Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 1/2023-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa žalované,
o zaplacení 180 870,11 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 162 941,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 162 941,32 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co od částky 17 928,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 914,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 410,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 870,11 Kč od 26. 1. 2022 do 21. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 928,79 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,1 % ročně z částky 178 160,11 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 224 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 162 941,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 162 941,32 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co od částky 17 928,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 914,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 410,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 180 870,11 Kč od 26. 1. 2022 do 21. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 928,79 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,1 % ročně z částky 178 160,11 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 224 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.12.2022, doplněnou podáním ze dne 31.1.2023 a ze dne 11.4.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 180 870,11 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 12.3.2020 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně úroků ve výši 13,1 % ročně a poplatků, a to formou splátek. Žalovaná však svůj závazek řádně a včas neplnila a banka úvěr ke dni 9.8.2021 zesplatinila. Celkem žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 37 058,68 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2022 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila. Požadovaná částka se skládá z jistiny 178 160,11 Kč, úroku z úvěru 8 000,50 Kč, poplatků 2 710 Kč, úroků ve výši 13 1 % ročně z dlužné jistiny a úroků z prodlení.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 13.3.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Žalobkyně u jednání soudu navrhla, aby byl ve věci vydán rozsudek pro zmeškání. Soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť pro to nebyly splněny podmínky (§ 153b odst. 3 o.s.ř.).
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 12.3.2020 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč; úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Sjednaná úroková sazba činila 13,10 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit po 4 011,27 Kč měsíčně, počínaje dnem 20.4.2020 Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
7. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava práv a povinností pro veškeré smluvní vztahy mezi bankou a klienty týkajících se bankovních služeb obchodů.
8. Ze Všeobecných produktových podmínek účinných od 1.10.2017 plyne úprava obecných smluvních ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně a klienty.
9. Ze Sazebnímu poplatků plyne úprava poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele od 18.4.2019.
10. Z Vysvětlení některých pojmů ze dne 12.3.2020 plynou vysvětlivky pojmů používaných ve Standardní informaci o spotřebitelském úvěru.
11. Z Výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet plyne, že tento účet byl zřízen pro žalovanou a dne 12.3.2020 byla z tohoto účtu čerpána žalovanou částka 200 000 Kč.
12. Z Oznámení ze dne 11.8.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 9.8.2021 a vyzvala ji k úhradě částky 225 147,21 Kč.
13. Z Potvrzení zaměstnavatele ze dne 25.2.2020 plyne, že žalovaná byla od 10.9.2019 zaměstnána u právnická osoba anonymizována tři slova, obec, na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 22 060 Kč. Z platební historie plyne že dne 12.3.2020 žalovaná načerpala finanční prostředky ve výši 200 000 Kč.
14. Ze Žádosti o úvěr ze dne 6.3.2020 plyne, že žalovaná byl svobodná, bytovou potřebu uspokojovala u rodičů, měla učňovské/odborné vzdělání. Pracovala od 20.9.2019 na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba, obec s průměrným čistým výdělkem 22 060 Kč. Nebyla ve zkušební době ani neběžela výpovědní lhůta. Měla jeden zdroj příjmu. Ostatní nezbytné měsíční náklady činily 0 Kč, neměla srážky ze mzdy, neměla jiné měsíční splátky a neměla žádnou vyživovanou osobu. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žádost byla zpracována zaměstnancem předchůdkyní žalobkyně-osobním bankéřem anonymizováno. příjmení.
15. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18.1.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých jim v Žádosti o úvěr ze dne 6.3.2020, které ověřili v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd.). Bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nař. vl. č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosahovaných závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaná se měla podílet 100 % na nákladech na bydlení.
16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2022 včetně přílohy (str. 4) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
17. Z Oznámení ze dne 28.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.
18. Z předžalobní výzvy ze dne 3.8.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 4.8.2022, jak plyne z podacího lístku.
19. Skutkový závěr: Dne 12.3.2020 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou písemnou smlouvu o úvěru. Téhož dne žalovaná z úvěrového účtu č. bankovní účet vyčerpala peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 37 058,68 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 4.8.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
27. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
28. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou byla dne 12.3.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
29. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
30. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila k poměrům žalované, že byla svobodná, žila u rodičů, její průměrný příjem ze závislé činnosti u právnická osoba anonymizována tři slova, obec, činil 22 060 Kč čistého. Žalovaná měla učňovské/odborné vzdělání. Neměla žádné ostatní nezbytné výdaje. Příjem žalované, její zaměstnavatel a délka trvání pracovního poměru (doba neurčitá) byl předchůdkyní žalobkyně ověřen Potvrzením zaměstnavatele ze dne 25.2.2020.
31. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno Potvrzením zaměstnavatele), dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí či prohlášením rodičů žalované (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalované, které dosahovala před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalované, když vycházela toliko z životního minima a normativních nákladů na bydlení. Výše nákladů na bydlení ze Žádosti o úvěr ze dne 6.3.2020 nevyplývá, resp. takový záznam Žádost neobsahuje; jsou v ní deklarované„ ostatní nezbytné měsíční náklady“ částkou„ 0 Kč“, aniž by byly zaznamenány jiné než tyto„ ostatní“ výdaje. Zároveň je v Žádosti o úvěr deklarováno, že žalovaná bydlela u rodičů a z druhé strany Vyjádření k Procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18.1.2023 je v tabulce vyznačeno, že se žalovaná na nákladech na bydlení podílí 100 %, aniž by předchůdkyně žalobkyně tyto vázané údaje osvětlila a doložila, že ověřovala, že žalovaná skutečně hradila veškeré náklady spojené s bydlením u rodičů. Ze Žádosti o úvěr je rovněž patrné, že tuto žádost se žalovanou sepisovala zaměstnankyně předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na ní, aby jednak poměry žalované řádně zjistila a zároveň i ověřila. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, BNRKI, databáze MV ČR atd.), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR a dalších před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalované, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jejích výdajů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.
32. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.
33. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
34. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 200 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet, z nějž má soud za prokázané, že dne 12.3.2020 žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila pouze částku 37 058,68 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek dosud nevrátila.
35. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 162 941,32 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 17 928,79 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru a s poplatky pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
36. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.8.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.1.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.1.2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.1.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 162 941,32 Kč od 22.1.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 166 318,42 Kč (tj. jistina 162 941,32 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 377,10 Kč; 63 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 97 410,45 Kč (tj. jistina 17 928,79 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky v celkové výši 79 481,66 Kč; 37 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 % - 37 % = 26 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 044 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 33 360 Kč za čtyři úkony právní služby po 8 340 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 20.4.2023) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 34 560 Kč, tj. ve výši 7 257,60 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 13 224 Kč, jež se rovnají 26 % z celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
39. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 19.1.2023 neboť nejde o věcné vyjádření a dále nepřiznal odměnu za podání ze dne 31.1.2023 a ze dne 11.4.2023, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
40. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.