Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 25/2023-61

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 134 660,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 64 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 870 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 48 796 Kč, smluvní pokutu ve výši 20 994,49 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 113 666 Kč od 28. 7. 2022 do 26. 1. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 48 796 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 64,59 % p. a z částky 96 752,76 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 ve výši 4 005,60 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 96 752,76 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 64 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 870 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 48 796 Kč, smluvní pokutu ve výši 20 994,49 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 113 666 Kč od 28. 7. 2022 do 26. 1. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 48 796 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 64,59 % p. a z částky 96 752,76 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 ve výši 4 005,60 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 96 752,76 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 1. 2023 podanou u soudu dne 31. 1. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 113 666,00 Kč (sestává z jistiny ve výši 96 752,76 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 515,75 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 666 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky výši 112 268,51 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to od 28 7. 2022 do data vyhotovení žaloby ve výši 20 994,49 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 96 752,76 Kč od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 vyčísleného na 4 005,60 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 96 752,76 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 7. 2022 dosáhne částky 337 248,00 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 19. 10. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, jež mu zaslala na jeho bankovní účet téhož dne. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky (s úrokem sjednaným ve smlouvě o úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,59 %) ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 855 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2021.

3. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného podle svých slov vycházela z hodnocení klienta ze dne 19. 10. 2019 založeného ve spise. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr podle svých slov prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného zjistila, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, žalobkyně dále prověřila, zda žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným doporučil úvěr schválit.

4. Žalovaný závazky neuhradil řádně a včas, když uhradil toliko šest splátek ve výši 5 855 Kč, (poslední 25. 4. 2022).

5. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je podle smlouvy o úvěru splatná vždy ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.

6. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 7, 8, u kterých se žalovaný byl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč.

7. V důsledku prodlení žalovaného došlo podle žalobkyně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 112 268,51 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.

8. Nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky výši 112 268,51 Kč za každý den prodlení podle tvrzení žalobkyně vyplývá z bodu 6.5. smlouvy o úvěru.

9. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

10. Z provedeného dokazování se podává:

i. Dne 19. 10. 2021 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (viz smlouva o úvěru).

ii. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 19. 10. 2021 100 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru).

iii. Žalovaný se tyto finanční prostředky (100 000 Kč) zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 855 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2021 (viz smlouva o úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru).

iv. Žalovaný na žalovanou pohledávku žalobkyni dosud uhradil šest splátek ve výši 5 855 Kč, (poslední 25. 4. 2022). Celkem tedy na svůj dluh uhradil 35 130 Kč (nepopřené tvrzení žalobkyně).

v. Žalobkyně žalovanému dne 11. 1. 2023 zaslala předžalobyní výzvu z téhož dne, ve které mu (mimo jiné) vyčíslila dlužnou částku a upozornila ho na to, že pokud všechny své závazky z uzavřené smlouvy neuhradí nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení nebo nedojde k uzavření jiné písemné dohody v této věci, bude nucena přistoupit k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení (viz předžalobyní výzva ze dne 11. 1. 2023 a poštovní podací arch ze dne 11. 1. 2023).

vi. V hodnocení klienta ze dne 19. 10. 2021 je uvedeno:„ pravidelný měsíční příjem klienta 25 000, druh příjmu klienta: zaměstnání, celkem příjmy anonymizována dvě slova, výdaje, klient (životní minimum 3 860, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): anonymizováno, děti v domácnosti (počet + výdaje): anonymizováno, Spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): anonymizováno, Splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, právnická osoba: 0, bydlení (nájemné, inkaso): 2 anonymizováno, Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.): číslo, Celkem výdaje: anonymizována dvě slova, Rezerva: anonymizována dvě slova, Druh prac. poměru: Hlavní pracovní poměr, Rodinný stav: anonymizováno, Datum výplaty mzdy: anonymizováno. Žijete s anonymizována dvě slova) ve anonymizována dvě slova: Ne., celkem příjmy anonymizována dvě slova, celkem výdaje, anonymizována dvě slova, VOLNÉ ZDROJE (PŘÍJMY – VÝDAJE): anonymizována dvě slova“

