Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 40/2023-51
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 125 472 Kč s příslušenstvím + 24 501 Kč
takto:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 949 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 5 495 Kč a úroku ve výši 69,4 % ročně z částky 47 985,34 Kč od datum do zaplacení, se řízení zastavuje pro zpětvzetí podle § 96 o.s.ř.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 566,07 Kč, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 956,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 006 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 47 985,34 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 181 828 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 472 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 072 Kč.
Odůvodnění:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 949 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 5 495 Kč a úroku ve výši 69,4 % ročně z částky 47 985,34 Kč od [datum] do zaplacení, se řízení zastavuje pro zpětvzetí podle § 96 o.s.ř. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 566,07 Kč, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 956,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 006 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 47 985,34 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 181 828 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 472 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 072 Kč.
1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částek 125 472 Kč a 24 501 Kč s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela na základě žádosti žalovaného ze dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrující) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru mělo dojít dne datum. Žalovaný měl úvěr splatit 36 měsíčními splátkami po 4 209 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr splatil jen 27 433,93 Kč. Podle bodu číslo smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení žalovaného ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 124 090,07 Kč, smluvní pokuty dle bodu číslo smlouvy ve výši 1 382 Kč, smluvní pokuty podle bodu číslo smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 24 501 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 94,4 % ročně z jistiny úvěru ve výši 47 985,34 Kč za období od datum do zaplacení.
3. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě podkladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka.
4. Podáním učiněným při jednání soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. rozsudku).
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Z karty hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný o osobě uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 14 500 Kč. Z uvedeného příjmu žalobkyně kalkulovala částku 3 800 Kč jako životní minimum na klienta. příjmení nájemného a inkasa byla stanovena ve výši 4 000 Kč. Celkové výdaje byly stanoveny částkou 7 800 Kč měsíčně a rezerva tak činila 6 700 Kč měsíčně. Žalovaný měl být zaměstnán ve společnosti právnická osoba v obec, měl být svobodný, měl mít výuční list a měl bydlet u rodičů.
7. Dle výpisu z účtu žalovaného u anonymizováno přišla žalovanému od právnická osoba dne datum platba 11 533 Kč a dne datum platba 10 525 Kč. Uvedené platby korespondují s výplatními páskami žalovaného za únor a březen 2015.
8. Z pracovní smlouvy žalovaného se podává, že žalovaný nastoupil dne datum jako dělník u společnosti právnická osoba v obec a v únoru 2015 mu byla pracovní smlouva prodloužena na dobu neurčitou.
9. Dle hodnocení žalovaného samotnou žalobkyní vyplývá, že žalovaný byl hodnocen jako nebonitní klient (jeho smlouva byla vyhodnocena skórem 16 tedy jako špatná s negativním příznakem).
10. Z výsledku lustrace žalovaného v databázi příjmení vyplývá, že žalovaný ke dni datum v této databázi neprocházel.
11. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.
12. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingového úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo z předsmluvnho formuláře a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč s úrokem 123,24 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 36 pravidelných splátkách ve výši 4 209 Kč měsíčně.
13. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně potvrdila uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným a zaslala žalovanému splátkový kalendář.
14. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum vyplývá, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému vyplacen.
15. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný splatil 27 433,93 Kč (ve splátkách hrazených od datum do datum).
16. Z výzvy k zaplacení ze dne datum a datum je patrné, že se žalovaný dostal do prodlení a byl upozorněn na možnost zesplatnění.
17. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo.
18. Z předžalobní výzvy ze dne datum je patrné, že žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok. Ve výzvě byla stanovena lhůta 15 dní od odeslání.
19. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení soud rozhodné skutečnosti nezjistil.
20. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku.
21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
22. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
25. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (číslo 2015 Sb. NSS)).
26. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).
27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
28. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo 2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
29. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný doložil svůj velmi nízký příjem z pracovního poměru. Výdaje žalovaného nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil neobvykle nízkou částku na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným nijak dokládány. Výše nákladů žalovaného na bydlení přitom zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Další náklady stanovila žalobkyně ve výši životního minima. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Jen na okraj okresní soud připomíná, že samotná žalobkyně stanovila žalovanému při posuzování jeho žádosti jen velmi nízkou bonitu. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum.
30. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, z níž žalovaný splatil jen 27 433,93 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 22 566,07 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
31. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
32. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “). S ohledem na skutečnost, že žalovaný má více exekucí a jeho příjmy jsou s ohledem na aktuální výkon trestu odnětí svobody omezené, stanovil okresní soud lhůtu delší než zákonnou.
33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první, kdy převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.
34. O vrácení části soudního poplatku okresní soud rozhodnul dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Žalobkyně vzala dne datum žalobu částečně zpět, když nadále požadovala uhrazení pohledávky v celkové výši 88 529 Kč. Rozdíl mezi původně zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 499 Kč a soudním poplatkem z předmětu řízení v době rozhodování ve výši 4 427 Kč představuje částku 3 072 Kč, která při snížení o 20 % minimálně však o 1 000 Kč činí 2 072 Kč. Tato částka bude po právní moci rozhodnutí vrácena žalobkyni.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.