63 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně a žalované). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum spolu se seznamem postoupených pohledávek) což bylo žalované oznámeno (dopis ze dne datum včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (dopis ze dne datum včetně podacího lístku).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud provedl důkaz kartou zákazníka, ze které zjistil, že žalovaná prohlásila, že žije s partnerem, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Je zaměstnána jako administrativní pracovník u právnická osoba na částečný úvazek, což mělo být ověřeno telefonicky dne datum. Její měsíční příjmy jsou – čistá mzda 17 000 Kč, státní sociální dávky 2 600 Kč, přídavky na děti 1 200 Kč a příspěvek od partnera 10 000 Kč. Celkové měsíční výdaje jsou ve výši 22 849 Kč – z toho nájem 4 000 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč a splátky úvěrů 6 849 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má v současnosti půjčku u příjmení jméno ve výši 50 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 6 849 Kč. K žádosti dle karty zákazníka měla doložit výpis z účtu, pracovní smlouvu/ŽL, SIPO, výměr podpory/důchodu. Žalovaná na jednání dne datum uvedla, že žalobkyni uvedené informace sdělila pouze ústně, žalovaná jí je nedokládala žádnými dokumenty. Uvedla, že v době uzavření smlouvy měla již dva úvěry, které splácela, byla na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek. Nesouhlasí s tím, že by měla příjem 17 000 Kč měsíčně, trvá na tom, že v době sjednávání úvěru byla na rodičovské dovolené. Dále soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. 8 C 193/2021 -46 ze dne 10. 11. 2021, ze kterého zjistil, že žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce se společností právnická osoba, na základě které jí společnost poskytla zápůjčku ve výši 28 000 Kč, na dluh žalovaná uhradila 8 573,84 Kč, pohledávka byla postoupena na žalobkyni a zažalována.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 22 000 Kč. Dle smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měla žalovaná uhradit 38 802 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku 17 410,63 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaná již ničeho neuhradila. Právní předchůdkyni žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z informací uvedených žalovanou v kartě zákazníka.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
8. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
9. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný spotřebitelský úvěr/zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že řádně zhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalované. V předmětné kartě žalovaná pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smlouvy nechal předložit doklady, nijak žalobce nedoložil a žalovaná sama toto tvrzení sporovala. Dle zaškrtaných políček v zákaznické kartě měla právní předchůdkyně žalobkyně k ověření příjmů a výdajů uvedených žalovanou k dispozici výpis z účtu, pracovní smlouvu, výměr podpory a doklad SIPO, žádná z těchto listin však soudu jako důkaz předložena nebyla. I kdyby však tyto listin y doloženy byly, již pouhým porovnáním příjmů žalované ve výši 20 800 Kč a výdajů v celkové výši 22 849 Kč, je zřejmé, že příjmy žalované přesahují její výdaje a úvěruschopnost žalované by tedy zřejmě měla plynout jen z ničím nepodloženého příspěvku jejího přítele. Nadto žalovaná v době sjednávání půjčky již splácela dva jiné úvěry. Za dané situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprokázala, že úvěruschopnost žalované dostatečně prověřila, přičemž z uvedeného příjmu žalované, po odečtení jejích výdajů, nelze dospět k závěru, že bude schopna splácet 669 Kč týdně, tedy 2 676 Kč měsíčně. Žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti nedoložila ani po té, kdy k tomu byla soudem vyzvána a poučena dle § 118 a o. s. ř. o. s. ř. , neboť znovu uvedla pouze údaje ze zákaznické karty a nedoložila žádné další důkazy. Z obsahu spisu nevyplývá ani to, zda si právní předchůdkyně žalobkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované řádně prověřila.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o půjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne datum částku 22 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni uhradila 17 410,63 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 4 589,37 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a úroků, které mají oporu v neplatné smlouvě a úroků z prodlení požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné, soud žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).