vii. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici daňové přiznání žalovaného a doklad o tom, že žalovaný toto odeslal finančnímu úřadu. V daňovém přiznání za rok 2020 žalovaný uvádí jako svůj příjem ze samostatné činnosti 774 156 Kč a výdaje s touto činnosti související ve výši 464 494 Kč, dále uvádí svou manželku jméno celé jméno žalovaného a své tři nezletilé děti (viz daňové přiznání a doručenka z datové schránky)

viii. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici výpis z běžného bankovního účtu žalovaného za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020. Z výpisu je zřejmé, že žalovanému v uvedeném období z účtu odešlo 49 432,29 Kč a na účet přišlo 42 500 Kč.

ix. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného dne 19. 10. 2021 v databázi SOLUS a dne 15. 10. 2021 v nebankovním registru klientských informací (NRKI) (viz výpisy z uvedených registrů).

11. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

19. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, byla proto také povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.

20. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

21. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

22. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. ).

23. V projednávané věci žalobkyně ohledně příjmů a výdajů a dalších okolností rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalobce uvedené v hodnocení klienta ze dne 19. 10. 2021. K tomu měla k dispozici daňové přiznání a výpis z účtu žalovaného. Tyto dokumenty však obsahují významně odlišné informace o původu příjmů a výdajích žalovaného, o jeho rodinných příslušnících a osobním stavu, než ty, ze kterých žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela (viz body vi. vii. a viii odst. 6. tohoto usnesení). Žalobkyně uvedeným nesrovnalostem při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala pozornost, tyto údaje neprověřovala a bez dalšího vycházela z tvrzení žalovaného. Již jen z toho zřejmé, že žalobkyně odpovědně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného.

24. Nad to žalobkyně při zjišťování výdajů žalovaného a jeho domácnosti, žádné dokumenty, z nichž by ověřovala úvěruschopnost žalovaného, nepožadovala. V tomto ohledu tak reálně (v rozporu s výše citovanou judikaturou) byla zcela odkázána na údaje, jež jí žalovaný sdělil, respektive na údaje, které na základě svých interních mechanizmů vypočetla. Toliko nahlížení do registrů dlužníků, pak v souladu s výše citovanou judikaturou k řádnému zkoumání nepostačuje.

25. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná, a jiné nároky než na vrácení poskytnutých finančních prostředků a případně též úroku z prodlení vzniknout nemohli. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 100 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný žalobkyni dosud uhradil 35 130 Kč a její pohledávka tak byla ponížena na 64 870 Kč.

26. Nárok na vydání bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k hrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 11. 1. 2023 (u ostatních předložených upomínek nebylo prokázáno, že byly skutečně žalovanému odeslány). Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do patnácti dnů ode dne jejího odeslání, ke kterému došlo dne 11. 1. 2023. Datum doručení není soudu známo, proto aplikoval § 573 o. z., a dopis se tak považuje za doručený třetí pracovní den po odeslání, tj. 16. 1. 2023 Lhůta k plnění uplynula dne 26. 1. 2023 a počínaje dnem 27. 1. 2023 žalovaný byl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené Úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s 

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití

28. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku vyčísleného ke dni vydání tohoto rozsudku na 160 653,25 Kč sestávající z částky 113 666 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 113 666 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení (kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku, tj. k 15. 5. 2023, na 13 639,92 Kč), smluvní pokuty ve výši 20 994,49 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně ve výši 4 005,60 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 96 752,76 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení (kapitalizovaného k 15. 5. 2023 na 8 347,24 Kč). Část žalobního nároku, ohledně kterého byla žalobkyně úspěšná, soud vyčíslil ke dni vydání tohoto rozsudku na 67 775,82 Kč (sestávající z 64 870 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 870 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 15. 5. 2023 na 2 905,82 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu nižším než 50 %, a náhrada nákladů řízení jí tak nepřísluší. Žalovanému, jež by jinak náhrada nákladů řízení příslušela, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon číslo Sb.).