Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 64/2023-44
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 40 857,36 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 3 857,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 355,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 617,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 857,36 Kč od 24. 6. 2022 do 27. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 857,36 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 37 000 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 918 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 3 857,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 355,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 617,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 857,36 Kč od 24. 6. 2022 do 27. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 857,36 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 37 000 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 918 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.1.2023, doplněnou podáním ze dne 11.4.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 857,36 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 19.8.2021 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o revolvingovém úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 37 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil a banka úvěr ke dni 1.1.2022 zesplatinila. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka se skládá z jistiny 37 000 Kč, poplatků ve výši 3 857,36 Kč, úroku z úvěru a z úroku z prodlení.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 9.5.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo ze dne 19.8.2021 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec výši 37 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 12 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
6. Ze Všeobecných produktových podmínek účinných od 1.8.2019 plyne úprava obecných smluvních ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně a klienty.
7. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně z 1.11.1999 plyne úprava poskytování bankovních služeb klientům a obchodů poskytovaných a prováděných bankou.
8. Ze Sazebníku platného k 1.12.2016 plyne úprava výše poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele.
9. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19.8.2021 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
10. Z Výpisu ke kreditní kartě za období září 2021 plyne, že vyčerpáno bylo 37 000 Kč a žalovaný dluží celkem 38 854,78 Kč.
11. Z upomínky ze dne 1.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 42 475,21 Kč.
12. Z Platební historie ze dne 20.3.2023 plyne, žalovaný dne 20.8.2021 načerpal peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, dne 21.8.2021 ve výši 1 000 Kč a dne 23.8.2021 ve výši 12 000 Kč, tj. celkem načerpal 37 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil.
13. Ze Žádosti o úvěr ze dne 19.8.2021 plyne, že žalovaný byl rozvedený, od 1.1.1981 je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, obec, s průměrným měsíčním příjmem 21 401 Kč. Předložený doklad o hlavním příjmu: BÚ. Bydlel ve vlastním domě/bytě. Měl základní vzdělání. Jeho ostatní měsíční náklady činí 0 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Počet zdrojů příjmu činí 1. Neměl žádnou vyživovanou osobu, neměl jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy.
14. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 20.3.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých v Žádosti o Credit card ze dne 19.8.2021. Provedla lustraci v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd.). Vycházela z životního minima dle nař. vlády č. 409/2011 Sb. a z normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a z výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Deklarovaný příjem žalovaného činil 21 401 Kč, povolání žalovaného bylo na dobu neurčitou, měl jeden počet zdrojů příjmu, čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč, byl rozvedený, bydlel ve vlastním domě/bytě. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 53,5 %. Neměl žádnou vyživovanou osobu. Dosavadní interní splátky činily 4 270,67 Kč, externí splátky 0 Kč. Ostatní výdaje 0 Kč.
15. Z přehledu závazků žalovaného bez datace plyne, že žalovaný měl 2 závazky, které splácel po 1 000 Kč a 3 270,67 Kč.
16. Z upomínky ze dne 11.10.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z upozornění ze dne 3.11.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na zesplatnění. Z upomínky ze dne 1.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
17. Z výzvy ze dne 6.3.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022 včetně Přílohy č. 1 (str. 16) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
19. Z Oznámení ze dne 29.6.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 14.7.2022, jak plyne z podacího lístku.
20. Z předžalobní výzvy ze dne 3.11.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3.11.2022, jak plyne z podacího lístku.
21. Skutkový závěr: Dne 19.8.2021 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 37 000 Kč. Dne 20.8.2021 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, dne 21.8.2021 ve výši 1 000 Kč a dne 23.8.2021 ve výši 12 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 0 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 3.11.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
29. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
30. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 19.8.2021 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 37 000 Kč (kreditní účet) a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku (12 % ročně), a to formou výše měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
31. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
32. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že byl rozvedený, měl základní vzdělání, žil ve vlastním domě/bytě, byl od roku 1981 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba se mzdou 21 401 Kč měsíčně. Celkový čistý příjem domácnosti činil 40 000 Kč měsíčně; počet zdrojů příjmu činil 1. Neměl žádné výdaje, žádné srážky ze mzdy ani jiné splátky. Neměl žádnou vyživovanou osobu.
33. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd.
V daném případě žalobkyně nedoložila, že by deklarovaný měsíční příjem žalovaného, jeho zaměstnavatele a délku pracovní poměru před uzavřením úvěrové smlouvy také ověřila. V Žádosti o úvěr je sice deklarováno, že příjem byl ověřen z bankovního účtu, avšak tento nebyl žalobkyní předložen. Zároveň žalobkyně netvrdila, že by byly zjišťovány zcela konkrétní výdaje žalovaného, které by byly také řádně ověřeny, tj. že by ověřovala minimálně způsob uspokojování jeho bytové potřeby, výši nákladů na bydlení včetně energií. Naopak v Žádosti o úvěr je deklarováno, že žalovaný neměl žádné nezbytné měsíční náklady, když je v příslušné kolonce uvedeno„ 0 Kč“.
Je zcela nepravděpodobné, že by žalovaný neměl vůbec žádné náklady například spojené s bydlením, tím spíše, když z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je deklarováno, že se žalovaný podílí na nákladech spojených s bydlením 53,5 %. Ze Žádosti o úvěr je rovněž patrné, že tuto žádost se žalovaným sepisovala zaměstnankyně předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na ní, aby jednak poměry žalovaného řádně zjistila a zároveň i ověřila. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, databáze MVČR, NRKI, BRKI,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do některých databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
34. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
35. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
36. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 37 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z Platební historie, z níž má soud za prokázané, že žalovaný ve třech dnech (20.8.2021, 21.8.2021 a 23.8.2021) načerpal celkem peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 0 Kč, jak plyne z Platební historie.
37. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 3 857,36 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru a pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
38. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.11.2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 26.4.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27.4.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.4.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 28.4.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
39. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 37 500,20 Kč (tj. jistina 37 000 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 500,20 Kč; 68,47 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 17 296,19 Kč (tj. jistina 3 857,36 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku; 31,53 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36,94 % (68,47 % - 31,53 % = 36,94 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 043 Kč (tj. 1 635 Kč + doplatek 408 Kč), odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 4 240 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) + za 1 úkon právní služby po 2 740 Kč dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky, 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky + 1 režijním paušálem za 300 Kč (účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 8.6.2023) dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky a 21 % DPH z částky 4 840 Kč, tj. ve výši 1 016,40 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 2 918 Kč, jež se rovnají 36,94 % z celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
41. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 11.4.2023, neboť jej nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
42. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
43. Pro úplnost soud uvádí, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to s ohledem na výše uvedený názor soudu o absenci řádného posuzování úvěruschopnosti žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.